Hra o trůny - Série 6

Jelikož už scénáristé vyčerpali knihu do mrtě, chápu jejich další aktivity jako zábavné nadhozené paralelních příběhů v době čekání na vydání šesté Martinovy knihy (že by letos v létě?) a tím pádem se nemusím pohoršovat nad tím, že jdou čím dál víc po efektu, nereflektují charaktery postav atd. Prostě si večer sednu a bez návaznosti s předlohou sleduju. V tomto ohledu jsem spokojen. (21.05.2020)

Finální dvě epizody (obě režírované Miguelem Sapochnikem, jenž má na svědomí i vynikající epizodu Hardhome z páté série) této řady se mohou směle zařadit mezi to úplně nejlepší, co soudobá (kvalitní) televizní tvorba nabízí. Háček je bohužel v tom, že předchozích osm dílů ve srovnání (nejen) s nimi působí jen jako celkem ucházející intro (i navzdory brilantním pasážím typu "Hold the Door!"). Následující sezóna/y údajně už bude/ou mít "pouze" sedm epizod, což bych jedině uvítal, protože by se tak mohly z děje vyházet veškeré zdržující zbytečnosti a celá/é série by díky tomu pravděpodobně měla/y (znatelně) větší spád a tah na bránu. Ostatně zkrácení o tři díly by dozajista pomohlo i zde... 85 % (01.07.2016)

Pro většinu dosud nejhorší, pro mě po několika špatných zase kvalitní série. Skvělá hudba, epické záběry, konečně i epické bitvy, zajímavý vývoj postav a několik osudových momentů (Hodor). Nejsem fanoušek GOT, takže mi je jedno kdo se jak chová a že to je vlastně nesmysl. Chci se bavit. A šestka mi to zase jednou nabídla. Snad půjdu proti proudu dále a závěr seriálu se mi bude líbit alespoň tak, jako teď. (15.07.2019)

Rozluka kniznej predlohy od serialoveho spracovania vo mne hlboko zakorenila silne pochybnosti o pokracovani tohto megaprojektu. Prve epizody vsak vsetky cierne myslienky rozohnali, aby ma tie posledne dve, prikovali do sedacky tak pevne, ako sa to uz velmi dlho ziadnemu audiovizualnemu dielu nepodarilo. (13.07.2016)

Se sračkou jsem počítala, ale něco takhle strašného jsem neviděla snad ani při psově posledním krvácivém průjmu. Jistě, na jednu stranu je šestá série příšerná úplně stejným způsobem jako ta předchozí – nekonzistentní, většinou dokonce regresivní charakterizace odčiňující dřívější vývoj, mizerně naklíčované klišoidní bayoviny určené těm nejuslintanějším idiotům, KATASTROFÁLNÍ plynutí a dávkování příběhu, jedna ukázka retroaktivní kontinuity za druhou, výhradní upřednostňování ŠOKUJÍCÍCH, od kontextu zcela izolovaných okamžiků, které letos kvůli své předvídatelnosti a vyčpělosti nezvládly šokovat snad ani devadesátiletou ýbrkonzervativní jeptišku, promrhaný potenciál mnoha talentovaných lidí, kteří z příšerně pojatých bitev zvládli díky nesmírnému nasazení udělat něco estetického, rozvláčnost a ubíjející nedějovost, VATA, VATA a pro změnu zase VATA, a především hangáry nelogičností, kvůli jejichž čirému množství neuplynula za celých deset epizod jediná minuta, na niž by se z toho či onoho důvodu nedalo pyčovat. Pár podstatných rozdílů tu ale oproti loňsku přece jenom je: jednak nikdy nebylo patrnější, že Benioffovi a Weissovi je nějaká snaha o koherentní, scenáristicky přijatelný počin už definitivně u řiti, a tak výsledná amatéřina, s níž se obtěžovali cákat na papír jednu nesouvisející hovadinu za druhou, všechny zmíněné vady nejméně desetkrát umocnila. A dále pátosezónové nevybíravé kuchání všech dějových linek a pozdější nepochopitelná snaha se co nejpřekotněji dostat k závěru jakékoli promyšlenější a hlubší dílo už od prvního dílu vylučovaly a způsobily, že sedmá i osmá řada nemůžou jinak než sračkoidnost dále stupňovat. Seriálová, rozumem neobsáhnutelně stupidní verze blížícího se konce naneštěstí rovněž způsobila, že zpětně už si nikdy nebudu moct vychutnat ani ty jediné dvě sezóny, které jsem měla upřímně ráda. Vždyť jak bych se znovu mohla tetelit z ojedinělé přítomnosti knižní Cersei v bitvě o Černovod, z Rudé svatby, Aryiny interakce s Jaqenem, Theonovy tragické zrady Starků, Oshy, Sansina manipulování v Králově přístavišti, Danyina dobývání zátoky Otrokářů nebo Jaimeho v harrenhalské vaně, když teď dobře vím, že nic z toho nakonec k ničemu nevedlo a zákonitě už vést ani nemůže? Hra o trůny je mrtvá, ať žije Píseň ledu a ohně. Pro příští, snad už poslední dvě série nezbývá než doufat, že se místo hysterického nasraného pyčování na každičký detail zvládnu dostat do pokročilého stavu nirvány a tváří tvář hrůze se spokojeně chechtat. (15.03.2017)