Silnice

Giulietta Masinová je naozaj veľmi maličká pri svojej výške 1,57 m, kedy je oproti Anthonymu Quinnovi až o dobrých 28 cm vzrastovo nižšia, pritom zasa taký Richard Basehart je na tom v podstate o čosi lepšie, keďže je od Gelsominy vyšší iba o 18 cm, čiže by si tým pádom mala lepšie sadnúť práve s Il Mattoom, než zrovna so Zampanòm, ktorý ju pôvodne „odkúpil” za 10 000 lír, aby ho následne sprevádzala, ako potulného artistu po rôznych vystúpeniach v rámci krajiny, skrátka dobrá asistentka po ruke, sa určite vždy hodí, len akonáhle by ju začal trebárs pre nič, za nič, „peskovať”, tak by mohlo kľudne nastať práve to, že by uvažovala nad potenciálnym útekom do rovného náručia tohto "Blázna", alebo by si to nasmerovala priamo domov, a či ešte jestvuje i úplne iná možnosť? / Ani celkový menší vzrast tejto mimoriadne talentovanej herečky jej nezabránil v tom, aby nepodala priam majstrovský, herecký výkon, pričom používa nielen klasickú, verbálnu komunikáciu, kedy miestami vedie zaujímavé rozhovory s hlavným protagonistom, či aj s ďalšou postavou v podaní Dicka Baseharta, ale zároveň by som vyzdvihol i jej neverbálnu komunikáciu so snáď ešte častejšími mimikami a gestami, ktoré ešte celkovo zvýraznili herečkino stvárnenie, a tak po spojení obidvoch prvkov dohromady, sa vskutku jedná o to, čo si divák z tohto filmu jednoznačne najviac odnesie a zapamätá! \ Nevravím, že by za ňou obidvaja zmieňovaní páni nejako zvlášť zaostávali, ale keď Zampanò momentálne zo seba nestrháva železnú reťaz, tak len väčšinou šteká, ako vzteklej pes, čo môže dokonca človeka i poriadne pohrýzť, a zase taký Il Mattoo sa iba ustavične uchechtáva, ako by akurátne utiekol z blázinca, že aj rovno do Zampanòvho ksichtu, čo by nejedného vyviedlo z miery, však? / Proste snímok je popretkávaný najrôznejšími, medziľudskými vzťahmi, z čoho sa vzápätí vytvárajú naprosto (ne)predvídateľné situácie s tým vari automaticky spojené, čo v konečnom dôsledku postavy zavedie do najrozmanitejších osudov, aké si vôbec dokážeme predstaviť, aj s prípadným, smutným dodatkom na záver. Jednu hviezdičku napokon strhnem, čo ale absolútne nemení nič na tom, že v tomto prípade stále ide o nadštandardne kvalitný filmový zárez, o akom môžeme v súčasnosti mimochodom iba snívať... (19.10.2022)

Silnice mi evokuje o rok starší Komedianty podle předlohy Ivana Olbrachta. Jiné Felliniho kusy jsou víc komplikované, některé mě mě nestravitelné, ale Silnici rozumím bez výhrad, je mi blízká. Výborné obsazení, které přesně odpovídá figurám, skvělá Giulietta Masina, která mě zaujala ještě víc než v Cabiriinyjích nocích. Za mě nejsilnější Felliniho snímek. (18.12.2018)

Silnice je nesmírně silný a syrový film s hereckými výkony tak přesvědčivými, že vás vůbec nenapadne chápat je jinak než jako reálný příběh. Skvělá je režie, kamera, střih. Co víc k tomu dodat? Snažit se číst příběh jako alegorii či dokonce dávat jednotlivým postavám hodnotová znaménka asi nejde. Spíš jde jen o to, vychutnat si ty prchavé okamžiky štěstí, a taky bolesti a smutku a samoty... Celkový dojem: 95% Zajímavé komentáře: sportovec, Aqualung, troufalka (07.06.2020)

Cesta Felliniho k vlastnímu nezaměnitelnému filmovému rukopisu byla dlouhá a nesnadná. Její existenciální rámec a jednoznačně levicová orientace, pro mnohé dnes tak nepochopitelná, vyplývaly z podmínek, ale i silokřivek tehdejší doby. Pod starou, místy až sentimentalizující fasádou cítíme jasný a nesmlouvavý realistický pohled, který však také současně skrývá první zřetelné náznaky nezaměnitelné jedičné felliniovské imaginace. Lze uvést, že za Gelsominou nahmatáváme již tak trochu Giuliettu. Nakolik jsou hlavní tři postavy alegoriemi vlastností a stavů, jak to bylo vlastní gotickému, renesančnímu či baroknímu umění, zůstává - vcelku logicky - Fellinim záměrně nezodpovězenou otázkou. Jedno je jisté: hrdinové ze skutečného dna společnosti - r. 1954 byl již rokem měřitelného a viditelného hmotného vzestupu celé společnosti, krok za krokem překonávající jak rozvrat a zkázu druhé světové války, tak stejně nelichotivé dědictví třicátých let - jsou svou primitivitou od oživlých vlastností takřka k nerozeznání. Při bližším pohledu do psychologie hlavních postav tohoto romantického civilistního dramatu však vidíme známky skutečného lidství: Quinnův skvělý hrubián a rváč zná i okamžiky soucitu, lítosti, výčitek svědomí, prostomyslná Gelsomina nadčasově neskutečné umělecké kreace Masiny si uvědomuje své ženství a touhu po citu a podobně je vybavena třetí postava poštívače a provokatéra Matta, jehož domnělé bláznovství je jen maskou. Krutý konec filmu není autorskou spekulací, jak by se nad někomu mohlo zdát, ale naopak spojnicí, která jen posiluje převládající tradiční tvarosloví užité filmové řeči a skutečného konce těchto pro většinu společnosti tak pominutelných a zaměnitelných hugovských bídníků doby našich prapra- a prarodičů. Fellini v alegoricky vymezené SILNICI nalezl nejen sám sebe, ale i svůj typ herce a herectví, který ho bude provázet po celou jeho dlouhou hvězdnou uměleckou dráhu. Lesk a jiskřivost tohoto skvělého díle nepomíjejí ani po desetiletích, která uplynula od jeho premiéry. (26.06.2011)

V tomto filmu nam svou vynikajici rezii Fellini ukaze srozumitelny pribeh cirkusaka Zampana a jeho asistentky Gelsominy, kterak kocuji po Italii. Po technicke strance nelze filmu nic vycist, stejne tak hereckym vykonum, kde dominuje Giulieta Masina svou mimikou a charismaticky Anthony Quinn. Slusne vykresleni obou postav a hezka hudba. Mozna filmu chybi nejake vetsi dejove zvraty ve scenari, pro vyse jmenovana pozitiva se vsak nedivim, ze se dodnes jedna o jeden z nejvyraznejsich evropskych filmu vubec. Hezky filmovy zazitek. (06.07.2013)