Stalingrad

Mám rád, když mám alespoň pocit, že se film odehrává tam, kde by měl. U německého Stalingradu jsem ten pocit postrádal. Neustále jsem byl duchem v nějaké polorozbořené továrně u Brna a na polích u Krkonoš. A když tanková bitva obsahuje 8 pasivních tanků, které prostě jenom jedou, a pěchota je s přehledem zlikviduje, tak začínám váhat, zda ve sledování vůbec pokračovat. Faktograficky je film také téměř na nule, takže toho pro spokojené sledování příliš mnoho nezbývá. (06.08.2007)

První polovina je prakticky nekoukatelná a ve druhé se nejedná o nic výrazněji lepšího. Rozhodně bylo fajn nakouknout na válku i z druhé strany, tedy z očí těch zlejších, přičemž si nelze nevšimnout, že by se pohledy řadových vojáků, ať už jsou na kterékoli straně lišily. Z řadového vojáka totiž velmi rychle opadají veškeré naděje a ideály a nestará už se o nic jiného než o přežití. A po nějaké době už ani o to. Ve filmu jsou spousty pěkných myšlenek, ale nějak mi to celkově moc nesedlo. Místy jsem se dost nudil. Postavy mi přišly extrémně nezajímavé a hrozně monotóní. Zkrátka a jednoduše řečeno. Obsahově a myšlenkami je film skutečně na výši, ale extrémně pokulhává zpracování. Celkově nemohu dát více než 2*. (05.04.2014)

Taký typický vojnový film, ktorý sa snaží tiež očistiť nemeckú armádu. Nemci boli vždy tí zlí a ten, kto proti nim bojoval, naopak dobrý. Pozitívom teda je, že tu vidíme, ako išlo o obyčajných chlapov a chlapcov, ktorí mali len málo na výber, ak vôbec. Táto psychologická časť bola dobrá, vojnové scény už tak veľmi nie a stopaž je dosť prehnaná. (18.07.2016)

Film, který si dal za úkol co nejvěrohodněji zobrazit utrpení a strádání malé skupiny německých vojáků ve Stalingradském kotli, přičemž politika a vyšší takticko-strategické cíle jsou upozaděny. Namísto toho jsou zde zachyceny momenty, kdy se odvaha mění v beznaděj, odhodlání k boji a snaha přežít se obrací v ironii. Rozum se vytrácí a z vojáka se stává zvíře. Úkol pro filmaře věru nelehký, ale obstojně zvládnutý. Počáteční idylka a naivita na slunné italské Riviéře v kontrastu s ruinami zasněženého Stalingradu vypovídá o mnohém. Koprodukce a mezinárodní obsazení dávají filmu další rozměr. Neztrácí se ani čeští herci v čele s Karlem Heřmánkem. Výpovědní hodnota snímku zůstává neskonale větší než u patetického Pearl Harboru a podobných amerických filmů. 72% (09.12.2011)

Na to, že jde o poměrně slavný film a zároveň o německý pohled na východní frontu 2. světové války, v něm nalézám celou řadu nedostatků. Mimo jiné je v něm znát omezený rozpočet, protože chybí výpravné a velkoryse natočené bojové scény. Dokonce i tanková bitva tady vypadá jako komorní záležitost se skupinkou herců v čele. I když ve filmu není přítomný sovětský patos a není plný ideologie, přesto je znát, že se německá strana pokouší žehlit svou minulost a retušovat ji v celé řadě detailů. Úsměvně vypadá, když německý důstojník domlouvá svým podřízeným, že přece není žádný nacista, a to uprostřed svého štábu, nebo když se německý voják podivuje před důstojnickým sborem nad týráním sovětských válečných zajatců. S tím pochopitelně řada vojáků nesouhlasila, ale byla to běžná praxe a bylo to stejně chronicky známé jako řešení židovské otázky. Film má zvláštní konstrukci, kdy jen těžko si lze představit podle dění na plátně, jak vlastně bitva probíhala, a zmapovat všechny její fáze. Střetnutí ve snímku má podobu řady epizodických konfliktů, kde se navíc většinou ztrácí jednotlivec. Některé scény vypadají spíš bláznivě, on ten důstojnický sklad přecpaný proviantem uprostřed vojáků vyhladověných k smrti, který hrdinové filmu najdou opuštěný, opravdu není uvěřitelný. Stejně jako ten závěrečný podivný únik z relativního bezpečí do území nikoho. Celkově je to nepatrně lepší než slavné Ozorovovy velkofilmy, ale na víc než 55 % celkového dojmu to nevidím. (20.03.2011)