Defendor

Kde "Kick-ass" rozjel akční smršť a prakticky v závěru popřel svou první polovinu, tam "Defendor" ukazuje spíše lidskou psýchu a brnká na strunu dojetí. Zkrátka "Kick-ass" pro dospělé: nezasahuje sice tak široké spektrum žánrů, nicméně lehce zpomalený Arthur Poppington, alias Defendor, trefil moji duši hlouběji, jeho příběh byl opravdovější, lidštější a jeho ryze nesobecká snaha zbavit svět šmejdů nesmírně sympatická. Chvíli se smějete, chvíli zadumaně mlčíte, nakonec vám dost možná něco padne do oka a na řadu přijde kapesník... Woody odvedl svůj vysoký standard a ještě něco navíc, k ostatním hercům rovněž nemám výhrady. Osmdesátkově hrdinský hudební doprovod ději dodává správnou šťávu. Pátou hvězdici hodit nemůžu, cosi jsem v tom filmu přece jen postrádala a zřídka (leč přece) se fakt úplně malinko nudila. 80% (25.07.2010)

Další z řady nenápadných a zároveň neobyčejných filmů. Trailery by mohly evokovat jakousi předehru pro film "Kick-Ass" ale ve skutečnosti je celkové vyznění filmu spíše vážné. Bohužel míra zábavy dost rozpačitá, tempo vyprávění také neohromí a nějaké vyloženě povedené scény se ve filmu hledají dost těžko. Jediným tahákem tak zůstává slušný Woody Harrelson, který coby inteligencí pomalejší ale nebojácný hrdina Defendor bojuje ze zločinem (pomocí duhových kuliček, kyje a rozzuřených vos) a hledá fiktivního nepřítele. Neobvyklý ale nevýrazný film. (05.04.2010)

Od superhrdinů přes obyčejného člověka po retarda. Tolik k spletitému vývoji superhrdinského žánru, který před časem uzavřel Defendor. Zlatý věk komiksu spustil ve třicátých letech nezničitelný Superman. Uběhl nějaký čas a nezničitelnost odstavila zpola kacířská, zpola láskyplná dekonstrukce superhrdinského mýtu ve Strážcích. Moore sejmul z hrdinů božský status a přiblížil je lidem, protože kdyby na to přišlo, zařvali by v éře sužované hysterií z atomové války skuteční lidé, ne okostýmované postavičky. Zlom přišel se Spider-Manem, který zavedl rovnítko mezi superhrdinu a obyčejného člověka. Proto nesnáším Spider-Mana, protože Peter Parker není ani spasitelským komplexem postižený excentrický multimilionář, ani smradlavá, ustrašená veš, dnes nazývaná nerd. Je to obyčejný kluk, patnáctiletý středoškolák, jakých najdete ve flísové mikině a nemožné košili po průmkách tisíce. Od teď to šlo s komiksovými hrdiny od desíti k pěti. Jestliže si doposavad vyžadovala funkce superhrdiny vlastnosti o třídu lepší, než jakými disponuje obyčejný člověk, Kick-Ass a Scott Pilgrim navlékl superhrdinský dres lidem o třídu horším, nerdům a třasořitkám. Odčlověčení a přerod k infantilní regresi završil retard Defendor, zrcadlově věrný protějšek Supermana. Hrdinský model zero to hero se otočil, démoni se zmenšili na mechanické hračky, kruh se uzavřel – z Lois Lanové je feťačka a děvka, z Clarka cvok, co má v jedné scéně v pazourech ceduli „slow“, protože je slow a žije ve světě, v němž se z předvčerejšku rodí zítřek, na rozdíl od Clarka, který plive krev v ódě na starou žurnalistickou pravdu, že není nic staršího než včerejší noviny (proto je nesmysl porovnávat kritické studie ze čtvrtletníku Film a doba s deníkařinou, kde se odevzdávají dva texty denně), a ze Supermana se stala přinejmenším srandovní figura z burlesky. Moc jí nepřispívá, že se drží ideálů, ač se jí to postavy ve filmu snaží rozmlouvat. Mohlo by se domyslet, kam dál tenhle vývoj superhrdinského žánru povede. Může být něco méně než retard navlečený do kostýmu? Může - samotný tvůrce retarda, jeho obhájce, komiksový scénárista hrající si na hero boye. Hodně o tom pověděl Resnais v Prozřetelnosti, kde prodělává hořečnatý sen umírající spisovatel. V mnohém tahle dekonstrukce hrdinů a jejich pád připomíná také vztah západní civilizace k Bohu. Na jeho svržení jsme potřebovali bezmála dva tisíce let. U komiksových hrdinů se to odbylo za pár desítek. Ruku v ruce to jde s překotným vývojem společnosti, kde lineární růst přerostl v exponenciální. Na co dřív stačila hodina, na to je třeba dnes minuta. Za pár let to bude sekunda. A pak jen její zlomek. To jen poznámka pro ty, kteří budou zase překvapeni zítřkem. Každopádně, věci jsou v pohybu. A to je vždy dobrá zpráva. (11.09.2010)

Tak trochu jsem čekal něco tématem podobného Kick-Ass, tj. film o super hrdinovi, který jím ve skutečnosti vůbec není. A Arthur Poppington alias Defendor je opravdu jeho pravým opakem. Má sice statečnosti a výdrže na rozdávání, ale je to strašný amatér a ve své podstatě chudák. Divákovi je ho líto a fandí mu, stejně jako obdivuje jeho vynalézavost při vymýšlení "zbraní" a "důkladných" příprav na akci. Humoru jsem čekal víc, přestože pohled na zapáleného Woodyho Harrelsona dokáže člověku vyloudit úsměv na tváři a na jeho hereckém výkonu film vlastně stojí. Myslím si, že Defendor měl větší potenciál na pobavení diváka, bohužel z toho vychází pouze lepší průměr a hodnocení nezvedá ani docela nečekaný (btw vykonstruovaný) konec. (07.10.2011)

„Kto ti písal monológ? Superman?“ Tušil som, že to bude nízkorozpočtový (väčšinou zopár neznámych hercov postáva v hnusných tmavých kulisách) malér a mal som pravdu. Harrelson sa snaží, ale to je asi tak všetko – ostatní ani to. Nápad o chudákovi, ktorému hrablo v debni, hrá sa na komiksového hrdinu, mláti pasákov bejzbalovou palicou, vypúšťa na nich osy (!) a nemá žiadnu super-vlastnosť, znie dobre na jedno pobavenie nad pivom. Na celovečerný film to bohužiaľ nestačí resp. mohlo by, ale to by režisér musel vedieť, či z toho chce mať frašku alebo sociálnu drámu. Oboje dokopy... kdeže, vo SVETE PODĽA PROTA to fungovalo, ale DEFENDOR nie je SVET PODĽA PROTA. (22.03.2011)