Jíst, meditovat, milovat

OK. Čo tým všetkým chceli povedať? Veľmi neusporiadaný film prinášajúci chaos v mysli hl. postavy do našich myslí. Chceli zabrúsiť do mnohých tém, ako sa s nimi človek vysporiada etc. Môže byť. Ale žiaľ kvôli rýchlo plynúcemu času vo filme mi všetko nepríde prirodzené, resp. zvláštne ako rýchlo sa dočasne vysporiadala so svojimi problémami a ako rýchlo sa naučila v pohode žiť na danom mieste. Film je zjavne pre väčšinového diváka, nie je schopný venovať sa niečomu hlbšie alebo aspoň tak, že by sme skutočne cítili pokoj duše či... "vyrovnanosť". Prináša dobré myšlienky ale stále veľmi kĺže po povrchu. A preto IMO sa mu najlepšie vydarila talianska časť, ktorá sa takému kvázi dovolenkujúcemu životu podobala. V Indii hľadáme pokoj a zároveň sa stretávame s bežným nepokojom mysle, neschopnosti sústrediť sa, s čím sa mnohí môžeme stotožniť. No pocit harmónie stále neprichádza aj kvôli texaskému priateľovi. Bali je iba záver. Keby tento príbeh niekto prežil, tak som si istá, že by bol veľmi obohatený a poučený skúsenosťami. No na plátne to nestihne preniknúť do srdca, neprinesie hlbší "odkaz", ktorý by sme si chceli zachovať. Na to by bolo treba pre niektoré zážitky viac času. A predsa, stopáž je už dostatočná. Ľutujem, že ma to nezasiahlo ale aspoň počas filmu zaujalo, Taliansko pobavilo (a rada som videla miesta mnou navštívené), potvrdilo nejaké vnútorné myšlienky. Nuž, zaujímavé ale nie na dlho. Škoda. (a som rada za znovu objavenie, že Julia žije a hrá, opätovné videnie Franca a Bardema po dobe) (13.02.2011)

Zajištěná americká panička neví, co se životem. 1) Snímek vystihla komentátorka petite fille: ...dlhý a suchý exkurz do akéhosi moderného konzumného poňatia spirituality človeka... 2) Nejpůsobivější jsou lokace. Řím se z dusivého barokního města plného utrpení a temné minulosti mění v nádherné atmosférické uličky a kulinářské požitky. Indické Pataudi opájí svými barvami a meditační kulturou, zatímco Bali na závěr ukazuje joie de vivre. 3) Rovněž herecké obsazení je velmi slibné. Kapku moc zmalovaná, přišlo mi, 43letá Julie Roberts svůj šarm propůjčuje nepříliš sympatické postavě. Pro milovníky sladkých tváří je tu 32letý James Franco, kdo chce chlapy ad extremum, má tam 41letého Javiera Bardema. 45letý spoluscénárista a režisér, otevřený homosexuál Ryan Murphy se tu chová jako kuchař, který dodává oblíbené ingredience, přesto však je celková chuť mdlá jako thálí v indickém klášteře. Inu, Americans know entertainment, but they don't know pleasure. (01.09.2014)

Líbilo i když mám pocit ne zcela využité šance. Film není žádný romantický National Geographic a Liz rozhodně není obvyklá sympaťačka na jaké má Julie Roberts patent. Spíš taková protivná ženská, která neví co chce a víc bere než dává. Její cesta za poznáním sebe sama a novým životem sice nabízí několik nádherných momentů, řadu zábavných situací a občas nečekaně silnou scénu, jako celek je však dlouhá a poněkud nevyrovnaná. Italská část je zábavná a občas doslova nabíjí energií a dobrou náladou, indická naopak poklidná a vážnější, nabízející nejen zábavné momenty (první meditace), ale i příležitost k zamyšlení. A obě jsou přitom velmi dobré, což se bohužel nedá říci o závěrečné části z Bali, která je nejen nejnudnější, ale také podivně prázdná a zoufalá ve své marné snaze vdechnout život zcela nevěrohodnému vztahu, který měl být nejspíš vrcholem Liziny cesty i filmu. (06.01.2012)

Dokonalý plakátový film klouzající po povrchu. I když pojednává o takových "hlubokých" tématech - cesta, kterou se nakonec ubral vede přímo do pekla. Jíst, meditovat, milovat je katalogové až na půdu, popíkově sladké, ale vizuálně působivé - povrchní reklama na to, jak žít svůj život. Dobrý ročník 2 s ženskou hlavní hrdinkou se nekoná. Ačkoliv k němu měl Murphy ze začátku slušně nakročeno a první cca hodinu skutečně baví a hraje si se smysly. Jenže zbytek filmu se topí pod nánosem přemrštěné stopáže a hlavně velkého množství zbytečných vedlejších dějových linií. I tak ale může být výsledek stejně působivý, jako listování si National geographic nebo pouhým katalogem kdejaké cestovní kanceláře. Jíst, meditovat, milovat je i přes to jedním z nejlepších romantických filmů roku 2010. Docela smutné. (01.10.2010)

54%? Proč proboha? Parádní film. Trošku delší pravda. Asi jej ocení hlavně ženské, které si chtějí u filmu odpočinout, inspirovat se, získat nějakou naději a útěchu. V tomhle se tento film rozhodně nemine účinkem. Děj se nikam extrémně nežene, je to jen o tom, jej v klidu a pohodě vnímat a vstřebat všechno krásné a příjemné, co Vám nabízí. Ale jak tady čtu ty komentáře ohledně vzhledu Julie Roberts a toho jak stárne, tak to mi hlava nebere. Všichni stárneme ne? A Julia je neuvěřitelně krásná a atraktivní pořád. V projevech, gestech, úsměvu, ve všem. A jen tak mimochodem, tu vystouplou žílu na čele měla už dávno (Pretty Woman a násl.) a vždycky, když se ve filmu trápí, takže to není příznakem stáří, jak se tady někdo mylně domníval. Co na tom ale záleží, ta ženská je poklad a každý film s ní je toho důkazem. (06.10.2011)