Jedna kočka za druhou

Úspěšná divadelní hra Jiřího Hubače Dům na nebesích naplňovala během neuvěřitelných rekordních sedmi let hlediště pražského Divadla na Vinohradech a tak se myšlenka na její filmovou verzi vlastně sama nabízela. Nejsem schopen posoudit, nakolik se celovečerní adaptace odchýlila od původní jevištní úpravy, neboť jsem bohužel zatím neměl příležitost k oboustranné konfrontaci, nicméně se domnívám, že film nabízí bez ohledu na aktualizace totožný dějový příběh, který zůstává dominující hodnotou celého díla. Pokud mě paměť neklame, scénář napsal ve spolupráci s režisérem Františkem Filipem, který stále patřil k největším oporám televizní dramaturgie počátku devadesátých let, Jiří Hubač čili veškeré argumenty, týkající se nedokonalosti scénáře považuji za bezpředmětné. Hra - i film - vypovídají spíše dramatický než komediální životní příběh udřené a léty zavedenou praxí devalvované, skutečně lidové obsluhovačky nejen nádražní jídelny, ale i trochu sobecké paní domácí, která nachází smysl svého života v nekonečném obskakování druhých a teprve v závěru zjišťuje, že ne všichni z jejího okolí si tuto péči zasluhují. Jak už tu bylo mnohokrát přede mnou řečeno, vpravdě herecký koncert zde divákům připravila nedostižná Jiřina Bohdalová, která mohla postavu Kláry pojmout jen jako dodatkový bonus k předcházejícím sedmi létům na jevišti, ale naopak do ní vložila nové a svým způsobem originální pojetí a výsledkem je exaltovaný portrét jedné nešťastné ženské. V rámci tohoto hvězdného vystoupení bychom ovšem neměli přehlížet ani další interprety, zejména vynikajícího Petra Nárožného, Josefa Somra a dlouholetou oporu vinohradské činohry Jiřinu Jiráskovou, která s grácií degradované aristokratky ztělesnila sarkastickou majitelku rozpadající se vily. Opakovat neopakovatelné se zdá být pošetilé, ale někdy i pošetilost mívá své opodstatnění a má-li za spojence takové osobnosti jakými jsou Hubač, Filip a Bohdalová, pak nezbývá, než složit zbraně a s úžasem i obdivem sledovat, jak tvoří opravdoví mistři. (26.07.2010)

Nemůžu dost dobře komentovat, když se tolik nabízí srovnání s divadlením počinem, Dům na nebesích. Ten byl skvělý, tohle se mi zdálo dosti slabé.. jediné výrazné plus byla paní Jirásková, která byla přesvědčivější než paní Vostrčilová na divadle. A paní Bohdalová si samozřejmě držela svůj standart :) (03.05.2011)

Léta jsem sháněl divadelní záznam (Dům na nebesích) podle kterého film vznikl a byl jsem velmi zklamán. Film jde daleko více pod kůži a je to svým způsobem tragikomedie. Skvostná režie i herecké výkony. Dávám 100 % Jiřina Bohdalová nebyla z filmu nadšena, mnohem raději má divadelní představení podle kterého později film vznikl... (19.03.2009)

Horší, než divadelní inscenace. Nemohu si pomoci, abych nesrovnal film s divadelní inscenací. Herecký standard Jiřiny Bohdalové je nezpochybnitelný. Bohužel však další protagonisté, jinak vynikající herci, mi po zážitku z divadla připadají slabí a nevýrazní. Rovněž slavný režisér příběh rozkouskoval a filmová úprava, mám dojem, věci nepřidala. Ubyla atmosféra a napětí. (31.05.2017)

Tahle hořká komedie o prodavačče nádražního bufetu Kláře, ženě co "nesnáší dvě věci a to když s ní souhlasíš a když ji odporuješ" hodně stojí, stejně jako původní divadelní hra Jiřího Hubače Dům na nebesích, na skvělé Jiřině Bohdalové. Schválně jsem v jeden den viděl jak tento film tak onu výbornou divadelní předlohu a musím říct, že i když některé hlášky z původní hry ve filmu zazní (viz třeba hláška "To jsem musela být v hlubokém bezvědomí."), akcentována je zde spíš ta dramatická linka příběhu a celá řada pěkných hlášek a frků se do filmu prostě nedostala. Co mi tedy přišlo hodně divné, že postavu otce hlavní hrdinky zde hraje Josef Somr, kerý je dokonce o 3 roky mladší než samotná Bohdalová. Miloš Kopecký v divadelním zpacování z VInohradského divadla byl rozhodně lepší. Přesto celkově je tohle Zelenkovo zpracování velmi kvalitní. I díky hudbě Jiřího F. Svobody. (09.05.2021)