Polytechnika

Villeneuveove bezútešné zobrazenie zimného Montrealu mi pripomenulo každoročný depresívny vianočný výlet do Nových Zámkov. Všade zamračené, rad kockatých barákov, niekedy aj pod snehom, proste depka jak vyšitá. Autorským zámerom bolo udalosť zachytiť čo najviac nadčasovo, rozhodne tu nejde o nejaký osemdesiatkový fetiš, ktorého si v súčasnosti užívame až-až. Zaujímavý koncept rozprávania, kedy sa predáva štafeta hlavnej postavy medzi troch aktérov (medzi nimi aj vrah) dáva spomenúť na Van Santovho Slona, ktorý sa mi páčil ešte o chlp viac. Pričom je ale jasné, že tou hlavnou postavou číslo jedna je študentka. Ale aj tak hodnotím na základe toho, ako ma Polytechnique emocionálne zruinoval a aj na jeho štruktúre vidím, prečo to nedokázala napríklad monotónna Utoya. (29.10.2018)

46th KVIFF 2011 - TRIBUTE TO DENIS VILLENEUVE - Pocta Denisi Villeneuvovi (Polytechnique / POLYTECHNIQUE / Polytechnika) - Důvod masakru hrozný, zpracování skvělé... Bál jsem se toho aby to nebyla další z vyvražďovaček kde jen teče krev a kde divák sleduje jen jakými možnými způsoby se dá člověk zabít. Byl to uplný opak - vidíme zde jak se cítily hlavní "hrdinové" tohoto filmu a jak se z jejich pohledů tento masakr odehrával - 4. 8. 2010 - 90% (20.06.2012)

Polytechnika je pro mě přímo modelovým příkladem toho, jak by se o podobných událostech (střelba na škole) točit nemělo. Film v posledku nepřibližuje ani osobu pachatele - o kterém si odnesete leda to, že nenáviděl feministky a.k.a. ženy (to, kde se tato nenávist vzala, však nerozpracovává); ale co hůř, ani oběti jeho útoku – které až na dvě výjimky (u kterých nerozpoznám, nakolik mají, či nemají svůj předobraz mezi reálnými přeživšími; přiznávám, že tyhle postavy chápu spíš jako hypotetické ilustrace toho, jak (ne)zpracovat trauma) redukuje na rozstřílená těla. Sice ani tentokrát Villeneuve nezapřel své režijní mistrovství, ale k čemu to, když film neslouží pietním účelům (nepochybuju, že by chtěl, je na to však na jedné straně příliš naturalistický, až exploatující, na druhé pak formalisticky chladný), nýbrž toliko tomu, aby ztvrdil Vill.-ův spravedlivý hvězdný status. 40 % (05.12.2023)

Polytechnika je velmi chytře natočena jako poměrně krátký, avšak o to údernější film, který je skromný na slovo a vypráví převážně obrazem. černobílý formát filmu prospívá v tom smyslu, že se divák soustředí více na prožívání postav a samotnou ideu toho, co se na obrazovce děje. Téma feminismu stačí oťuknout pár scénami a hned pochopíte, oč běží. Přesto nemohu říct, že by se do mě film nějak výrazně zapsal. 7/10 (20.11.2016)

Chápu, že pro některé lidi, to může být málo dramatické a senzacechtivé, ale mě toto černobílé, komorní a odosobněné podání jednoho masakru odehrávající se na akademické půdě montrealské Polytechniky zasáhlo o to víc silněji, čím méně tvůrci tlačili na strunu zbytečného patosu. Zajímavá kamera, napůl dokumentární styl, chvílemi skutečně mrazivá atmosféra, citlivé herecké výkony herců, to vše ve francoužštině - nebýt trochu natáhlého úvodu, dala bych za pět...A nemůžu si pomoci, ale ještě teď když to píšu, cítím opravdovou nenávist k útočníkovi. (12.03.2013)