Hra o trůny - Série 8

Nečíst bez zhlédnutí série. Ano, tahle série je asi nejhorší, ale není o moc horší než šestá a sedmá. Spíš mám pocit, že se více projevuje stádní chování diváků. Prvních pět sérií bylo cool seriál zbožťovat a v poslední sérii je cool seriál hejtovat. Ten rozdíl ale prostě není až takhle markantní. Ano, je tu řada problémů. Předně seriál začal mnohem více mluvit hollywoodštinou. Strach o Aryu, o Jona Snowa a další vystřídalo prosté čekání na to, jakým podivným a neuvěřitelným způsobem se z neřešitelné situace dostanou. Zásadní výskyt jevu deus ex machina je pro mě jednoznačně největší kaňkou nejen poslední série (ačkoliv v ní je její četnost nejvyšší). Hollywoodsky vyznívá i celkem ospravedlnitelný posun z konverzačního politického thrilleru na epickou fantasy. Tenhle vývoj se dal čekat a tvůrci to zvládli se ctí, jelikož střípky toho starého byly i v tom novém. "Oblíbená" teleportace často byla trapná, ale často byla vyčítána i v momentech, kdy k vyčítání nebylo co. Prostě se na to lidi začali soustředit a pak už neodpustili ani to, kdy zrychlení bylo ku prospěchu věci (za to si mohou tvůrci sami). První dva díly série jsou překvapivě komorní přípravou na bitvu všech bitev. Tady jsem kritiku nepochopil, jelikož napětí a klid před bouří a "poslední rozloučení", to vše mělo svůj smysl. Třetí díl je ovšem megaprůšvih. Něco, co seriál připravuje celou svou existenci a výsledkem je technicky úžasně zpracovaná, ale naprosto nelogická a směšná podívaná, kde správně měly všechny postavy, krom snad dvou, asi pětkrát zemřít, skoro žádná nezemře a výsledné rozuzlení si nezadá s filmy Stevena Seagala. To si pak člověk říká, proč jsem na celou story o nemrtvých musel čučet osm sérií (vlastně mě nikdy moc nebavila)? K čemu to vlastně bylo dobré? Mohlo se to celé škrtnout a vůbec nic by se nestalo. Z Bílých chodců se staly figurky, které vůbec k ničemu nebyly. Po tomhle díle jsem si uvědomil hlavní past tvůrců, a sice obsese s překvapováním diváků. Nic tady nemůže skončit a dopadnout tak, jak by člověk čekal a nic nesmí být jisté a výsledkem je bohužel často vnitřní nesoulad. Například síla Daenerys a jejich draků. Z počátku se jeví nepřemožitelně, posléze velmi zranitelně, aby se ukázalo, že vlastně to od začátku bylo jasné, i kdyby žádnou armádu neměla a stačí ji jeden drak. To samé bitva ve třetím díle, kdy za použití elementární taktiky by z dílu nic nebylo. Musela se hrát hra, že to mají lidi prohrané, aby bylo napětí. Ale tohle napětí je umělé a nevěřím mu. Nicméně, od čtvrtého dílu se to zase zlepšilo a už mě nic takhle výrazně nepopudilo. Nesouhlasím s tím, že by porážkou nemrtvých už nebylo o co hrát. Tohle je Hra o trůny ne Boj s nemrtvými. Vždycky mi přišel zásadnější Železný trůn a nemrtví byla jen vedlejší linka, proto je vlastně logické, že se s tím tvůrci vypořádali takhle rychle. Pátý díl a šílenství královny je dílem úžasným, ve kterém konečně zhyne většina postav. Hodnotit to, jakým způsobem zhynou a jestli je jich to hodno, mi přijde jako dost velká pitomost. Hodně se kritizují náhlé proměny charakterů, ale mně přišly v podstatě všechny tak nějak v normě a naopak proměna Daenerys byla naprosto skvělá a budovaná od začátku seriálu. Už od začátku v ní byla ta nejistota a brutalita, jen to čekalo na ten správný okamžik. Díl závěrečný je hodně smířlivý a líbilo se mi, že to nebyl ani nějak výrazný happyend ani výrazný tragicend. Jak říkal Tyrion, kompromis, při kterém jsou všichni nespokojení a tak to nějak chodí. Hodnotit seriál a jeho konec podle toho, jestli fandím Spartě nebo Slavii a kdo vyhrál, mi přijde rovněž jako pitomost. Určitě to celé šlo udělat lépe, ale nejsem nespokojený. V závěru se při pěkném doplnění hlavního hudebního tématu o sbory dostavila i drobná katarze a nostalgie za tím vším. HBO umí rozhodně seriálové závěry, které v člověku hlodají i desítky let (Six Feet Under, Sopranos). Hra o trůny mezi ně patřit nebude, ale myslím, že to dopadlo ještě celkem dobře. Slabší čtyři. (18.07.2019) (méně) (více)