Zakázaný člověk

Příběh sleduje paralelně dva osudy: novináře Karla Havlíčka a udavače z povolání Wagnera. Snaží se ukázat důležité okamžiky jejich životů, ale výsledek je trochu nepřehledný a nedůvěryhodný. Wagner je celkově vykreslený mnohem lépe, u Karla Havlíčka se snímek zaměřil spíš na jeho osobní život - o jeho provokující novinářské a spisovatelské práci se divák dozvídá jen velmi málo, není z čeho vyvodit, že „ … je v osmadvaceti letech na vrcholu slávy i politického vlivu. Vlastní největší české noviny, je široce známý, všemi obdivovaný …“. Navíc jeho portrét není zrovna nejlichotivější. Spíš nežli jako všeobecně uznávaný zapálený vlastenec je vylíčený jako poněkud domýšlivý a sebestředný, nepříliš sympatický hrdina - což se sice navzájem nevylučuje, ale myslím, že to druhé by nemělo převážit nad tím prvním ... :-) (21.09.2009)

Rozhodně musím pochválit zvolenou dvojici Švehlíka a Taclíka, kteří jako životní oponenti stojí proti sobě v kolbišti šermu, politiky i života. Ovšem celý děj se nějak příliš točí na okraji jejich vztahu a jen málokdy přejde někam, kde by se trochu pokusil ukázat kdo osoba K. Havlíčka vlastně byla, tady ho vidíme jako silného a tvrdohlavého pisálka, který často obětuje štěstí svoje a rodiny pro blaho novin a národa, ale národ a noviny ve filmu prakticky nejsou, je to jen abstraktní pojem se kterým operují nejen čeští vlastenci ale i úřady C. K tajné policii. Škoda, jinak celkově povedené, ale nic nového to světu nepřineslo, možná jen že měl krásnou ženu "Gabriela Marcinková". (15.02.2019)

Tady už Kleinovi docházel dech. Celý ten koncept postrádá větší porci odvahy. Nač takové vyfabulované vyprávěnky, když mohl vzniknout velmi slušný životopis? Byl snad život K. H. Borovského málo atraktivní? Vzhledem k časové propasti od posledního Havlíčkova filmu z roku 1931 toho leželo na Kleinových bedrech skutečně mnoho. Zpětně lze snad kladně hodnotit obsazení těch, kteří jsou nám dnes bližší. I v malých rolích tu dostávali šanci tací jako Hofmann, Vagnerová, Plesl nebo Maryška. Taclík a jeho Wagner nezvyzněl moc dobře, Švehlík v titulní roli by naopak snesl i ambicióznější produkci, aniž by musel mnoho měnit. Ale skutečným hercem byl v této malé televizní hře jen Vladimír Dlouhý, bohužel. Není nutné vyčítat slabou výpravu, nijaké masky, když ten hlavní problém leží ve strachu z tématu, který by snad ČT ráda promítala školám. Takže hlavně opatrně. (01.02.2021)

Klasická veřejnoprávní nízkorozpočtová fušeřina, nudná k zalknutí. Sledovat Taclíka s umělými kotletami by samo o sobě znělo jako špatný vtip, totéž však v bleděmodrém platí i o zbytku hereckého ansámblu - Zakázaný člověk je defilé mizerných herců (Vladimír Dlouhý promine) navlečených do historických kostýmů a odříkávajících stupidní repliky, které svým míšením češtiny s němčinou film místy posouvají téměř do roviny parodie à la Alles Gute. Klein látku zpracoval ubíjejícím a konvenčním způsobem, v němž tisíc a jedno ohrané klišé nechaly vzniknout filmařsky nezáživnému tvaru, poplatnému současnému televiznímu mainstreamu ve své nejprovařenější podobě. Při sledování podobných slátanin se nelze divit steskům stoupajícího počtu lidí, kteří by rádi zrušili koncesionářské poplatky - vědomí, že se z našich kapes financuje vznik podobných sraček, na náladě vážně moc nepřidá. Jediný důvod, kvůli němuž stojí tenhle výplod scenáristické bídy za pozornost, je odhalená scéna Sandry Novákové, kvůli níž jsem si to pustil - bezprostředně po dokoukání jsem ale smutně seznal, že mi to za ten jeden záběr vážně nestálo. (27.05.2013)

Skvěle navozena atmosféra habsburského mocnářství v 1. polovině 19. století. Havlíček si podobný zájem filmařů zaslouží, scénárista Martin Šafránek se možná mohl vyhnout zkratkovitosti, ale jinak tým Dušana Kleina odvedl poctivou práci - perfektní lokace, kostýmy, výborné herecké výkony a parádní hudební podkres Ondřeje Brzobohatého. (21.09.2009)