Rozhněvaný muž

Lino Ventura nerozdáva a hlavne nedostáva rany v Paríži alebo v iných francúzskych mestách, ale musí odcestovať za oceán do aspoň rovnako frankofónneho Montrealu. A tam rozbieha paralelne s políciou a mafiou a súčasne proti nim pátranie po synovi. A to prebieha klasicky, od jedného zatĺkajúceho svedka k ďalšiemu. Film je to ale skôr o rozpadnutej rodine, postihnutej tragédiou a zúfalej snahe po jej aspoň čiastočnej reinkarnácii a hľadaní nového zmyslu života. Očakával som trochu precíznejšie prekreslenie tamojšieho prostredia, ale keďže je v popredí najmä osobná dráma, tak sa na výpravu nikto príliš nesústredil. (25.09.2017)

Typický Lino Ventura - sám proti všetkým za záchranu svojho syna. Žiadne americké kudrlinky, len priamočiara krimi dráma a zaujímavá cesta za hľadaním pravdy. Tiež tu je niekoľko scén, ktoré v spojitosti s Venturom veľmi dobre zafungovali, napríklad tá v reštike. Veľká dávka charizmy v každom momente sa vám vyleje na obrazovku. Naproti tomu je tu i zopár nudnejších miest, bez ktorých by sa príbeh ľahko obišiel. Celkovo však veľká spokojnosť. Slušný nadpriemer. 80/100 (20.10.2020)

Ten krapet sentimentální závěr mi dojmy sice trochu zkazil, ale naštěstí ne tak, abych tomu ten plný počet nedal. Hodně mile mě to totiž překvapilo. Není to sice nic moc náročného, ale v rámci svého žánru to podle mě funguje skoro až dokonale. Má to skvělou a neskutečně působivou atmosféru, napínavý příběh, dobře a inteligentně gradující děj, skvělého Lino Venturu i ostatní herce a jestli mě na tom něco oslovilo nejvíc, tak to, že zde hlavní postava neustále pátrá po svém synovi a přitom chodí po všech čertech a na všemožná místa, kde se ho snaží dopátrat. Je to totiž trochu podobně vedené jako Collateral, akorát tady se nejezdí, ale spíš chodí a taky tu rozhodně nejde tolik o život, ale napínavé to je skoro stejně a ten motiv putování tu v jisté formě je taky. Takže ano, tohle si ode mě ten plný počet opravdu zaslouží. Slabých 5* (15.10.2022)

Starostlivý táta Lino se courá po Montrealu, pravým hákem tu a tam někomu zhmoždí čelist či járble, občas je zhmožděn on sám a než se rozvine jeho vztah s prostořekou servírkou, je vám jasné, že jediná věc, která mu může ublížit, je kanadská kuchyně.. Ventura jako továrna na přirozený respekt nemůže zklamat, nicméně prostředí z toho vysosalo ten správný francouzský spirit a Dupreho protivníci jsou jen zaměnitelné figurky na šachovnici průměrného scénáře. Při vzpomínce na Jako bumerang s Delonem či Veberovy Uprchlíky se nabízí poznatek, že francouzští tvůrci „rodinných“ dramat mají pro svá finále jakýsi zvláštní fetiš na horizont kopce představující státní hranici.. (13.04.2022)

Maličko nostalgický příběh z minulého věku, který byl v mnohém vyváženější, rovnější, zemitější ... PRAVDIVĚJŠÍ ... ve svých slovech i ve svých činech - bez ohledu na přezíravé úšklebky samolibého věku současného. Protože mu vládli opravdoví chlapi. Nebyli nepřemožitelní, mnohdy dokonce nedisponovali ani palnými či sečnými zbraněmi, kterými by mohli své protivníky rozstřílet či rozsekat na cimprcampr. Leč měli své zásady a uměli se rvát se životem a se vším, co jim postavil do cesty - pokud usoudili, že je to nezbytné. Počínali si s těžko uvěřitelnou houževnatostí a svým jednámím vzbuzovali respekt. Kde je jim konec ? Vnášeli do příběhu mužnost ... a ženy - jakožto jejich protipól - zase ženskost ... se vším, co obnáší ... neboť v těch idylických pokrokových časech ještě neexistoval pavědecký pojem "genderová vyváženost", reprezentující postmoderní ideologii, která popírající genetiku a nemá pranic společného s rovnoprávností. (02.10.2017)