Reklama

Reklama

Temný dům

  • Česko Dům hrůzy (festivalový název) (více)
Trailer

VOD (1)

Obsahy(1)

Existenciální koktejl, který namíchal režisér Wojciech Smarzowski ve filmu Dům hrůzy, je ještě hořčí než ten, který servíroval ve svém hraném debutu Svatba (Wesele) v roce 2004. Opět se ale jedná o ironický portrét polské společnosti. Film se odehrává ve dvou časových rovinách. V té první sledujeme Edwarda Środoně, jenž po smrti své manželky opouští pobřeží Baltu a stěhuje se za prací v JZD do zapadlého koutu Běščad. Po cestě narazí na dům manželů Dziabasových. Počáteční nedůvěra domácích se postupně ve jménu tradiční polské pohostinnosti mění v pijatiku, nesoucí se zprvu v přátelském duchu. Druhou rovinu tvoří vyšetřování hrůzné vraždy, která se onoho večera v domě Dziabasových odehrála. Hlavním podezřelým je Środoň. V průběhu vyšetřování se toho děje daleko víc. Do popředí se dostává poručík Mróz a zkorumpovaný prokurátor Tomala. Politické souvislosti filmu mohou zůstat pro českého diváka v některých místech skryty. Děj filmu začíná na konci roku 1978 na baltickém pobřeží, kde se v té době tvořilo politické hnutí Solidarita. Hlavní hrdina utíká do zapadákova nejen zapomenout na smrt své manželky, ale taky z politických důvodů. Nehodlá se politicky angažovat. Vyšetřování zločinu se naopak odehrává v roce 1982, v době výjimečného stavu. Ten je ve filmu symbolicky v duchu polské filmařské tradice znázorněn zasněženou krajinou. Pod závěji sněhu zůstává uvězněna také pravda, jež by měla být výsledkem šetření. Při něm by se totiž mohlo ukázat, že do případu jsou zapleteni straničtí představitelé. A tak na tom, co se v domě hrůzy opravdu stalo, nakonec skoro nikomu nezáleží. Na snímek musíme nahlížet rovněž jako na obraz polské společnosti těch let. (Letní filmová škola)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (101)

Radko 

všechny recenze uživatele

Morálne pľušťanie* zalievané zase len vodkou. Ovládaní aj ovládajúci v slučke chľastu, násilia, podvodov, nevery a donášania mocným. Tí nezaháľajú a následne roztáčajú ďalšie slučky vydierania a mocenského nátlaku. Brueghelovský obraz zimnej krajiny (ako trefne uvádza v komentári Iggy), plný potácajúcich sa postáv odnikiaľ nikam zakončuje drámu zmaru, z ktorého niet úniku. Poliaci mali v artových filmoch často sklon k zovšeobecneniu preexponovaného príbehu. Ak sa aj vyskytuje humor, je osobitý, podaný optikou vážnych, katolíckou vieroukou reznutých okuliarov. Cez ne sa premieľajú večné témy poľstva: velikášstvo, vodcovstvo aj zrada (jedinca i národa), poklesky (alkoholizmus, nevera), delenie (vzťahu, štátu). Často debatované vnímanie sa následne odráža sa v témach. Tu sa reflektuje éra štátneho socializmu, ako upatlaného, nepodareného a nenávideného systému (a zrejme i dneška). Jedinou nádejou bolo otupenie mozgu riadnym ťahom z fľašky Wódky Wyborowej. ........*) Pľušťanie = spisovné slovo pre český výraz "kocovina"; v slovníku slovenského jazyka je opísané ako smäd po (včerajšej) chlastačke. ()

L-V 

všechny recenze uživatele

Masakrózní! :) Marně vzpomínám na film, kde by se celou stopáž tak mocně chlastalo jako v tomhle polském panoptiku. Prolínání dvou časových linií kriminálního vyšetřování a příběhu hlavního hrdiny nás od začátku připravuje na to, že se tady budou dít věci a že nás čeká vskutku šťavnaté vyvrcholení. Vše je prokládáno ostrými hudebními vsuvkami a neurvalým černým humorem a celé je to pak zabaleno v drsném audiovizuálu, což jenom umocňuje atmosférický zážitek, který z hlavy jen tak nedostanete... ()

Reklama

Mariin 

všechny recenze uživatele

Nutno uznat naprosto profesionální filmařinu, zvláštní živost, poutavost a přesvědčivou, až dokumentární realitu. Ale ten totálně depresivní obsah! Na rozdíl od POMA si nemyslím, že se tento kruh beznaděje a morálního marasmu týká jen komunistické totality. Člověk se svým sklonem k dobru (zde ovšem takové postavy chyběly) i ke zlu (zde takřka všechny postavy) zůstává stejný za každého režimu. Polské filmy mají vysokou úroveň, tento určitě po formální stránce také, ale celkově hodnotím jen za slabší tři, s ohledem na jeho obsahovou pokleslost a beznaděj. Může ovšem sloužit jako varování pro ty, co žijí v domnění, že lidé jsou dobří... ()

kinderman 

všechny recenze uživatele

Temný dům? Kdyby v českém filmu Honza Zeman nebyl trapně kovaný bolševický aparátčík a přijel počátkem 70.let dělat rekonstrukci hrůzného zločinu (z roku 1969) na usedlost Brůnových a tvůrci filmu by do toho zašifrovali zprávu o té prašivé době nastupující normalizace plus přisypali něco hodně černého humoru, povedlo by se jim možná natočit něco jako Temný dům. No, ale "česká" stopa v tom je- Pepík v televizi a Malovaný džbánku... ()

Crocuta 

všechny recenze uživatele

Masakr - v doslovném i přeneseném smyslu, tak by se dal asi nejlépe charakterizovat "Dům hrůzy". Zdánlivě prajednoduché vyprávění o mordu a jeho vyšetřování, morytát jako vystřižený z nějaké kramářské písně, je zároveň sondou do polských reálií dramatického přelomu 70. a 80. let, obrazem neuvěřitelného morálního a hospodářského marasmu, prošpikovaným černočerným humorem a ironií. Digitální vizuál z poslední části filmu mi moc neseděl, ale jinak nemám co tomuto snímku vytknout a tak ty 4 a půl * klidně zaokrouhlím nahoru. ()

Galerie (18)

Zajímavosti (6)

  • Punková píseň, kterou ve Volze pouští nadporučíkovi jeho nadřízený, se jmenuje „Spytaj milicjanta“ a autorem je skupina Dezerter. Faktem je, že píseň byla poprvé nahrána v roce 1983, tedy rok před filmovou rekonstrukcí vraždy. (contreras)
  • Název filmu se neobjeví během celého filmu. (griph)
  • Ceny: Festival polských filmů 2009: nejlepší režie, scénář, střih (Pawel Laskowski), Polské národní filmové ceny 2009: mj. nejlepší režie, scénář. [LFŠ 2010] (Krouťák)

Reklama

Reklama