Modlitby za Bobbyho

Je li vaše matka ortodoxní kudlanka mající na všechno v rukávu nějaký ten veršík z evangelia, můžete na trochu té teplé, živočišné kolonoskopie rychle zapomenout. Svěříte se jí, že jste mladistvý gay a ona okamžitě vytáhne na kruciátu za vaše odbuznění. Když se jí však tu bukvici z vaší makovice nepodaří vyrecitovat ani sáhodlouhým seznamem mrtvých apoštolů, následovaným házenkářskými výsledky, pošle vás tam, kam jste vždy toužil. Do prdele. Teda vlastně do Portlandu. K sestřenici. Konečně můžete volně píchat. Teda vlastně dýchat. Nový, fešný kolík z liberální rodiny kontra katechistická výchova a ztráta maminky jako mentálního guru vám však v hlavě způsobí hormonální moulinex, až si z toho zaplachtíte z mostu. Mamá je zdrcená! Homosebevrah!! Noční můra všech katolíků, permanentka to hell!! I já jsem zdrcen! Ripleyová - Neripleyová, začíná pravá televizní, nízkorozpočtová nuda (ale čtyřkám asi kapesník zvlhne). Jak správná kudlanka vyřeší morální dilema? No snaží se přece najít nějaký ten ospravedlňující házenkářský výsledek. Prudí místní flanďáky tak dlouho, až jí z toho "hrábne" a nalezne evangelium všech evangelií: Selský rozum 1.1! Ten jí řekne, že vlastně vždycky toužila podporovat homokarnevaly. Čert vem Bibli... (05.03.2010)

Pro mě jeden z nejpůsobivějších a nejsilnějších snímků, které se zabývají gay tematikou. Na úvod musím říct, že jde hned poznat, že se jedná o TV film, což však není vůbec na škodu - pro taková dramata je to dokonce ideální formát. Od začátku do konce je film plný emocí a úvah a všechno prvky hrajou pro tento film - od technických záležitostí (kamera, prostřihy mezi dvěma časovými obdobími a hudba) přes silný scénář až k přesvědčivým hereckým výkonům - Sigourney Weaver znovu předvedla, že je Paní herečka. Film, který je i přes malý rozpočet prakticky ve všech směrech dokonalý. Poukazuje na to, jak se někteří mezi námi nedokážou vyrovnat s odlišností, která je zakořeněna v lidské přirozenosti. Tleskám a zvedám oba palce nahoru! (15.05.2010)

Krutý film o zaslepenosti vírou a o tom, jak některé věci nejde vzít zpátky, u něhož se pláče. „Recenzovat takovýhle film je jako hodnotit pyramidy. Jsou krásné? Jsou vydařené? Jde přece hlavně o to, že jsou,“ jsou slova Tomáše Baldýnského (o jiném filmu), která nicméně přesně vystihují podstatu filmové (resp. televizní) adaptace knihy od Leroye Aaronse s výmluvným názvem Prayers for Bobby: A Mother's Coming to Terms with the Suicide of Her Gay Son (vyd. 1996), která popisuje skutečné události roku 1983. Příběh je to tak dechberoucí a téma natolik zásadní, že nípat se v několika málo nedostatcích filmu (rušivé reklamní fade-outy či oproti předloze poněkud okleštěný – a někdy tedy nutně nedovysvětlený – příběh) se mi nechce. Film naštěstí mnoho důvodů k nípání nedává. Režisér i scénáristka, ač oba se zkušenostmi ze spíše akčních, resp. romanticko-komediálních žánrů (s nimiž Prayers for Bobby, bůh chraň, nic společného nemá), se s tématem poprali více než dobře a v boji proti hollywoodským mlýnům rozhodně obstáli. K tomu zásadně přispěly famózní výkony všech zúčastněných, které někdy až polodokumentární styl kamery rozhodně snesly (viz Sigourney Weaver, nominovaná za svůj výkon v roli paranoidní bigotní katoličky, jinak Bobbyho matky, na cenu Emmy – ceny budou vyhlášeny v září 2009). Bylo by samozřejmě lepší, kdyby k úmrtí mladých lidí kvůli jejich sexualitě nikdy nedošlo (snad ještě více než sebevražda Bobbyho Griffina zacloumala veřejností brutální vražda Matthew Sheparda v roce 1998 – viz The Matthew Sheppard Story /2002, r. Roger Spottiswoode/ nebo příběh transexuála Teeny Brendon – viz Boys Don't Cry /1999, r. Kimberly Peirce/), nicméně co se stalo, nejde odestát. A před těmi, kdo o tom budou točit filmy, a navíc dobře, vždycky smeknu. (16.08.2009)

Mám dojem, že zatímco dříve se démonizovala homosexualita, dneska je zas pomalu neslušným slovem, od kterého se distancuje velká část populace právě náboženství, což je podle mně stejně nešťastné a to ani nejsem věřící. Dvě hvězdičky za skvělé herectví Sigourney Weaver, jinak mně tohle černobíle zjednodušující vidění světa, navíc sice šikovně, ale i tak prvoplánově útočící na city diváků nijak neoslovilo. A to televizní zpracování taky nic moc. (04.11.2013)

Velmi silny film. Prva cast je hlavne o vnutornom rozpolozeni a zmatku Bobbyho. O tom ako sam pred sebou a pred svojou rodinou prizna svoju orientaciu. A ako na neho posobi ich odmietanie a snaha ho "vyliecit". Ako najde ludi, ktori ho akceptuju a miluju takeho, aky je. A ako ani to nestaci na to, aby sa zacelilo jeho srdce. Druha cast je o rodine , ktora sa vyrovnava so stratou syna a brata. A o matke, ktora este bojuje aj so stratou viery. Film nenasilnym a v mnohych momentoch vizualne zaujimavym sposobom, hovori o tom, aky zhubny a tragicky vplyv maju slova, nenavist a obmedzenost a ako niekedy az tragedia dokaze otvorit ludom oci, aby boli schopni a ochotni sa pozriet dalej od svojho nosa. Film ma aj dobre zvolenu hudnu a herecke vykony, hlavne v podani Sigourney Weaver a Ryana Kelleyho. Ona bravurne sprostredkovava strach, zmatok a neistotu Mary. A Ryan je zranitelny aj plny nadeje a strachu a bezmocnosti. Film je svojim sposobom kruty. Ale konecne vyznenie je pozitivne a plne lasky. (25.10.2016)