Mamas & Papas

Po manýristických a protimužských Tajnostech jsem byl připraven na nejhorší. Ale Alice Nellis mě příjemně překvapila, i když samotnému filmu se dá vytýkat mnohé. Tím hlavním problémem je nepropojenost symbolické a reálné složky. Jedna vysvětlující scéna až na závěr nedává divákovi v průběhu filmu prostor pro interpretaci. Interpretační klíč musí být obsažený už v začátku a jeho absence staví diváka do obtížné pozice, protože mu uniká celá konstrukce a film se pro něho stává jen sledem epizod více méně blížících se skutečnému stavu. Kdybych měl být objektivní, dám tři hvězdičky, ale protože jsem ve svém životě stejné situaci jako racionální hrdinka, kterou hraje Z. Bydžovská, tj. stojím na písku před mořem emocí, potřebuji se v něm naučit potápět, abych třeba potkal to, co mě přesahuje, dávám o hvězdičku víc. (15.05.2011)

Neoslovilo. Nepomohlo ani režisérkino vysvetľovanie - čo je inak, mimochodom, pri filme často známkou toho, že sa niečo celkom nepodarilo. Štyri príbehy postáv, ktoré konajú priam odpudivo. Len príkladom - prisťahovalkyňa sa vzdá kvôli sociálne nižšiemu štandardu dieťaťa, herečka kvôli kariére, ďalšia sa ženie za víziou potomka, nehľadiac na okolie, iná rieši potomka potápaním. Toľko ženy. Ale tie, pri prižmúrení oboch očí, napriek nesympatiám, by sa dali ako-tak akceptovať. O mužoch škoda hovoriť, hanba pľuť. No a tak, s trochou sarkazmu je možné konštatovať, že ide o antinatalistický film. Prostredníctvom osudov viacerých párov ukazuje neveselú a nezaujímavú spoločnosť, bez záujmu a náklonnosti k prírode a prirodzenej radosti zo života, zaujatú samou sebou. Nuž a privádzať deti do takéhoto prostredia sa je potom aktom rovnakého zúfalstva, v akom sa pohybujú postavy príbehu. (08.01.2021)

Alice Nellis je výborná scénáristka, která dovede napsat živoucí postavy, dát jim do úst uvěřitelné dialogy a z banalit vytěžit emocionálně silnou výpověď, jež svou finální smířlivostí neirituje, jelikož nejde o člověčinky a humanistické kýče. Její nejnovější film ale neměl scénář v tradičním slova smyslu, protože o osudech svých postav vždy věděli pouze herci, a tak jsou reakce na určitá zjištění - v rámci mezí - autentická. Na zvoleném přístupu není nic špatného, protože přesně takto natáčí třeba Mike Leigh, jenže Alice Nellis není příliš dobrá režisérka, poněvadž se vzmůže maximálně na uměníčko pro měšťáky. Ústřední postavou se ukazuje být měšťácká doktorka, která je typově obsazena naprosto nepřesvědčivou Zuzanou Bydžovskou, jíž je věnována většina času střihově naprosto nezvládnutého počinu, u kterého není jasné, jak se to má s osobní a pracovní rovinou, když si mohou postavy trávit na lavičkách v parku a pod vodou několik dlouhých měsíců. Zbytek je modelový a příliš účelový, a tak nechybí cizinka - představitelka nižší střední tříky, mladý pár očekávající dítě či pár dlouhodobě se snažící o dítě, ale přitom ani v jednom případě nejde o pozitivní obrazy rodičovství a jsou zde pouze k vydolování emocí z diváků, jejich lacinému dojímání (umírající pes) či pobavení (soulož mezi zvířaty). Nejhorší ze všeho je ale konec, který chce vyvolat zdání (začíná a končí u toho zdání), že se nejenom jedna z postav, ale i divák s ní střetnul s něčím, co ho dalece přesahuje a co nemůže rozumem pojmout, ale přitom jsou mu dané obrazy vysvětleny přítomným komentářem. Z tohohle hezkého filmu o nehezkých věcech pro (ne)zajištěné diváky, kteří chtějí vidět hezké obrázky v pochopitelném provedení, je mi blivno. Být žena, na protest proti obdobným chcípáčským potratům si strčím tampón tak hluboko, až prasknu. (21.09.2010)

Trvám na tom, že kdo to nezažil, těžko pochopí. Hned na začátku rozdané karty nelehkého rozhodování a/nebo boje s osudem a slabostmi nás samých nebo těch, které máme za své nejbližší, bohužel svojí vysokou hodnotou nemohou přebít zbytečnost některých částí nebo celých dějových linek (třeba taková ukrajinská rodina je ve filmu jen z jednoho jediného důvodu, který by šel řešit i bez nich, a tempu filmu by to jednoznačně prospělo), nesrozumitelnou výrazovou podivnost v podstatě celého dění kolem Zuzany Kronerové, a hlavně a především rádobymagické násilné uzavírání kruhu skrze Magickou Hlubinu a zpěv velryb. A je to veliká převeliká škoda, protože abyste se mohli nelidsky kochat niternou bolestí Zuzany Bydžovské nebo zoufalým úsilím a bezmocí skutečných manželů Čapkových (v reálu rodičů malé Aničky), musíte strpět i ten podivný za každou cenu umělecký (nebo jak to jinak říct) zbytek. A to je přece jenom dost nevýhodný kšeft. "Elis Nelis" to prostě tentokrát nevychytala - ale kvůli Českým Lvem oceněnému výkonu Zuzany Bydžovské a příběhu obou Čapkových jsem rád, že tenhle film existuje. Bohužel mu jako celku nemůžu dát víc než 60%; do červeného totiž nepatří. (11.03.2013)

Škaredá tvář českého filmu v roce 2010 (jinak velmi úspěšného). Deprese je to hlavně z toho způsobu, jakým je to natočeno. Psychologický babralismus ve všech směrech. 14% hlavně za roličku chlapa Františka Kreuzmanna ml. Vynikající komentář: Bluntman, PS: Český lev - Ženský herecký výkon v hlavní roli: Zuzana Bydžovská....hodně špatná volba (07.03.2011)