Star Trek: Do temnoty

Do temnoty nenudí, neustále spěje k nějakému dalšímu bodu, postavy mají perfektní chemii, dialogy jsou vtipné, svižné, vizuální pojetí fantastické, akce přehledná... Kde je chyba? Je tohle vlastně ještě Star Trek? Koncept Star Treku potřeboval omladit, ale až takhle? Nebýt tu Enteprise, nebýt tu Federace, tak tohle mohlo být nosný prvek vlastní nové značky a ne jen novější popcornovou, ale i inteligentní zábavou, která je pod ochrannými křídly legendárního světa. Abrams neumí zklamat, ale dokáže nepřekvapit a to se přesně stalo, ať bude Enteprise se svým talířem vylétávat z oblak jak bude chtít (stejně jako z prstenců v jedničce). Pro člověka, co nezavadil o svět Star treku (a o druhý film Khanův hněv) to bude rajská hudba, ostatní budou čelit nepřekvapivé hře, která až moc sází na efekt a vlastní opakování. // Splněná přání (koncept Star treku výrazně omlazen, kořeněno akci, Hvězdnými válkami a moderní-blockbusterově nabušenou tváří) vs zklamání (žádná vlastní cesta/nový příběh, kde je více osobitá verze, z které není cítit touha po světelném meči...). (spoilery) Ve zkratce:většina filmu už někde byla, je to remake Khanova hněvu, neustálé vracení ke starému Spockovi nudí, Enterprise chytne gravitace, trosky okolo ní ne;-), SW Episoda 2+3, přehrávající přesto dominantní Benedict, Klingonové jsou nuly, závěrečná destrukce San Francisca na efekt, autoři nemají koule-> ať k vlastnímu příběhu, tak k zabití někoho z posádky, která bohužel je, až příliš početná na to hvězdné obsazení... PS: sami si po týdnu nebo dvou řekněte, na co si z toho filmu vzpomenete... (20.06.2013)

// Na jedné straně James T. Kirk, na té druhé Joe K. Harrison a mezi nimi propast tvořená duchy minulosti, strachem, nenávistí, nepochopením, zradou a smrtí. Emoce tu sviští jako kulky na divokém západě, jedna epická akce střídá druhou, tomu všemu diriguje milovaný mistr Giacchino, který opět nezklamal a vytahuje burácejicí chorály stejně jako jemné klavírní melodie, které člověk prostě musí doma poslouchat znova a znova, dokud nemá dost. Herci do jednoho podávají výkony na hranici dokonalosti, každá slza dopadne na to správné místo a veškeré vztahy mezi postavami jsem pociťoval v kině na vlastní kůži. Stejně dobře dopadaly všechny hlášky a výhružné one-linery, což je opět něco, co se v každém blockbusteru zkrátka nevidí. Obecně jsem spokojen, dostal jsem přesně ten gigantický vesmírný náhul, který jsem si přál a zároveň si užil emotivně vypjatý příběh, který pozvolna navázal na geniální první díl (který i přes všechny kvality pokračování zůstává mým oblíbenějším) - nezbývá než se těšit, co si Abrams přichystá pro Epizodu VII, už teď je jasné, že bude laťka velmi vysoko. EDIT:// po asi pátém shlédnutí musím říct, funguje to! Čím dál tím více, dokonce už v tom ani nenacházím ty věci, které mi neseděly napoprvé, paráda. Jsem vesmírně zvědavý, jak dopadne třetí díl. (24.05.2013)

