Darmošlapové

Federico Fellini měl dar. Dokázal vyprávět o lidech způsobem natolik samozřejmým, laskavým, nevulgarizujícím, obyčejným a přitom poutavým a fascinujícím, každá jeho Picollo Creatura je skutečná, a člocěk si ji prostě musí zamilovat. V Darmošlapech předvedl svoji schopnost pracovat s obrazem, byť černobílým, což dokazuje především ve všech scénách na pláži, i úžasný cit pro zobrazení drobných radostí, spontánní lidské potřeby bavit se a užívat si života i vyrovávání se se strastmi s tímto způsobem bytí spojenými. Moc hezké. (08.05.2006)

Pokaždé, když se vypravím do (tohoto italského) maloměsta každým svým prvkem vtělujícího periferii, narazím záhy na mokrý fáč splínu, který se k němu přilepil a stal se jeho součástí, takového splínu, o němž Walter Benjamin prohlásil, že to je „pocit, který odpovídá permanentní katastrofě.“ Při svých návštěvách v něm cítím, jak ničivá tektonika otřásá ne snad letitým zdivem jeho staveb, ale beztvarými fluidy duší jeho obyvatel, nořících se do únavy za potěšením na samá dna moří, která se uvnitř nich samých vylila ze břehů anebo vyschla. Přemíra sil či slabostí vrací všechny toužící či neuspokojené na začátek hry hned po několika krocích v stranu, v níž tušili čnět svůj ideál. Je to snad osudovou kletbou snesenou na malá města a jejich obyvatelstvo, že ani nedokáží dohlédnout svého snu a podaří-li se jim to náhodou, ustrnou hrůzou nad jeho falší. Darmošlapové dokonale vystihují marnost tohoto koloběhu, jeho katastrofičnost, jež prosvítá v rozhovorech smutných ne-hrdinů, v jejich sebereflexích, v klidu, který se rozlévá po leštěných plochách zrcadel jejich návyků, posvátného stereotypu, toho motoru roztáčejícího střepy tohoto šedého kaleidoskopu. Jsou nesentimentální a nepatetičtí, nepoučují, provádějí návštěvníka s vřelostí a s vědomím „půvabu věcí zašlých“, ale hlas vlaku, směřujícího ke skutečnému životu a tvorbě, si nelze odmyslet od jednoho každého líného kroku zde učiněného. Právě nádraží je skutečným centrem tohoto světa, jediným opravdovým korzem, kde padají masky. Do detailu věrné zpodobení. (23.11.2010)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $116,428║Tržby Celosvetovo $124,428║ Tak prvá polovica filmu je nesúrodí mišmaš, žiadna celistvosť alebo pútavosť príbehu nehrozí, až v tej druhej polovici sa to začne do niečoho dramatického formovať ale nezáživnú prvú polovicu to už nezachráni a aj preto po pretrpení tohto filmu dávam podpriemerné hodnotenie. Od známeho mena ako Federico Fellini by som určite čakal omnoho viac, postavám tu chýba väčšie rozvitie, lebo takto to je postavené len na takej hromádke postáv pobehujúcej z miesta na miesto a poriadne vysvetlenie ich konania tu proste neexistuje, postupom času začneme chápať konania a záľuby v dievčatách jednej postavy ale vyrysovanie charakterov iných tu dosť chýba. Pre mňa je tento film určite sklamanie. /40%/ (16.01.2009)

Zatím nejslabší film, jaký jsem od Felliniho viděl. To však ale neznamená, že by byl špatný, to rozhodně ne. Darmošlapové jsou perfektní po herecké a filmařské (i když v té to je trochu slabší, než v jiných Felliniho filmech) stránce a mají velmi zajímavou myšlenku. Celé to vypráví o bohatých skoro třicetiletých mladících, co se potulují po ulicích a bálech, v životě se strašně nudí, pořád žijí u rodičů a tak nějak neví, kam v tom životě dál. Naštěstí se tenhle film liší od jiných s podobným dějem a má něco jako zakončení. Takže se mi to líbilo i po té příběhové stránce, jenom mám problém se stopáží, protože i ta hodina čtyřicet mi přišla moc. Místy jsem se nudil a těch míst bohužel nebylo málo. Vlastně to je poprvé, kdy mě nějaký Fellinho film, byť jenom chvílemi, nudil. Ale jinak to rozhodně špatné není, jen to není to nejlepší od Felliniho. Slabší 4* (16.01.2020)

Potkávám je na FF MU dost často. Někteří filosofují o Bohu, někteří po nocích děvkaří, ale všichni jsou živeni maminkami, které v nich vidí budoucí badatele a držitele Nobelovy ceny a nevnímají, že jedné v čem jsou ti jejich potomkové výjmeční, je spotřeba piva a tvrdého alkoholu na den. Proto mám Darmošlapy jako film rád. I když ho sráží melodramatická zápletka o napraveném novomanželovi. Ale to je základní problém celého italského neorealismu. (17.09.2008)