Obsahy(1)
Starý král (O. Sklenčka) je unavený, chce předat vládu synovi, a tak ho nutí vydat se do světa hledat nevěstu. Princovi se do ženění moc nechce. Kde je záruka, že princezna, kterou si vybere, nebude zlá a panovačná? Nakonec ale poslechne. Netuší, že jeho otec s pomocí kouzelného prahu zajistí, aby se oženil opravdu s tou pravou… Pro dnešní titul do cyklu Pohádka pro pamětníky jsme sáhli hlouběji do archivu. Nabízíme Vám roztomilou pohádku s písničkami, kterou natočila v roce 1968 režisérka V. Janečková podle scénáře J. Turnovské. Do hlavních rolí obsadila půvabnou Consuelu Morávkovou (dívka Mette) a Petra Štěpánka (princ). A pokud se divákům bude zdát, že jim příběh něco připomíná, mají pravdu. V roce 1985 totiž autorka a televize vytvořily „remake“ této pohádky pod názvem Princezny nejsou vždycky na vdávání, jen ten, kdo všechno na princezny vyzvonil, byl tentokrát zvoneček. (Česká televize)
(více)Recenze (14)
Černobílá verze k pozdější pohádce Princezny nejsou vždycky na vdávání. Tentokrát však nezpívá zvoneček, ale kouzelný práh. Jinak však všechno běží v úplně stejných kolejích jako v pozdější pohádce, jen s jinými herci. Král nutí svého syna ke svatbě, princezny však vybírá podle toho, co o nich zazpívá kouzelný práh. A tak jak už to v pohádkách bývá, nejvhodnější princeznou není princezna, ale chudá, hodná a pracovitá dívka. Příjemná a pohodová pohádka, která je spíše pro dospělé, děti více zaujme barevná pozdější verze. ()
Mezi Jak se Mette chtěla stát královnou a Princezny nejsou vždycky na vdávání moc rozdílů nenajdete. Kromě základního v černobílé a barevné verzi jsou obě skoro stejně dlouhé a v obou zaslechneme příjemné popěvky. Též jsou obě studiové. Kéž by i člověk mohl mít takový podobný práh, kolik by ubylo rozvodů a lidských zklamání. Princ to štěstí má a možná i díky prahu nakonec král souhlasí s chudší nevěstou. Rozdíl v pohádkách je ten, že zde se mi více líbily kulisy, v druhé verzi zase obsazení, které přispělo k větší zábavnosti. Obě pohádky si tak nemají moc co vyčítat. Pravdou je, že zde jde jen o to, že se jednotlivé princezny střídají před princem a práh už si mele tu svou, střih a rázem tu máme Mette, co chce být královnou. Mimochodem, že by se tvůrci filmu Kouzla králů inspirovali radící královnou v obraze z této pohádky? ()
I tato pohádka je důkazem, že strach dramaturgů ČT zařadit na první program něco staršího než 25 let, je zbytečný. Mám totiž pocit, že mezi lety 1965-1975 se natočilo daleko více skutečných televizních skvostů, než v letech 1975-1990, ačkoli právě pořadům z tohoto období je dáván daleko větší prostor. ()
Nemá to napínavou dějovost Křesadla, romantiku Prince Chocholouše ani poezii Pomněnky, ale přesto je to pěkná pohádka. Trochu mně v ní neseděl začínající Petr Štěpánek, který jako by nevěděl, jak má hrát, a písnička, kterou Mette zpívá pořád dokola. Naopak mě bavily hlášky. "Tobě se to směje, umřeš si..." "Já jsem ti tak rád, že už mám prince pod čepcem." a král, který pořád vyhrožuje, že prince vydědí, a nikdo mu to nevěří, protože je vidět, že má prince rád a nikdy by to neudělal. Mimochodem, všimli jste si, že když princ tančí s Mette, královnin obraz zapomene, že má vypadat jako obraz, a začne se na ně dívat? ()
Třeba černobílá a technicky nedokonalá pohádka, přesto ale o vagon lepší než pozdější verze, protože zatímco tady prince ztělesňuje krásně začátečnické herecké ucho Petr Štěpánek, o 17 let později si museli vystačit s Havelkou který je spíš komik než romantický hrdina. Navíc Štěpánkovi sekundovala půvabná Consuela Morávková, již jsem si dlouho neuměla představit jinak, než jako sympatický hlas, kterým nadabovala Liselotte Pulverovou v Hospodě ve Spessartu a rozhodně nezklamala ani vizuelně, natož při zpěvu písničky otextované mou oblíbenou Ljubou Štíplovou. Té se Veškrnka nemohla rovnat, i kdyby byla ve všech barvách duhy. Jen ještě musím vykoumat kde vzali námět, mám dojem že to bude některá z pohádek bří Grimmů. ()
Reklama