Opustit Las Vegas

Nicolas Cage snad už nikdy nebyl v lepší herecký formě než tady a taky za to byl úplně poprávu oceněnej oscarem. Film v podstatě nemá žádný slabší chilky a to hlavně zásluhou práve Nicolase Cage, ale i Elisabeth Shue, která Cageovi celkem v pohodě stačí a nějaký to menší ocenění by si určitě taky zasloužila. Mike Figgis natočil hodně drsný drama o spojení životů alkoholika, kterej má jako jedinej cíl uchlastat se k smrti, což se mu daří fakt skvěle a prostitutky, která si se svým životem taky neví moc rady, takže zábavnost se moc nedostaví, ale kvalitu to má nejvyšší (17.08.2006)

Bez obsahu a nic neříkající blábolení nad zřejmou věcí. Nesympatické postavy v režijně nezajímavém kusu. Dovedu si představit, že to zoufání a akceptace situace někomu něco říká a pár vyřčených vět považuje za zajímavá moudra, opravdu dovedu. Ale se mnou se to totálně míjelo, ač jsem Las Vegas pouštěl s tím, že mi určitě sedne. (22.12.2014)

Rozhodně pět hvězdiček. Pořád jsem čekal, kdy ten zlý sen skončí, kdy se něco ve filmu probudí a začne na mě dýchat světlo, když už jsem viděl díru v ledu, ze které hlavní hrdinové mohli vyplavat, tak je to najednou stáhlo dolů. Podobné deprese sálá snad už jen Cesta (2009 od Hillcoata; V. Mortensen). Tak upřímně pravdivé, až to vážně bolí, měl jsem pocit, že takový film v člověku zanechá následky, nebo ne - nebo jen otevře oči. (19.07.2010)

Requiem za sen s tekutou návykovou látkou. Nicolas Cage hraje dokonale a jeho filmová nestřízlivost je až hmatatelná a leze až nepříjemně silně pod kůži. Přes nesporné kvality není film na pohled moc příjemný, ale "nad vodou" nás drží doslova bizarní vztah dvou lidí, kteří si nemají jak pomoct a stále se hlouběji propadají na vlastní dno, ze kterého není cesta ven. Veselé to moc není a po skončení neskutečně utkví v paměti jako odstrašující příklad, který z ní ne a ne dostat. (31.07.2009)

Jeden z nejsmutnějších a nejtvrdších filmů, co jsem kdy viděl. Kdo koho potřeboval víc? On ji, jako andělskou kurvu, poslední milou duši, Chárona, který ho převeze na bárce plné chlastu na druhý břeh Styxu? Nebo Ona jeho, rytíře na bílém koni v posledním tažení, zbytky jehož lidskosti už dokáže vidět pouze ona, který pro ní představuje někoho, kdo potřebuje pomoc ještě víc než ona sama...? Jestli je Strach a hnus z Las Vegas jednou z mých nejmilejších komedií, je pro mě Leaving Las Vegas jedním z nejlepších dramatů a nejzvláštnějších příběhů lásky. Hluboko smekám před oběma herci a před Mikem Figgisem, bez jehož pojetí a výběru hudby by film nebyl tím čím je... 90% (18.06.2007)