Kočár nejsvětější svátosti

Jan Werich se v roce 1962 vrátil do role krále (tentokrát tedy místokrále). Z počátku to vypadá, že španělského místokrále hraje stejně jako Rudolfa II. I tentokrát tak mluví (sám o sobě mluví jako my) a stejně tak vystupuje. To se ovšem brzy změní, když usedne k rozhovoru s Milošem Kopeckým a později s Adamovou, co chtěla být milenkou evropských panovníků. Po slibném začátku se z Kočáru stává pouhé tlachání u stolu a nic se tam neděje. [1182. hodnocení, 58. komentář, 84%] (02.02.2020)

Je to trapné, když u každého komentáře na film s Janem Werichem musím "opět" uvést, že byl prostě fenomenální. Ale vyčítejte mi to, když je to pravda. Kočár nejsvětější svátosti rozhodně není výjimkou. Naopak, představuje poctivou filmařinu s těmi nejlepšími herci své doby. Prostě nádherná podívaná, ale k té páté hvězdičce přece jen maličký kus chyběl. 80% (31.03.2012)

Československá televizní tvorba měla v šedesátých letech punc světovosti, o čemž může svědčit celá řada vynikajících televizních inscenací, mezi něž rozhodně patří i tato legendárního seriálového režiséra Františka Filipa. Jan Werich coby Don Andrés de Ribera - místokrál Peru je neodolatelný a většina inscenace stojí na jeho hereckém mistrovství a životní moudrosti. Tahle adaptace divadelní hry Prospera Mériméea právem patří do zlatého fondu československé televizní tvorby. (20.11.2006)

Nemám právě v oblibě tahle konverzační témata z prostředí, které si vybral Prosper Merimée pro svou humornou jednoaktovku, ale pěti hvězdičkami tuhle naši českou klasiku ohodnotit musím pro skvělé herecké mistrovství Jana Wericha i Jaroslavy Adamové, kterým výtečně přihrávají i Otomar Krejča a Miloš Kopecký. Viděl jsem to dílko už mnohokrát a vždy ve mě vyvolává pocit dobré pohody. Kočár - toť názorná a pravdivá ukázka toho, jak se dá oblbnout stárnoucí muž dámou v nejlepších letech. U Adamové mě zaujala i její skvostná mimika obličejových svalů a intonace řeči. (02.02.2015)

V režii Františka Filipa se rozjíždí herecký koncert v čele s Janem Werichem a Milošem Kopeckým, jejichž umění je radost sledovat. Historický nedostatek: V jedné scéně je Janu Werichovi předčítáno z listin, které jsou ve formě svitku, což je ovšem naprostý nesmysl, neboť svitky byly charakteristické pro papyrus, jenž se v 18. století již několik set let nepoužíval a to ani v papežské kanceláři, kde přežíval nejdéle! Na místě by byla spíše skládaná pergamenová listina nebo případně papír, jenž se však rovněž nestáčí do svitků. (15.09.2015)