Star Trek: Do temnoty

„Jeden J.J. vládne všem, sci-fi mainstream káže, trekkies do kin přivede, Do temnoty sváže...“ Úžasné vesmírné dobrodružství, co operou namydleným warpem letí rychlostí světla vpřed. Kdyby se však jádro porouchalo a Abramsova Enterprise musela zpomalit, plně by se projevilo, že štíty příběhu fungují stěží na 50 %. Stejně tak je smutné, že ačkoliv se filmem táhne ústřední motiv „obtížného krocení emocí“, u vypjatějších scén dělá z diváka striktně racionálního Vulkánce. Přesto, od té čtyři roky staré space-limčy rázný krok do dospělejší temnoty. Khanberbatchův hněv budí hrůzu.. (07.06.2013)

Jednoduše špičkový sezónní blockbuster - perfektní vizuálno, jedno z nejlepších 3D ve filmu, charismatický záporák (vážně Sherlocku? Wow) i chytrá zápletka s několika možná ne zcela logicky vymazlenými, ale za to emocionálně perfektně vygradovanými zvraty... Přesto, ač nepříliš znalý Star Trek univerza, mám pocit, že se komplexnost, kouzlo a tradice Star Trekovské rodiny nahrazuje za prostou mainstreamovost. Minulý Star Trek rozehrál zajímavou hru s alternativní realitou a mimoslovně přislíbil nekonečné možnosti, Star Trek: Do Temnoty je konceptuálně velice podobný (mainstreamová akce s omlazenou geekovskou posádkou, která nahrazuje zkostnatělost nejen věkem, ale i nekonvenčním uvažováním), ale přesto může způsobit mírně nahořklý pocit, že možnosti se zúžily. Budoucnost Star Treku již v konverzačních a přemýšlivých výpravách po vesmíru nikdy nebude. Místo toho nás nejspíš čeká jedna akce za druhou. Je to blyštivé, chytlavé, skvěle to baví, ale na plnou palbu to necítím... 8/10 (04.06.2013)

Jednou za čas ta umírněnost prostě potěší. Sequelová pravidla sice diktují, že musí mít pokračování všeho víc. Abrams na to ale zvysoka kašle a raději servíruje stejně soustředěnou podívanou jako minule, v níž kloubí humor, drama i výživnou akci v tom správném letním poměru. V kupě trikové lahody se mu tak opět daří cpát dopředu postavy, které jsou právem daleko důležitější než to, kolik lodí se na plátně objeví a jak rozsáhlou destrukci si způsobí. Je to víceméně throwback k tomu nejlepšímu, co nabízely starší filmové Star Treky. Přitom se ale nezapomíná na svižnost moderního blockbusteru a poctivý vesmírně-dobrodružný náboj, kteréžto v pohodě zajištují patřičný tah na branku. Výlet do temnoty tak sice přes půl hodiny hledá přesný způsob, jak navázat na jedničku. Jakmile do sebe ale všechno zaklesne a nová mise nabere řádně osudové obrátky, je z toho stejně dynamická, efektní a emocemi nabitá podívaná jako minule. Ve výsledku tedy znovu spokojenost, ačkoliv Abramsovi stále zůstává prostor pro zlepšení. Snad zmizí u Star Wars. (8/10) (26.09.2013)

