Sociální síť

Občan Kane facebookové generace. The Social Network není a nechce být kronikou vzniku Facebooku, vlastně počítá s tím, že si o historii firmy něco najdete alespoň na Wikipedii. Rozhodně není ani komedií, i když Sorkin opět napsal tolik vybroušených hlášek, že je napoprvé nemáte šanci pojmout. Se všemi těmi vtípky okolo jde o temný, smutný a znepokojivě aktuální film. Detaily Zuckerbergova života nejsou podstatné (větší prostor věnovaný rodičům bych nicméně uvítal), Fincher na něm pouze nezaujatě demonstruje, jak dnes přestává existovat jakékoli soukromí. Jestliže je Zuckerbergovi na začátku poskytnuta výsada subjektivního vypravěčství, pak jen zdánlivě – jim čtené blogové zápisky by díky jejich veřejnosti mohl předčítat kdokoli jiný. Vypravěči se stejně jako v Kaneovi neustále střídají, není však jasně odděleno, kdo zrovna mluví. Namísto svědomité rekonstrukce sdílení hromady informací. Film přitom není roztěkaný jako pravidelní uživatelé internetu. Nikoli zběsilé střihy, makrodetaily mikrovlnek a vychýlené úhly. Delší záběry, přeostřování, důraz na herectví. Z předchozích režisérových filmů má TSN nejblíže k podobně neuzavřenému, zvláštně ne-uspokojivému, leč trochu dlouhému Zodiacovi. The Social Network je naopak mistrnou ukázkou, jak bez zdržování sdělit opravdu hodně. Fincher našel dokonalý poměr mezi efektivitou a efektností. Apendix: Justin Timberlake je víc cool když hraje, než když zpívá. 90% Zajímavé komentáře: Cival, kOCOUR, Marigold, J*A*S*M, FlyBoy, Popluh, Chobotovec (02.11.2010)

Social Network není pouze film o vzniku Facebooku, není to ani film o tom, jak se Mark Zuckerberg stal nejmladším miliardářem všech dob. Bohužel ale ani o tom, jak nás sociální sítě v dnešní době odcizují. Je to vyprávění o osobě Marka Zuckerberga mapující pár let kolem vzniku Facebooku, nezaujatě ukazující na to, jak je dnes snadné přijít o soukromí a o také tom, že lidi jsou svině. Nabité třeskutými dialogy, které proletují takovou rychlostí, že je napoprvé nemáte šanci pobrat ani z poloviny a pokud nemluvíte opravdu hodně dobře anglicky, titulky rozhodně přečíst nestihnete. Žádná z replik nešustí papírem, jsou vtipné, přesné a trefné. Mezi postavami bohužel ale těžko najdete někoho, s kým byste mohli sympatizovat. Zpočátku film trochu svádí oblíbit si geniálního Marka, jenže to je v podstatě hajzlík a ani mezi jeho kamarády nenajdete nikoho alespoň trochu víc sympatického. Nejlepší postavou, nečekaně výborně zahranou Justinem Timberlakem (chlapec by se měl vykašlat na zpívání a začít hrát), je zakladatel Napsteru Sean Parker, z něhož jediného srší emoce na všechny strany. Přes veškerou technickou dokonalost (kamera, hudba, perfektní střih) ale filmu něco chybí k tomu, aby se vyrovnal starším Fincherovým věcem a navíc se nemůžu zbavit dojmu, že to prostě za pár let bude jen "ten film o fejsbůku", na který si moc lidí nevzpomene a kterému hlavně tak trochu chybí srdce. (03.11.2010)

I moje maminka ví co je to facebook, takže ano, je to fenomén, který kolem sebe víří spoustu peněz a spoustu problémů a proč? Páč lidi jsou svině :o) Taky bych byla,.. Oprava.. Jsem! Hned si to napíšu do statusu.. Malý moment.. Už jsem zpátky, takže.. Na jednu stranu je příjemné sledovat, jak si jeden chytrý kluk vyrovnává s rozchodech a tak si zvyšuje své ego, což nebylo potřeba, ale nebýt toho, kam bych psala, že jdu zrovna čůrat? Povídat si sama pro sebe už bylo hloupé.. Ale na druhou stranu, muselo ti to chlapče trvat tak dlouho? Tolik dlouhých nesrozumitelných dialogů jsem nezažila ani při vlastní maturitě ze sociální politiky. Ale neboj Daví, natočil jsi opět dobrý film, opět jsi odvedl dobrou práci, to já jen závidím, že budeš mít další miliony na kontě jako tenhle mladý miliardář a já zase nic.. Holt budu muset taky něco vymyslet, hned si na fb hledám parťáka, s kterým se budu za pár let soudit :o) (03.11.2010)

