Ztraceni v Mnichově

Komedie, která se nepovedla, film, který předčil veškerá očekávání. Petr Zelenka se opravdu jeví jako jediný skutečně výrazný český auteur, v jehož filmografii lze vysledovat jistou tematickou i stylistickou kontinuitu. I zde naprosto originálním a na české poměry inovativním způsobem rozvíjí postupy svých předešlých filmů a mockumentů a zasazuje je zde do naprosto nevídaného rámce mindráků české minulosti, pomocí nichž, podobně jako v Hoří, má panenko, reflektuje povahu českého národa. Zároveň neztrácí nic na svém vtipu, a to hlavně v druhé části, která je velmi svéráznou a lokalizovanou verzí Americké noci nebo britského seriálu Komparz - čili neskonale vtipnou a trefnou reflexí poměrů a vztahů na place. (15.01.2017)

„No né, tak pro mě je lepší papoušek než devadesátiletej herec s rakovinou prostaty.“ Film má 2 roviny. V té jedné jde o Mnichov samotný. Drze si myslím, že mám o něm načteno dost na to, abych mohl demytizační pohled Tesařův (a tedy i tvůrců) označit za min. problematický. Nutno však dodat, že film je podle mě třeba brát hlavně s nadhledem (jediný problém, který tak s dílem mám, není v tom, co říká, ale jak to pak uchopí diváctvo). Co se týče druhé roviny, tedy zpracování, zuřivě tleskám, snímek totiž excelentně: mystifikuje, provokuje a dráždí, naráží na kinematografii a celý filmový průmysl, prolíná téma v obou liniích, odkrývá proces natáčení, nutí publikum k ostražitosti (jazyky, pevnost atd.), působí absurdně, ale nikoliv nesmyslně, rozesmává a mrazí zároveň, a v neposlední řadě si pohrává s předsudky i diváckým očekáváním. Bavil jsem se moc, a tak i přes tu výše zmíněnou „kaňku“ hodnotím slabším plným počtem. „Vy neznáte Čechy? Jsou přesvědčení, že jim všichni škodí. Víte, co o nich řekl Heydrich?“ - „Mí Pražané mi rozumějí?“ (13.07.2016)

Podle mrknutí se na některé názory (ale spoilerům jsem se vyhýbal) jsem pochopil, že to bude překvapivý film.... Ale až takhle??? Krása. Jsem rád, že se pan Zelenka po letech zase vyhecoval k celovečeráku a vystřihnul si rovnou nejlepší český film roku 2015 i několika předchozích. Český lev za tenhle rok je, alespoň doufám, zcela jasný. (01.01.2016)

Zelenka ve staré dobré mystifikační formě. Tedy vlastně tak, jak ho mám nejradši. Absurdní humor funguje na jedničku, třeskutě vtipné situace se skvěle střídají s vážnějšími momentkami a ta hra s divákem, kdy nám tvůrci postupně vysvětlují všechny ty filmové errory z první půlky, je na české poměry opravdu parádní. Jen ten přesah v podobě Mnichovské dohody podle mě nefunguje tolik, jak by si asi Zelenka přál a i přes své evidentní poselství je sem naroubováno trochu násilně. I přesto se ale jedná o jeden z komediálně nejnabušenějších a nejoriginálnějších českých kousků posledních let. (24.10.2015)

Petr Zelenka prostě přistupuje k filmařině i k náhledu na české dějiny jinak, než drtivá většina jeho kolegů. A má k ruce schopný štáb (o hercích nemluvě) a dokáže zviditelnit lidi všeobecně méně známé (zde historik Jan Tesař). Hravé a provokativní, důkaz, že mozek a zábava můžou jít ruku v ruce. Klidně bych si dokázal představit tento snímek jako "dvojdílný", regulérní příběh o Daladierově papouškovi, který by nebyl utnut a pak film o filmu poněkud delší. Ale jasný, snímek funguje hlavně jako metafora, jak si tady u nás dokážeme věci často posrat. (09.11.2015)