Těžko dokážu abstrahovat od emocionálního faktoru, protože podobně jako v případě předchozího dílu jsem se cítil jako doma a hltal Abramsem zmodernizovanou poetiku rigidní Federace a méně upnuté posádky vesmírné lodi Enterprise plnými doušky. V něčem je let do temnoty o něco méně suverénní než předchůdce - ten byl na prolog vlastně netypicky svižný, funkční, dynamicky propojený a chytrý. Budoval základy nové mytologie, skládal poklonu staré, úsporně črtal novou chemii postav. Pokračování se o poznání více lopotí s vysvětlením některých motivací a událostí, přičemž poslední instancí bývá deus ex machina, nebo odkaz mimo svět filmu (ke Khanovu hněvu, k seriálové epizodě "Space Seed", k prvnímu Abramsovu ST, k doprovodnému komiksu etc.). Díky tomu se Do temnoty může zdát jako nerdí encyklopedie s chabou logikou. Do jisté míry souhlasím, každopádně pokud abstrahujeme od občasné naivity, nevydařeně pointovaného dialogu a jisté řídkosti (nebo spíš uhýbavosti) scénáře, film jednoduše funguje. Elegantně zužitkovává nastolené motivy, chytře re-interpretuje známé události rastrem "změněné skutečnosti", přitom neopomíná pracovat s klíčovým prvkem nového ST: vztahem Kirka a Spocka. V mnohém je překvapivě sbližuje (otcovský motiv, hněv), přitom nepůsobí jen jako derivát původní filmové dvojice. Cumberbatch v roli Khana je zřejmě nejzdařilejším přepisem - dovedl skvěle spojit jistou lidskou křehkost s teatralitou Ricarda Montalbána, zároveň funguje jako katalyzátor: v něčem se blíží Spockovi (nadřazené fyzické i psychické schopnosti), v něčem zase Kirkovi (zjevná záliba v improvizaci a problémy se sebekontrolou a řádem), každopádně oba vystaví do situace, kdy musí přehodnotit svoje základní postoje a pohledy na službu. Naštěstí v ničem nepřipomíná "ničivé osudové" padouchy, které tak mistrovsky zkonstruoval Christopher Nolan, ale je vlastně v jádru staromódní (good old fashion revenge). Nový ST je především atrakce. Občas se zdá, že druhdy až obsedantní záliba v domýšlení a vykreslování, kterou prosluly trekové seriály, šla stranou a nahradila ji čistá dynamika. Přesto pozorovat nápaditost a dynamiku často paralelních a precizně vystavěných akcí přináší skoro infantilní rozkoš. Stejně jako zakoušet návaly nostalgie z povědomých scén, které se nově lesknou a přes jistý racionální kalkul stále fungují a obohacují nový příběh. Film, kde pro mě je vše na svém místě. Občas je poněkud záhadné, jak se to tam ocitlo, ale ST jednoduše nabídne dost na to, aby se s tím divák odkojený Rodenberryho světem smířil. (10.06.2013)

Pokračování Abramsova pojetí Star Treku s podtitulem Do temnoty představuje zajímavý paradox, který tu různou formou zmiňuje více lidí. Jde stejně jako první díl o důsledně a chytře vystavěný film, nicméně pro jeho plné pochopení a docenění je nutná znalost předchozích star trekovských filmů, seriálů, ad. Při této znalosti si ale film užijete jen do té míry, že sice budete plně vnímat pohrávání si s modelem star trekovského universa a různými alternativami, ale nadšení z jedinečného, neočekávatelného a překvapivého řešení se vytratí. To si naopak zachová divák, kam řadím i sebe, Star Trekem více či méně nepolíbený, který ale zase nepochopí tu řadu odkazů a paralel. Tato ambivalence pak nabízí určitý argument, proč uvedeným způsobem filmy ze zavedených (a megaúspěšných) franšíz dělat. První skupina zainteresovaných se utvrdí ve fanouškovském statusu, ta druhá bude neodolatelně chytrým zpracováním sváděna a přemlouvána, aby se fanouškem stala také. (12.06.2015)

Bez mučení se přiznávám, že jsem Do temnoty vpadla teprve dnes a už konečně chápu všechnu tu hysterii okolo Beníka. Ten jeho bestiální výraz padoucha, ty jeho oči podlité nejen zákeřností ale i krví. Ta umělá slza, jenž dokázal z oka svého vypudit ... asi jsem se zamilovala ... I když váhám. Přece jen jsem trochu víc na ty špičaté uši. Bombaaa prostě! Jsem v jednom velkém nadšení. Celá jsem prostoupena nepřetržitou akcí a napětím a ještě k tomu přes slzy nevidím a břicho mě bolí a nemůžu se přestat pořád smát, bo jsem si přečetla komentář od verbala! (10.08.2016)