Mikulášovy patálie

Byly doby, kdy jsem neudělal krok bez knížky s Mikulášem či Kopytem a Mňoukem. Ty doby se již těžko kdy vrátí, ale Mikuláš má v mém srdci stále vyhraněné speciální místo. Od adaptace jsem tak raději mnoho nečekal. Chyba lávky. Adaptace je to totiž kromobyčejně zdařilá a zároveň i svá. Ryzí ztělesnění rodinné neinfantilní zábavy, u které se mnohdy zasmějí více dospělí než děcka. Navíc mají Mikulášovy patálie v obou svých podobách tu zvláštní moc, že vrací do dětských let. Což umí velmi málo knížek a ještě méně filmů. A to, že se film ve výsledku nemůže předloze rovnat jde tentokrát stranou, protože jsem si to uvědomil až dlooooouho po odchodu z kina poté, co jsem ještě drahnou chvíli stíral slzy smíchu. (21.11.2009)

Vřele se připojuji ke komentáři uživatele Zevon. Tohle se snažilo být praštěné, ale knihy o Mikuláši nejsou praštěné - mají spíše k humoru Tatiho Mého strýčka. To je stejné, jako kdyby Aleš, Čenda a Bořek nebyli obyčejní kluci z pražského předměstí, ale barevné karikatury ve stylu sklepáckých trpaslíků. (11.10.2010)

Celkom ma to bavilo, i keď už dávno nepatrím do cieľovej skupiny divákov, pre ktorých je film určený. Pre rovnaký dôvod nebudem zháňať knihu, aby som ako mnohí žialil nad tým, o koľko je lepšia, ako film. Myslím, že tri hviezdičky odo mňa za pol druhej hodinky príjemnej zábavy sú primeraným ocenením tohto dielka. (15.01.2017)

Příběhy malého Mikuláše jsou kouzelnost sama. V podání René Goscinnyho a Jean-Jacquesea Sempého pak samozřejmě neodmyslitelnou součástí oblíbené dětské četby na pokračování. U nás je obdobně laděný Steklačův Bořík nebo Poláčkovo Bylo nás pět. Zatímco ale Bořík je vyloženě pánská záležitost a z Bylo nás pět dýchá v druhém plánu malebnost první republiky, Mikuláš prožívá své patálie ve spořádaných 50. letech. Maminka a tatínek prožívají své problémy ve zcela odděleném světě dospělých a Mikuláš a spolužáci žijí zase úplně někde jinde a z toho plyne veškeré kouzlo. Film Laurenta Tirarda mé vzpomínky na četbu ukotvil, oživil a znovu mě rozesmál na obdobných místech jako kniha. Čili spokojenost v každém směru. A tedy doufám, že Mikuláš, Vendelín, Celestýn, Kryšpín, Albín, Viktorín a další už nebudou nikdy zapomenuti. (09.04.2012)

Kniha mého dětství na filmovém plátně, hurá! Naštěstí, nebo také bohužel jsem už z knižní předlohy mnohé zapomněla. Takže jsem mohla k filmu přistoupit bez nějakých předsudků. A byla to báječná hodina a půl nefalšovaně pohodové zábavy. Nahlas jsem se smála při akci "navštíví nás tatínkův nadřízený a už je tu". Vtipnými scénami i scénkami je film doslova napěchován. Jednoduše řečeno, tohle je pohoda i sranda zároveň a stojí za zhlédnutí. (23.06.2011)