Jak mi Fincher přijde preciznější, tak mi přijde prázdnější. Už brzy bude nejspíš úplně nejpreciznější a zároveň nejprázdnější. On odchod z kina s pocitem: "Hm, tak mistr vzal zakázku a zpracoval ji poctivě," nesvědčí moc ani o poskytnuté zábavě, natož případné transcendenci. Nejde o filmovou exhibici, ale exhibicionismus. Social Network představuje geniální lidi od počítačů jako dokonale naplňující prototyp nerda, tedy člověka s nulovou sociální inteligencí, kterého nic od počítače nedostane, s tou výjimkou, že mnohem více chlastají a šukají. Mohou sebevědomě a nabubřele žvanit (zdejší Zuckerbeg) nebo být zajíkavě plyšoví (zdejší Saverin - a je jedno, že neprogramuje). Na Harvardu vůbec, zdá se, studuje pouze banda fetujících, mrdajících, chlastajících géniů, kteří pohrdají obyčejným člověkem, leč vymetou každý komín s pěkným okolím - ovšem ta necitlivá banda v mžiku i přes přeplněný společenský život podlehne kouzlu fejsbůku. Obzvláště zrůdným způsobem jsou tu zobrazeny ženy, jež nejsou než kurvy provlhlé od toho, jak si do vagíny neustále strkají jeho "peníze" a "úspěch". S výjimkou Eriky, která má nadzjevně ztělesňovat tu zdravou, nám normálním vlastní opravdovost. Tak se pěkně poplácejme po ramenou a řekněme si: "No jóó, oni jsou možná geniální a mají prachy, ale my jsme stejně lepší jako lidi. Taky šťastnější." Když se to pěkně ozvučí, ohudbí, jezdí se kamerou semhletámhle, hlavně svižně, což se řekne i v střižně a: "Staccatózně žvaň a mel, Zuckereisenbergu!" toto letí, jéje, viďte? Tohle nepovažuji za generační ani žádnou jinou výpověď, ale za podbízivost. *** hvězdy, páč jsem to Fincherovi první půlku filmu žral i s navijákem a teprv pak se udice přetrhla. (02.11.2010)

Je to snadné. Když harvardskému nerdovi nejde sport, začne si honit místo něčeho jiného jedničky a nuly, aby připoutal mládež po celém světě k počítači a udělal z některých podobné sociopaty, jako je on. A máme tu pohnutou true story vizionáře nové generace. Nebo snad říci degenerace..? Lehce přikrášlené drama o zparchantěném zplození, prvních dětských nemocech, rodičovských půtkách a právních přích ohledně určení otcovství v případě jednoho dolary čím dál tím víc vyměšujícího Sociálního Netvora. Monstra, které se přes původní úmysl snadněji si vrznout změnilo v žrouta času, jenž izoluje lidi od nevirtuálního života, ba co navíc, žere už i malé děti.. V Columbia Pictures chytře vycítili velký zisk za poměrně nízkou investici a vsadili na jistou kartu. Eso Fincher se v "Praxi velkého třesku" drží narativního stylu Zodiaca, leč kulometné konverzace, nevýrazné herecké výkony (ten veslař - Terminátor s hlasem boha Ra z Hvězdné brány, co má digitálně přidanou hlavu na druhém dvojčeti, to bylo proboha co?) a až příliš velká režisérská rutina, kterou jen občas rozčísl T.Reznor, mě nechaly zcela lhostejným a jak si tak ti hoši přerozdělovali akcie, napadlo mě, jakpak je asi placený chirurg za transplantaci srdce, nebo hasič, co vynese dítě z hořícího domu. Asi hůř, ale můžete si ho přidat do Přátel, že jo.. (11.03.2011)