Rozhněvaný muž

Výborný film z prostředí krásné rozlehlé Kanady. Ustaraný otec jede po stopách svého nezbedného syna, který se zapletl do zdejšího kriminálního prostředí. Lino Ventura ve své typické roli spíše samotářského jedince se smyslem pro spravedlnost a se skvělým přístupem k herectví, jedná se o další velmi slušný francouzský krimifilm. (13.12.2006)

Maličko nostalgický příběh z minulého věku, který byl v mnohém vyváženější, rovnější, zemitější ... PRAVDIVĚJŠÍ ... ve svých slovech i ve svých činech - bez ohledu na přezíravé úšklebky samolibého věku současného. Protože mu vládli opravdoví chlapi. Nebyli nepřemožitelní, mnohdy dokonce nedisponovali ani palnými či sečnými zbraněmi, kterými by mohli své protivníky rozstřílet či rozsekat na cimprcampr. Leč měli své zásady a uměli se rvát se životem a se vším, co jim postavil do cesty - pokud usoudili, že je to nezbytné. Počínali si s těžko uvěřitelnou houževnatostí a svým jednámím vzbuzovali respekt. Kde je jim konec ? Vnášeli do příběhu mužnost ... a ženy - jakožto jejich protipól - zase ženskost ... se vším, co obnáší ... neboť v těch idylických pokrokových časech ještě neexistoval pavědecký pojem "genderová vyváženost", reprezentující postmoderní ideologii, která popírající genetiku a nemá pranic společného s rovnoprávností. (02.10.2017)

Co znám Venturu, tak ve filmech vždy hraje takovýho vostráka vošlehanýho životem. U Rozhněvaného muže to není jiné a i v tomto případě bylo hodně zajímavé sledovat počínání jeho postavy. Přitom děj je to poměrně jednoduchý, ale možná pro jeho jednoduchost nenechá diváka na pochybách. Klasická francouzská kriminálka sedmdesátých let s přesahem do kanadské divočiny. (29.06.2023)

Rozhněvaný Lino Ventura zevluje po Kanadě a snaží se vypátrat svýho nezbednýho synáčka. Je to takovej ten klasickej "drsňáckej" film s drsnym osamocenym hlavnim hrdinou, kterej jde zarputile a neohroženě za svym cílem a moc se nerozpakuje rozdat nějakou tu ránu. Na podobný téma byly natočený i lepší filmy. Ať už s Venturou, ale třeba i s Eastwoodem nebo Bronsonem. Pro mě je tohle průměr. (05.08.2012)

Není ten typ, co běžně líbá ženy na nástupišti, než odjede vlak a přece, když (to) stojí za to, udělá vyjímku. Není ten typ, který když dá (policii) slovo, následně ho nedodrží a přece, když se jedná o jeho syna, udělá vyjímku. To přes fakt, že jeho syn, víc než co jiné, by zasloužil pár facek. Problém je, že ho Lino resp. R. Dupre, musí nejprve najít a než se tak stane, dostává (opakovaně) naloženo on. Smyčka kolem nich resp. jeho syna se však nemilosrdně utahuje a tak už zbývá dořešit pouze jeden detail. Zda-li z toho vyváznou se zdravou kůží a Karen resp. Anne, budou mít na koho čekat. L´Homme en colère je stará dobrá poctivá francouzská krimi škola, s prvky psychologického dramatu, s L. Venturou v pro něj tolik typické roli, „jednoho proti všem“, byť zde s malou obměnou, bojující za záchranu svého syna. 80% [Pokud by to náhodou někoho zajímalo, jednalo se o první (filmový) polibek Lina Ventury. Překvapeni? Jak jsem psal již v úvodu, docela s nimi šetřil... V případě A. Dickinson, bych udělal taky vyjímku]. (27.01.2014)