Mamas & Papas

Jen valím oči, jak je tenhle film všude (csfd, nezávislé recenze) z různých úhlů kritizován a shazován. Tak třeba jednomu recenzentovi vadí, že "film je dlouhý a pokračuje dále a dále..."... on to tedy napsal takto: "A tak ako dobre začínal film, tak veľmi zle končil. Po hodine sa samotný film zdal už dlhý a väčšina určite čakala, že niekde tam bude koniec, ale nie. Išlo to ďalej a ďalej." - což mi připomnělo slavnou sklepáckou scénu "Bible" (...ta kniha je především dlouhá...). Druhý recenzent zase Alici Nellis vytýká že "film je příliš komplikovaný, protože se zde protínají osudy čtyř dvojic a ještě se navíc scény opakují" - asi neviděl Oscarový Crash, kde je spleteno kolem patnácti dějových linií do úžasného mixu, dalšímu se zdá, že "film se nevyjadřuje ke konkrétním tématům" nebo že je příliš roztříštěný a témata spolu nesouvisejí(?!). Za sebe musím říci, že si myslím, že se Alice Nellis ve filmu velmi vyhraněně a otevřeně vyjádřila k tématům nejdůležitějším a souvisejícím tak, že více souviset nemohou, jenom to udělala trochu jinak, než je ochotné současné "masově intelektuálské" publikum unést . A na to dojela (kolik třicetiletých trapáků, kteří se ještě necítí na rodičovství se tady poznalo?). Jo a ano - to se vy, co jste filmu dali jednu hvězdičku, necítíte aspoň trochu blbě už kvůli famóznímu, neskutečnému výkonu Zuzany Bydžovské?? (29.05.2011)

Podivně rozpadlý film. Celá ta tematika kolem dětí je jistě zajímavá a některé příběhy by si zasloužily celý film. Takhle pohromadě se ale kupodivu spíš ruší, než umocňují. A potápěčské dobrodružství Zuzany Bydžovské už mě nudilo kompletně. Je tu mnoho postav, celá řada výborných herců, ale výsledek je podprůměrný. Škoda. (16.04.2012)

Po manýristických a protimužských Tajnostech jsem byl připraven na nejhorší. Ale Alice Nellis mě příjemně překvapila, i když samotnému filmu se dá vytýkat mnohé. Tím hlavním problémem je nepropojenost symbolické a reálné složky. Jedna vysvětlující scéna až na závěr nedává divákovi v průběhu filmu prostor pro interpretaci. Interpretační klíč musí být obsažený už v začátku a jeho absence staví diváka do obtížné pozice, protože mu uniká celá konstrukce a film se pro něho stává jen sledem epizod více méně blížících se skutečnému stavu. Kdybych měl být objektivní, dám tři hvězdičky, ale protože jsem ve svém životě stejné situaci jako racionální hrdinka, kterou hraje Z. Bydžovská, tj. stojím na písku před mořem emocí, potřebuji se v něm naučit potápět, abych třeba potkal to, co mě přesahuje, dávám o hvězdičku víc. (15.05.2011)

Trvám na tom, že kdo to nezažil, těžko pochopí. Hned na začátku rozdané karty nelehkého rozhodování a/nebo boje s osudem a slabostmi nás samých nebo těch, které máme za své nejbližší, bohužel svojí vysokou hodnotou nemohou přebít zbytečnost některých částí nebo celých dějových linek (třeba taková ukrajinská rodina je ve filmu jen z jednoho jediného důvodu, který by šel řešit i bez nich, a tempu filmu by to jednoznačně prospělo), nesrozumitelnou výrazovou podivnost v podstatě celého dění kolem Zuzany Kronerové, a hlavně a především rádobymagické násilné uzavírání kruhu skrze Magickou Hlubinu a zpěv velryb. A je to veliká převeliká škoda, protože abyste se mohli nelidsky kochat niternou bolestí Zuzany Bydžovské nebo zoufalým úsilím a bezmocí skutečných manželů Čapkových (v reálu rodičů malé Aničky), musíte strpět i ten podivný za každou cenu umělecký (nebo jak to jinak říct) zbytek. A to je přece jenom dost nevýhodný kšeft. "Elis Nelis" to prostě tentokrát nevychytala - ale kvůli Českým Lvem oceněnému výkonu Zuzany Bydžovské a příběhu obou Čapkových jsem rád, že tenhle film existuje. Bohužel mu jako celku nemůžu dát víc než 60%; do červeného totiž nepatří. (11.03.2013)

Přečetla jsem si pár hodnocení, než jsem na film šla. Nevyznívala příliš pozitivně. V kině jsem na ně už po pár minutách vědomě i podvědomě zcela zapomněla. Teď , než chci napsat svůj komentář, si je tu znova letmo pročítám a nestačím se divit…Kdo to píše? Nechci se NIKOHO dotknout, ale tento film je (jak už sám název vypovídá) o rodičích a - nutno podotknout, že rodičům (chtěným, nechtěným….) se bude líbit asi nejvíc, zbytek populace se bude možná nudit, možná pro ni film bude utahaným (to je asi to poslední adjektivum, které bych použila, ale dokážu to pochopit právě u člověka, který tohle životní téma zatím neřeší). Na druhou stranu, řekla bych, že film má správné načasování – pomaličku začíná doznívat vlna babyboomu Husákových dětí, takže má šanci dotknout se (o to víc) relativně širší části filmového publika. MaP byl pro mne citovou bombou, emoce tu byly srozumitelné, čitelné, vlastní, až mě to děsilo…A zároveň uklidňovalo. Přestože jsem (jsme!) nikdy nemusela projít ani jednou situací z filmu (bohudík), naladilo mě to nenásilně na stejnou vlnovou frekvenci všech matek, které dítě chtějí a nejde to, které dítě nechtějí (zatím, nebo nikdy, to je jedno), nebo ztratí…Paradoxně nejbolestnější a nejukrutnější mi ve filmu přišel okamžik ne ztráty (smrti) dcerky jedné z hlavních hrdinek, ale zrození nového života…v této podobě naprosté Zoufalství, naprostá Bezmoc, dovolím si napsat, že mi to připadalo jako Sophiina volba novodobého věku… Líbilo se mi i zachycení otcovství v daných nelehkých situacích. Mozaikovitost příběhu byla naprosto na místě, co někomu přijde jako století, jiný vnímá jako „málo času“, záleží na úhlu pohledu. Všichni herci sklízí můj obdiv. Na filmu mi poněkud vadila jedna z posledních pasáží a sice promluva Marty Issové v divadelní hře – působilo to na mě trochu křečovitě. Shrnuto podtrženo – z českých filmů za poslední dobu (hodně poslední dobu) - u mě Zásah do černého – v pravou chvíli na pravém místě. Nicméně, paradoxně film nedoporučím svému bratrovi se ženou, kteří právě dospěli k rozhodnutí, že je jejich čas pro potomka… (17.05.2010)