Sociální síť

S Facebookem jsem obeznámen a je to zábava, někdy... Vypiplané, úderné a chytré... Mnoho faktů, velká scénáristická licence a tím pádem i univerzální sdělení o virtuálních záležitostech. A námět ke přemýšlení. Kromě nečekaného konce mě ale nic moc nepřekvapilo ani nestrhlo. Jo pardon, geniální hudba! 90% a rozhodně potřeba druhého zhlédnutí. (01.12.2010)

I moje maminka ví co je to facebook, takže ano, je to fenomén, který kolem sebe víří spoustu peněz a spoustu problémů a proč? Páč lidi jsou svině :o) Taky bych byla,.. Oprava.. Jsem! Hned si to napíšu do statusu.. Malý moment.. Už jsem zpátky, takže.. Na jednu stranu je příjemné sledovat, jak si jeden chytrý kluk vyrovnává s rozchodech a tak si zvyšuje své ego, což nebylo potřeba, ale nebýt toho, kam bych psala, že jdu zrovna čůrat? Povídat si sama pro sebe už bylo hloupé.. Ale na druhou stranu, muselo ti to chlapče trvat tak dlouho? Tolik dlouhých nesrozumitelných dialogů jsem nezažila ani při vlastní maturitě ze sociální politiky. Ale neboj Daví, natočil jsi opět dobrý film, opět jsi odvedl dobrou práci, to já jen závidím, že budeš mít další miliony na kontě jako tenhle mladý miliardář a já zase nic.. Holt budu muset taky něco vymyslet, hned si na fb hledám parťáka, s kterým se budu za pár let soudit :o) (03.11.2010)

Představte si ještě ukecanější Zodiac naplněný čistě informačními dialogy, ale bez jakéhokoli napětí a místo sklepní scény dilema „přidá si mě/nepřidá?“. Přesně to je „Facebook“. Všem, kdo tak nadšeně slintají nad „vynikajícím generačním filmem“, bych ráda připomněla dvě věci: a) „Facebook“ není o současné generaci mladých, ale o současné generaci yuppies a b) o těchto lidech natočil Roger Avary v roce 2002 nepřekonatelnou výpověď jménem Pravidla vášně, jež se ve srovnání s „Facebookem“ honosí třemi výhodami: není nudná jako aktualizace facebookové zdi, arogantní sociopati jsou tu výrazně lepší a funkčnější a nakonec má ten film i o čem vyprávět a co říct. „Facebook“ není výpovědí o této generaci, ale jejím produktem a jako takový silně připomíná Ellisova Viktora a jeho výlet po Evropě: I no longer know who I am and I feel like a ghost of a total stranger. (01.11.2010)

Občan Kane facebookové generace. The Social Network není a nechce být kronikou vzniku Facebooku, vlastně počítá s tím, že si o historii firmy něco najdete alespoň na Wikipedii. Rozhodně není ani komedií, i když Sorkin opět napsal tolik vybroušených hlášek, že je napoprvé nemáte šanci pojmout. Se všemi těmi vtípky okolo jde o temný, smutný a znepokojivě aktuální film. Detaily Zuckerbergova života nejsou podstatné (větší prostor věnovaný rodičům bych nicméně uvítal), Fincher na něm pouze nezaujatě demonstruje, jak dnes přestává existovat jakékoli soukromí. Jestliže je Zuckerbergovi na začátku poskytnuta výsada subjektivního vypravěčství, pak jen zdánlivě – jim čtené blogové zápisky by díky jejich veřejnosti mohl předčítat kdokoli jiný. Vypravěči se stejně jako v Kaneovi neustále střídají, není však jasně odděleno, kdo zrovna mluví. Namísto svědomité rekonstrukce sdílení hromady informací. Film přitom není roztěkaný jako pravidelní uživatelé internetu. Nikoli zběsilé střihy, makrodetaily mikrovlnek a vychýlené úhly. Delší záběry, přeostřování, důraz na herectví. Z předchozích režisérových filmů má TSN nejblíže k podobně neuzavřenému, zvláštně ne-uspokojivému, leč trochu dlouhému Zodiacovi. The Social Network je naopak mistrnou ukázkou, jak bez zdržování sdělit opravdu hodně. Fincher našel dokonalý poměr mezi efektivitou a efektností. Apendix: Justin Timberlake je víc cool když hraje, než když zpívá. 90% Zajímavé komentáře: Cival, kOCOUR, Marigold, J*A*S*M, FlyBoy, Popluh, Chobotovec (02.11.2010)

Ač trpím nevyléčitelnou averzí ke klakovitému stavění pomníčků "absque memoriam" těm ubohým, chudým harwardským lúzrům, co s fotříkovými miliardami v zádech upletli ve svých garážích 25+1 v Beverly Hills z hovna bič, musím konstatovat, že se téhle pohádky zhostil pan Fincher řemeslně dokonale a v rámci možností i poutavě! Jak moc je zasloužilý miliardář ten, co vymyslel Sociálního Networa a splnil sen dnešní mládeže, která mezi smažením "Volání Dutých" a civěním na Tvajlajt, se už díky němu prakticky nemusí odlepit od kompu? A to už pomalu ani v případě, chce li si zašukat! Původně jsem si myslel, že si to Zukrouš cvaknul v rámci své PR kampaně, ale pochybuju, že sledovat se jako divného, lehce ovlivnitelného, bezpáteřního kokotka, se mu zrovna líbilo a mě to docela příjemně vyvedlo z omylu. A navíc mě to konečně rozhoupalo založit v mé plesnivé garáži v Ostravě-Vítkovicích Assbook, kde si teenageři budou konečně moci ukazovat svou pravou tvář a já degraduji své konto v ČSOB o pár židovsky úročených kontokorentních úvěrů. To bude sequel jedna báseň, Dejvide!! (08.11.2010)