Když by člověk hodně chtěl, mohl by říct, že Abrams vytvořil mnohovrstevnatě sofistikované oživení "Star Treku", kde umocnil a aktualizoval všechny aspekty klasického seriálu, tedy nejen jeho idealismus a étos, ale také jeho campovost. Spíš je ovšem na místě si přiznat, že druhý nový "Star Trek" má podstatné problémy, které pak dávají vyniknout jeho nechtěně směšným prvkům v čele s děsivým přehráváním všech hlavních zúčastněných. Achillovou patou filmu se stává scénář, který je celý vystavěný kolem jednoho velkého zvratu vážícímu se k odhalení jména hlavního záporáka a z toho následně odvozených variací na ikonické momenty klasických "Star Trek" filmů. Jenže kromě těchto prvků film nenabízí nic jiného, co by upoutalo diváckou pozornost a umocnilo tak efektnost těchto momentů. Jestliže v nových "Star Wars" Abrams zaštítil vznik skvělé fanfikce, která nápaditě variovala, převracela, aktualizovala a obohacovala kánon, "Star Trek: Do temnoty" je ukázkovým příkladem lajdácké fanfikce, která jen nekoncepčně variuje svůj vzor, ale při tom do něj nevnáší nic nového, ale ani samostatně funkčního. Můžeme teoreticky děkovat, že "Star Trek" se tak paradoxně stal odstrašujícím příkladem, ze kterého se u Disneyů poučili a tak Abramsovi svěřili jen první díl nových pokračování. Právě druhý "Star Trek" totiž ukázal, že Abrams je skvělý ve vytváření nových a chytrých variací starých světů, ale bohužel už pak napodruhé neví, co si s nimi počít. (16.12.2016)

Těžko dokážu abstrahovat od emocionálního faktoru, protože podobně jako v případě předchozího dílu jsem se cítil jako doma a hltal Abramsem zmodernizovanou poetiku rigidní Federace a méně upnuté posádky vesmírné lodi Enterprise plnými doušky. V něčem je let do temnoty o něco méně suverénní než předchůdce - ten byl na prolog vlastně netypicky svižný, funkční, dynamicky propojený a chytrý. Budoval základy nové mytologie, skládal poklonu staré, úsporně črtal novou chemii postav. Pokračování se o poznání více lopotí s vysvětlením některých motivací a událostí, přičemž poslední instancí bývá deus ex machina, nebo odkaz mimo svět filmu (ke Khanovu hněvu, k seriálové epizodě "Space Seed", k prvnímu Abramsovu ST, k doprovodnému komiksu etc.). Díky tomu se Do temnoty může zdát jako nerdí encyklopedie s chabou logikou. Do jisté míry souhlasím, každopádně pokud abstrahujeme od občasné naivity, nevydařeně pointovaného dialogu a jisté řídkosti (nebo spíš uhýbavosti) scénáře, film jednoduše funguje. Elegantně zužitkovává nastolené motivy, chytře re-interpretuje známé události rastrem "změněné skutečnosti", přitom neopomíná pracovat s klíčovým prvkem nového ST: vztahem Kirka a Spocka. V mnohém je překvapivě sbližuje (otcovský motiv, hněv), přitom nepůsobí jen jako derivát původní filmové dvojice. Cumberbatch v roli Khana je zřejmě nejzdařilejším přepisem - dovedl skvěle spojit jistou lidskou křehkost s teatralitou Ricarda Montalbána, zároveň funguje jako katalyzátor: v něčem se blíží Spockovi (nadřazené fyzické i psychické schopnosti), v něčem zase Kirkovi (zjevná záliba v improvizaci a problémy se sebekontrolou a řádem), každopádně oba vystaví do situace, kdy musí přehodnotit svoje základní postoje a pohledy na službu. Naštěstí v ničem nepřipomíná "ničivé osudové" padouchy, které tak mistrovsky zkonstruoval Christopher Nolan, ale je vlastně v jádru staromódní (good old fashion revenge). Nový ST je především atrakce. Občas se zdá, že druhdy až obsedantní záliba v domýšlení a vykreslování, kterou prosluly trekové seriály, šla stranou a nahradila ji čistá dynamika. Přesto pozorovat nápaditost a dynamiku často paralelních a precizně vystavěných akcí přináší skoro infantilní rozkoš. Stejně jako zakoušet návaly nostalgie z povědomých scén, které se nově lesknou a přes jistý racionální kalkul stále fungují a obohacují nový příběh. Film, kde pro mě je vše na svém místě. Občas je poněkud záhadné, jak se to tam ocitlo, ale ST jednoduše nabídne dost na to, aby se s tím divák odkojený Rodenberryho světem smířil. (10.06.2013)