Mamas & Papas

Dávám tři a to hned z několika důvodů. Alice Nellis si asi tentokrát naložila víc, než dokázala zvládnout. Ty čtyři příběhy jsou opravdu moc a bohužel minimálně dva působí úplně zbytečně a nedořešeně. Příběh dvou manželů, které hrají skuteční manželé Čapkovi, je suverénně nejlepší a možná mělo zůstat jen u něj. Jakkoli zajímavě a slibně vypadá příběh Zuzany Bydžovské, v tomhle filmu zůstává nevyužit a nijak se nerozvíjí a vypadá to jen tak, že tvůrci ho tam dali proto, aby se jeli potápět. Možná bych nechal ještě ten příběh těch Ukrajinců, ale rozhodně ta rovina s tou Issovou byla úplně zbytečná. Na druhou stranu Nellis potvrdila, že patří k nejlepším českým režisérům. Natočila to dobře a hlavně se pokusila o novou metodu natáčení, za což jí patří dík. Škoda ale, že tentokrát nezvládla scénář a je to opravdu škoda, protože to téma je hrozně zajímavé. No a o product placementu raději mluvit nebudu, i když to tady není tak hrozné. Přesto to chvilkami ruší. 60% (07.04.2010)

Neoslovilo. Nepomohlo ani režisérkino vysvetľovanie - čo je inak, mimochodom, pri filme často známkou toho, že sa niečo celkom nepodarilo. Štyri príbehy postáv, ktoré konajú priam odpudivo. Len príkladom - prisťahovalkyňa sa vzdá kvôli sociálne nižšiemu štandardu dieťaťa, herečka kvôli kariére, ďalšia sa ženie za víziou potomka, nehľadiac na okolie, iná rieši potomka potápaním. Toľko ženy. Ale tie, pri prižmúrení oboch očí, napriek nesympatiám, by sa dali ako-tak akceptovať. O mužoch škoda hovoriť, hanba pľuť. No a tak, s trochou sarkazmu je možné konštatovať, že ide o antinatalistický film. Prostredníctvom osudov viacerých párov ukazuje neveselú a nezaujímavú spoločnosť, bez záujmu a náklonnosti k prírode a prirodzenej radosti zo života, zaujatú samou sebou. Nuž a privádzať deti do takéhoto prostredia sa je potom aktom rovnakého zúfalstva, v akom sa pohybujú postavy príbehu. (08.01.2021)

Alice Nellis pouze nastřelila hercům charaktery jejich postav a ti netušili, kam se jejich osudy budou ubírat. Realismu denních slastí i strastí tak bylo dosaženo, přesto to občas dře, ne že ne. Nellis ale jinak výrazně nezklamala, to se jí zase musím zastat. Co ale zklame jednoznačně, je práce zvukařů. Nevím, kde je zakopaný pes, ale už to v poslední době v tuzemské kinematografii není rozhodně výjimkou, že divák špatně (někdy až mizerně) slyší / luští některé dialogy. (02.05.2012)

Nedávno jsem shlédl docela podařené Ene Bene od Alice Nellis, a tak jsem se rozhodl, že dám šanci i ostatním režisérčiným filmům. Mamas a Papas jsme s ženou museli zkouknout na několik pokračování, protože nás absence hlubšího příběhu vždy ukolébala ke spánku. Filmu toto rozkouskování ani moc nevadilo, neboť se už při natáčení někomu pomíchaly kotouče s filmem, a Alici Nellis to přišlo tak skvělej nápad, že film uvedla tak, jak jí jednotlivé části filmu padly pod ruku. Co mi ale vadilo mnohem víc je roztříštěnost postav, s žádnou z nich se nedalo nikterak ztotožnit, žádná z nich ve mne nevyvolala hlubší zájem nebo snad špetku sympatií. Co film v mých očích zachránilo od horšího hodnocení je jednak dobrá hudba, a druhak ukázka martyria s pokusem o adopci (jojo, úředník je úředník, a ten ví všechno nejlíp)... (24.03.2011)

Mamas & papas je zajímavá sonda do problematiky mít či nemít děti. Příběh čtyř párů je ovšem postaven dost škatulkovitě – tedy někdo po dítěti touží, ale nemůže ho mít a naopak. Pomineme li objevující se předsudky, klišé a roztřesenou kameru, vyvstávají pouze emoce a pár nezodpovězených či ponechaných na představivosti diváka scén. Chladné, ovšem s malou nadějí. (10.08.2013)