Zbav nás od zlého

Tento film je trochu zvláštním thrillerovým dramatem. Jeho atmosféru by šlo asi nejlépe vystihnout slovy jako „zlověstná“ či „znepokojivá“ (ale také poněkud škodolibá). Dlouhou dobu se jakoby nic neděje. Čeká se na moment, kdy jedna z postav (konečně) shodí svoji vinu na druhou, a pak se odstartuje veřejný lynč. Jde vyloženě o ticho před bouří, nevinnou přípravu na emocionální nálož (vzteku a hněvu) toho nejtěžšího kalibru. Ale i to předchozí zdánlivé „nic se neděje“ pomáhá vysvětlit motivy některých postav, částečně rozvíjet jejich prvotně nahozené charaktery. Přesto, až dojde na jatka, jedna z postav se začne chovat poněkud jinak. To když dojde ke střetu mateřského, ochranitelského citu (žena) na jedné, a smyslu pro spravedlnost a jakýsi odpor k lůze na straně druhé (manžel). A přestože jisté pohrdání chátrou člověk vidí už na oslavě, fanatický a potěšený výraz pána domu staví předešlého slušňáka do pozice de facto magora, který využívá dané situace k tomu, aby si s těmi, kteří jsou pro něj odpadem, de facto tak trochu vyrovnal účty (resp. nechal na povrch vyplout to, co ho sžírá uvnitř a dost možná už pěkně dlouho). Nastává však problém, že v danou chvíli je už publikum (nebo předpokládám alespoň jeho většina) na právníkově straně, a najednou se cítí nesvé, komu to vlastně fandí. Přichází tedy moment, kdy se společensky kritický podtón snímku neobrací jen na postavy ve filmu, ale i na samotného diváka, což je hodně drzé, částečně nepříjemné, ale po jistém odstupu to zpětně oceňuju. A proto si nemyslím, že přímé přirovnávání tohoto filmu k Peckinpahovým Strašákům či snad dokonce jeho remaku (jak tu mnozí v komentářích předvádějí), je úplně vhodné (společné mají jen určité věci). No a pak samozřejmě přichází ta známá pravda o zoufalých situacích, které si žádají stejně laděné činy (matka). Jde o docela drsnou pasáž, ale možná ještě tvrdší je závěrečná pointa, která vše viděné převrací v docela kruté probuzení (především tedy divákovo). Škoda jen toho (na můj vkus) už trochu zbytečného zlehčování na samotném konci filmu (tvůrci, po očku se vysmívající divákovi, si prostě nemohli odpustit ještě jedno rýpnutí do něj). Za mě to budou prozatím solidní 4*, ale snímek si přímo žádá další zhlédnutí (ať už kvůli dalšímu velebení či naopak kritice). „Nejsou špatní lidé, Violo. Jsou jen lidé, kterým chybí láska.“ – „A proto jsou špatní?“ – „Jsou velmi smutní, a proto často udělají něco špatného.“ (21.11.2014)

Všechny tvary od slova tíha tenhle film obsahuje. Je to tíživé, těžké a těžkopádné. Dialogy jsou v tomhle filmu asi to nejslabší a jejich pronášení, hlavně v úvodní (více než hodinové) expozici je dosti právě těžkopádné. Jde z toho slyšet to zřejmé rýsování charakterů ("klidně se vychčiju do zadku Connie Hedegard, když mi to přikážeš Larsi") a vyčkávání jednoho herce než ten druhý dopoví svou repliku a on na to může zareagovat. Nebojte se, že byste narazili na náznaky herecké improvizace. Psychologická proměna hlavní postavy je tak odfláknutá a vyjádřená pouhým praštěním páčidla do zvonku. Pech. Ale ta depresivní atmosféra celého filmu padá jako těžká deka a ačkoli konci nevěřím, tak mě docela příjemně překvapil, že je jak amorální, tak lidský, ale ze všeho nejvíc seversky svérázný. Navíc ta kouzelná absence jakékoli dynamiky ve scénách, ze které by se jí trocha mohlo vymáčknout (například molotov) má něco do sebe. (08.03.2011)

Jako pocta legendárním Straw Dogs není Fri os fra det onde špatný a rozhodně dopadl lépe než oficiální remake, ale i tak ho nemůžu hodnotit více než průměrně... I přesto, že má dobrou hudbu, skvělou kameru, hodně slušné herecké výkony, dokonce i trochu překvapivý příběh (což je dnes docela vzácné) a naprosto parádní závěrečnou půlhodinovku... Jenže celý film neuvěřitelně sráží na kolena hodně nudná první hodina a úvodní seznámení s hlavními postavami filmu mi přišlo naprosto zbytečné... Kdyby byl film zkrácen minimálně o dvacet minut, mohlo by jít o parádní pecku, takhle vím, že vždy raději sáhnu po původních Straw Dogs... (07.03.2012)

Ve "strašácky strašidelném" filmu došlo skoro na všechno, i na to "jablúčkové líco", jak by řek náš Laco. Dobrá a případná podívaná, především (a možná jen) když přijedete z celodenního lyžování, uděláte si topinky, uvaříte grog a relaxujete zabaleni v dece, protože krbová kamna se nemohou hned srovnat s minus deseti venku. Že měli zavřenou hospodu na Studnici, Rokytně i ve Vlachovicích si budu chvíli pamatovat, na dramatické zápletky dle Ole Bornedala zapomenu mnohem dřív... Pozn.: Přestože Pater Noster známe (povětšinou asi bezděčně) všichni, sotva přijdeme na to, KDO se výrokem "Sed libera nos a malo (Fri os fra det onde či Zbav nás od zlého) obrací na KOHO. (19.01.2017)

Keď sa vám rozhodne pár tupých vidlákov osladiť život, nepomôže vám ani fakt, že ste v minulosti na MTV spievali Barbie Girl. Že je speváčka z Aquy aj známou herečkou, to ma prekvapilo. Celkovo je toto film o zrade, klamstve a predsudkoch, teda o bežnom živote. Kontroverzná téma natočená pomerne citlivo. Viac ako samotný dej dáva scenár, kde sa z rečí zaostalých dedinčanov dozvedáme, aké jednoduché je byť xenofóbny a rasistický i tam, kde na to nie je dôvod. (30.10.2017)