Sociální síť

Představte si ještě ukecanější Zodiac naplněný čistě informačními dialogy, ale bez jakéhokoli napětí a místo sklepní scény dilema „přidá si mě/nepřidá?“. Přesně to je „Facebook“. Všem, kdo tak nadšeně slintají nad „vynikajícím generačním filmem“, bych ráda připomněla dvě věci: a) „Facebook“ není o současné generaci mladých, ale o současné generaci yuppies a b) o těchto lidech natočil Roger Avary v roce 2002 nepřekonatelnou výpověď jménem Pravidla vášně, jež se ve srovnání s „Facebookem“ honosí třemi výhodami: není nudná jako aktualizace facebookové zdi, arogantní sociopati jsou tu výrazně lepší a funkčnější a nakonec má ten film i o čem vyprávět a co říct. „Facebook“ není výpovědí o této generaci, ale jejím produktem a jako takový silně připomíná Ellisova Viktora a jeho výlet po Evropě: I no longer know who I am and I feel like a ghost of a total stranger. (01.11.2010)

(1001) Uplynulo pět let a už chápu, proč tam byl veslařský závod. Už také nejsem takový ten hater an sich kvůli tomu samotnému spojení "sociální síť", ale tentokrát jsem znuděná tím, že to má tu nejméně zajímavou možnou strukturu: Někdo potenciálně slavný se rozkmotřil s někým hodně slavným, podle jeho úhlu pohledu vznikne pohledná módní kniha a pohotoví filmaři ji přežvýkají do uniformního filmového rámce, kde ignorují specifické detaily reálných událostí, hrotí konflikty podle prefabrikovaných plot-pointových pravidel, přidají tam zhrzenou lásku a ideálně z ní udělají vypravěčský rámec, postaví proti sobě krasavce a autisty a jsou tak všeobecně cool. Úplně stejně (nudně) je vystavěn i The Fifth Estate o Assangovi a WikiLeaks, ačkoliv ten je ještě trošku víc bulvární a pitomý. Víc než nenávidění jsem si při tomto sledování procítila dvojčata, bavila jsem se sledováním chyb v klíčování obličeje na obličej a podobných kravinek. Od minula pořád platí, že ironická "Baby, You're a Rich Man", pro kterou mám v srdci velmi speciální místečko, dodává v mých očích filmu nějaké body navíc, které si objektivně nezaslouží. Jako jedno finální popisné slovo vyjadřující mé aktuální pocity jsem vybrala adjektivum "dětinský". (6.5.2016) (05.03.2011)

Ač trpím nevyléčitelnou averzí ke klakovitému stavění pomníčků "absque memoriam" těm ubohým, chudým harwardským lúzrům, co s fotříkovými miliardami v zádech upletli ve svých garážích 25+1 v Beverly Hills z hovna bič, musím konstatovat, že se téhle pohádky zhostil pan Fincher řemeslně dokonale a v rámci možností i poutavě! Jak moc je zasloužilý miliardář ten, co vymyslel Sociálního Networa a splnil sen dnešní mládeže, která mezi smažením "Volání Dutých" a civěním na Tvajlajt, se už díky němu prakticky nemusí odlepit od kompu? A to už pomalu ani v případě, chce li si zašukat! Původně jsem si myslel, že si to Zukrouš cvaknul v rámci své PR kampaně, ale pochybuju, že sledovat se jako divného, lehce ovlivnitelného, bezpáteřního kokotka, se mu zrovna líbilo a mě to docela příjemně vyvedlo z omylu. A navíc mě to konečně rozhoupalo založit v mé plesnivé garáži v Ostravě-Vítkovicích Assbook, kde si teenageři budou konečně moci ukazovat svou pravou tvář a já degraduji své konto v ČSOB o pár židovsky úročených kontokorentních úvěrů. To bude sequel jedna báseň, Dejvide!! (08.11.2010)

// Jméno: Aaron. Příjmení: Sorkin. Povolání: Scénáristický Bůh. Tento film nejen, že potvrdil status Davida Finchera, jako jednoho z nejlepších režisérů současnosti, vyslal Justina Timberlakea mezi hereckou elitu a udělal z Jesseho Eisenberga nejmíň sympatického herce své generace. Jještě navíc ale odkryl příběh za největší sociální bombou naší generace - Facebookem. Duhy i neduhy. To dobré, i to špatné. Pravdu, i lži. Film, na který se můžu dívat stále do kola a nikdy mě neomrzí, nejspíš za to může i skvělá hudba a přesný Andrew Garfield, nebo veslařské závody, nebo shazování univerzitní sítě, nebo sex na záchodech, nebo fuckování velkých korporací v županu, je tu toho zkrátka dost. The Social Network - 100% (15.01.2013)

Zuckerberg nás naučil vtlačit život do statusů. Aaron Sorkin jeho život a dílo na oplátku vtlačil do story o ambiciózním nerdovi, který chce uspět, aby přestal být asociálem. Je to mistrná dramatizace skutečných událostí, luxusně rozepsaná do svižných dialogů, přepečlivě zrežírovaná a bez výhrad zahraná. Napodruhé mi to do sebe zapadlo ještě líp, v těch scenáristických finesách se projevuje dokonalé umění zkratky a charakterizace postav a situací, tak aby obstály v rámci jednoho snímku a zároveň měly bez nadsázky existenciální přesah. K absolutoriu mi schází jen nějaký moment nebo parametr filmu, který by se mnou vyloženě zamával. Fincherovy filmy jsou perfektní, bez zaváhání letí před očima. Ale jeho poslední tři vypiplané kousky mě už nezmasakrovaly tolik jako svého času Klub rváčů nebo Sedm - nejen že v nich nejsou tak vděčné divácké momenty, ale hlavně už nemají tu návykovou dravost a živelnost. Točí je starší, zkušenější a paradoxně snad až příliš vyspělý, nechybující, a proto trochu odtažený tvůrce. (14.10.2010)