Hra o trůny

Je vidět, že když se něčeho chopí schopný štáb s dostatečným množstvím peněz a entusiasmu, je o půl úspěchu postaráno. Kvalitní výprava, která si nic nezadá s prvoligovou filmovou tvorbou a kopa vizuálních efektů nám před zraky předestírá okouzlující vizáž středověku, s atmosférou na pomezí pravé historie a mýtu. I přes to je Hra o trůny především drama, které je si plně vědomo, že hlavním tahounem musí být charaktery. Postavy jsou vždy něčím zajímavé a prochází určitým vývojem, takže divák nemá od počátku jasně rozložené karty... Dívá se na to skvěle, je to fascinující, vtahující, chytré a nesmírně propracované. 9/10 (03.08.2011)

Zima se možná blíží, ale seriálový fajnšmekr má jaro.. Trůn s příliš malým povrchem, aby pojal všechny urozené zadky, co chtěj na něj usednout, penisy hbitější dýk, peníze mocnější cti, havrani rychlejší faxu a mluva častokrát ostřejší než meč, leč když ten promluví, slova už jsou jaksi zbytečná.. Fantasy? Když pominu draky, nemrtvé a hbitost Tyrionova jazyka k čemukoliv je potřeba, jedná se spíš o modifikaci Války růží šmrnclou soap operou pradávných časů, v níž se souloží, zabíjí i intrikuje zásadně zezadu, přičemž hnacím motorem jsou opojná síla moci, čest a láska (přesně v tomhle pořadí). Nejsilnější zbraní Game of Thrones jsou bezesporu barvitě napsané postavy a váš vztah k nim. Buď je milujete, nebo nenávidíte, nic mezi tím a způsob, jakým je autoři nechávají „necitlivě“ mizet ze scény ten pocit jen umocňuje. Klasické seriálové neduhy v podobě rozmělnění hutnosti příběhu, zneužívání setrvačnosti či dramaturgických nedostatků se pochopitelně dostavily, ale rozhodně to není v takové míře, aby si člověk řekl, že ranní hra o trůny v devítičlenné rodině jen se dvěma záchody je něco atraktivnějšího.. (11.10.2013)

Hra o trůny je tak trochu moje srdcovka. Nikdy předtím jsem se nesetkal se seriálem, který by mne takto pohltil a to již prvním dílem. Občas jsem sice potřeboval trochu času, abych dokázal rozdýchat vraždu oblíbené postavy a znovu se začal dívat, ale hádám, že v tom je právě kouzlo této show. Nikdy si nemůžete být jisti, co se stane příště a dobro i zlo má zhruba stejné šance zvítězit až do samého konce. Mimo poslední dvě série, jsem každou epizodu viděl minimálně čtyřikrát, ale zpackaná osmá řada mi akorát pokazila dojem z celého seriálu. K němuž se již nikdy nevrátím. Nezbývat, že se dočkáme úctyhodného zakončení knihou. Osmá série dokonce pokazila celkový dojem natolik, že jsem strhl hvězdu a jednu dobu jsem chtěl seriál vyhodit ze seznamu oblíbených. Ale to bych tomu možná křivdil. Pravděpodobně bude lepší předstírat, že se to nikdy nestalo a doufejme, že se někdy dočkáme knihy od G. R. R. Martina. Na závěr ještě krátké shrnutí; 1.-4. řada je něco, co nemá obdoby a nazval bych to absolutním vrcholem kinematografie (ač se na tom dozajista podepsala knižní předloha a scénář schválený samotným spisovatelem). 5.-6. řada již o něco málo horší, ale divák se stále veze na vlně očekávání a drobné nedostatky a slabší pasáže zpravidla přehlíží. 7. řada již téměř nedávala smysl, ale stále se zde našlo několik scén, jenž mi vytřely zrak. A to mě vede k poslední 8. sérii, kterou bych nenazval jinak než paskvilem a urážkou inteligence obecenstva. Dílo na závěr ztratí úroveň a rozpačitě přešlapuje na místě. Přičemž v podstatě přechází z extrému do extrému. Nelze ohodnotit jinak než odpadem! (03.11.2018)

Bez nutnosti vyblít ze sebe po prvním díle komentář plný ať už oslavných tamtamů, či naopak kýblu špíny, jsem v klidu a pokoji dosledoval tuto třetí řadu seriálu Řím. Pravda, prosluněné amfiteátry vystřídala chladná atmosféra mohutných hradů, avšak postavy zůstaly. Ty krásně nejednoznačné, nečernobílé, skvěle propracované a výtečně zahrané figurky, opět utvrzují důvěru v to, že i když v seriálu (filmu) řinčí zbraně, nemusí nutně dojít k bitvě, neb vždy je dostatek šedých eminencí, intrikánů a s nimi spojených náhod, jenž dokáží děj posunout i jinak, než bychom zrovna čekali. Jestli jde něco mimo chválu, tak režie posledních dvou dílů, neb prvnímu chybí pořádná gradace a tomu závěrečnému zase silnější rezonance epilogu. Až v knihovně přestane být in půjčovat si Martinovy knihy a nebude se na ně stát řada až na Svoboďák, stavím se také, ten svět mě opravdu zaujal. [PS: Osobní sympatie vysílám směrem k seru Jorahovi a Arryi Stark, ke kterým se už od počátku druhé série přidává Tyrion Lannister.] (21.06.2011)

Těžce to překonává i kdejaký ryze historický seriál a to k tomu nepotřebuje ani ty fantasy berličky. Výprava je totiž naprosto úchvatná a seriál podvědomě posouvá daleko za hranice běžné televizní tvorby. Skoro si člověk povzdechne, že je to celé smyšlené, že v tom není kus naší historie, ale když se nad tím zamyslí, dojde mu, že tvůrci museli někde čerpat. Jedno s druhým je tedy tak provázané, že člověk chvíli zapomíná, kde vlastně přesně je. Když si ale odmyslí všechno to líbivé pozlátko, dostane dosti konverzační telenovelu bez konce a s neustálým větvením osudů na sebe vrstvících se částečně nedůležitých postav. V jedenácté řadě už v tom člověk bude mít takový maglajz a po nějakém Eddardu Starkovi neštěkne ani vlk. Winter-Neprakta is comming! (04.07.2012)