Hrdina má strach

"Já už jako dítě chtěl vidět, co udělá tygr, když se mu šlápne na ocásek." Šlapat na ocásek soudruhům se nemusí vyplatit, protože by se taky mohlo dostat soudružsky přes prsty. Jenže když se na něj šlápne v době, kdy jsou si soudruzi jistí, že se jich každej bojí, tak na takovou diverzní akci evidentně nejsou připraveni. A říkat pravdu, tak to je jasnej pokus o rozklad socialismu. To chápu i já, kterej jsem nikdy neopravoval soudružku učitelku při výkladu dějin. Tohle je prostě naprosto trefný a je logický, že si to muselo jít na pár let odpočinout do trezoru. (09.02.2022)

Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec jsem dal nižší počet, protože jeho nadčasovost tkvěla v systému, v němž se odehrával, přestože mnohé přetrvává. Docela odvážné dílo na tehdejší dobu, ale zcela v intencích českého filmového umění šedesátých let. A samozřejmě, jako scénáristé jsou podepsáni Filip a Dietl, kteří v té době už jako třicátníci byli hlavně v televizi mezi diváky velmi oblíbeni. Kritický a satirický film se obul do tehdejšího byrokratického aparátu, který je řízen systémem, kde se nikdy nic podstatného nevyřeší a kde vše nakonec vyšumí. V Brodě spadl strop haly, která se mohla opravovat už před dvěma lety, kdyby všechna dokumentace nemusela projít několikrát zespodu na ministerstvo řadou úřadů a zase zpět a pouze se na ní vršila schvalující a doporučující razítka... A tak tento systém vychovával z lidí ovce, kteří se báli do něčeho píchnout, až zlhostejněli a začali se chovat jako ovce. Důsledky si neseme doposud. Krásná byla postava člena stranického výboru, kterou sehrál Rudolf Deyl ml. Víte, že mi dokonce připomínal jednoho mého kamaráda? Na rozdíl od jednoho komentáře se však nedomnívám, že šlo o protirežimní film. Ne, ten film bojoval za opravdový socialismus, jaký jsme chtěli vytvořit v roce 1968. (20.11.2014)

Politická satira z šedesátých let v hlavní roli s Rudolfem Hrušínským. Ten se rozhodne postavit se za nespravedlivě potrestaného kolegu a poté si dokonce dovolí kritizovat socialistickou společnost. Namísto výpovědi je však povýšen. Film tak vyjadřuje absurditu tehdejšího společenského systému a ukazuje, že hrdina může být kdokoliv, kdo nejde s davem. Vedle výše zmiňovaného hereckého mistra ve filmu velmi dobře hrají I. Prachař, J. Sovák a R. Deyl. (09.01.2012)

Jaroslav Dietl ve své divadelní hře „Nehoda“ pojal po generace typickou pracovněprávní vlastnost a tím je strach. Vlastnost, která je skutečně na každou dobu reálnější, než by si, kdo myslel. Ruku na srdce, kolik lidí se postaví za to správné a kolik lidí je, jak se jednoduše říká, mouchy sežerte si mě. Dietl se samozřejmě zaměřil na kancelářskou profesi vedoucího střediska, a to se vším všudy. Pro porovnání dané situace a řešení však neopomněl ani profesi dělnickou a vlastně i stejnou problematiku. Někde se něco postavilo a ono to spadlo. Zodpovědný člověk je potrestán, ale rozdílem je kdo. V kanceláři vedoucí kanceláře, v dělnické profesi ten, kdo to stavěl. No jo, ale co když je chyba úplně v něčem jiném? Má někdo odvahu se vzepřít a poukázat na chyby v systému? K tomu Dietl trefně použil i různé charaktery pracovníků. No, jak ale dnes víme, po politických událostech v roce 1968 to i tak vzalo za své. Snímek natočený na základě hry pod taktovkou režiséra Františka Filipa byl zakázaný. Kritika systému bylo prostě něco nepřijatelného. Obzvlášť po závěrečné scéně obrazně poukazující na fakt, že jsme jeden jako druhý, tudíž, že nikdo není neomylný a chybuje naprosto každý. Vyhazovem člověka s pracovního místa se tudíž nic nevyřeší. Celý příběh, byť zpracovává vážnou problematiku, je koncepčně pojat satirickou formou, a to hlavně takzvaným zcizovacím efektem. Ano, to jsou ty monology směrem k divákům. Dnes už tento prostředek divadelního i filmového vyjadřování bohužel nikdo nezná. Dává se tím jednoduše najevo, že příběh pouze vyobrazuje skutečnost, a nikoliv skutečnost samou. Plejáda vynikajících herců vzájemně si ve všem doplňujících, z nichž v hlavní roli opět předvedl svůj herecký um Rudolf Hrušínský. Své roli vždy dal takové kouzlo, že po divácké stránce si už místo něj nelze představit někoho jiného. Československá nová vlna šedesátých let a humornou formou kritika socialistické současnosti. Skvělý film plný hlášek a hlavně názorových přesvědčení, nad kterými není na škodu se zamyslet ani v dnešní době kapitalistické. (29.11.2022)

Už po přečtení komentářů je jasné, že tenhle film má to kouzlo, že často nahazuje a divák si má (může) věci domýšlet podle vlastních zkušeností a dostává tak další rozměr a nadčasovost. Jde spíš o inscenaci s pár nesmělými exteriéry, ale o to větší prostor tu dostávají herci. A co víc: výborní herci. Kolem geniálního Rudolfa Hrušinského rotují další hvězdy - Pešek, Sovák (podezřívám ho, že ta šlajfka byl jeho osobní nápad), Prachař, Moučka, Deyl, Lír, Menšík... Není třeba mít strach se na tento nenápadný film podívat. (20.11.2014)