Dokonalý smysl

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $2,959║Tržby Celosvetovo $908,000▐ Samotný námet je perfektný ale opäť to zlyháva na tak chladnom anglickom prevedení že brrr, vôbec ma tie udalosti nedokážu patrične vtiahnuť do deja, aj keď herci hrajú obstojne. /45%/ (14.02.2013)

Instantné posolstvo o strate zmyslov a zmyslu sveta všeobecne a o potrebe lásky. Nemuselo by to byť úplne márne, no komentované prehliadky záberov z celého sveta to úplne zabili. Práve tie posolstvá nádeje zmysluplného žitia napriek mizérii a vychutnania si jeho rozmanitosti aj pri obmedzeniach viac než čo iné pripomínali všeobjímajúcou bezobsažnosťou prázdne apelatívne zamyslenia o nutnosti morálnej obrody, ktoré sa v posledných rokoch vyrojili ako huby po daždi. (17.02.2013)

Originálny no nie až ta zaujímavý pokus prepojiť silný emocionálny vzťah medzi dvoma mladými ľuďmi do apokalyptického kontextu. Boli tu filmy, kde sila lásky bojovala proti ničivému osudu či iným katastrofickým okolnostiam ( Jack a Rose na Titanicu napr. a mnohé iné...). Nepamätám si však film, kde popri rozvíjajúcej sa katastrofe a milostnom vzťahu by boli pozasúvané dlhé sekvencie obrázkov, ktoré mapujú kľúčové problémy tohto sveta a zároveň tým objasňujú to, čo si divák s priemernou diváckou zručnosťou vie vyvodiť aj sám. V tom je film určite originálny, neplatí, že aj zaujímavý. Obrazové vsuvky v priebehu rozvíjajúceho sa príbehu boli jednoducho navyše. A s tými filozofickými sa režisér mohol lepšie pohrať, pretože spôsob aký zvolil mi prišiel režisérsky lacný a nevkusný. David Mackenzie prejavil určite osobitý pohľad na zánik ľudstva, využil prácu s temnom, nepotreboval na to ani špeciálne efektné zábery, ktoré by podtrhli katastrofický efekt. Popracoval so sivou,čiernou, najoptimisticky pôsobiacou farbou bola biela. Spomeniem aj tie momenty, ktoré sa nevydarili (pri strate zmyslov), kde som sa miesto pochmúrenia skôr bavila ako na groteske. (02.02.2012)

Když přijdete o jeden z pěti základních smyslových vjemů, automaticky se tím posílí jeden z „přeživších“(zachovalých). Co se ale stane, pokud přijdete (i) o ten poslední?! Tak (nejen) o tom je tento nový komorní apokalyptický (záměrně vynechávám (zavádějící) slovo romantický) snímek D. Mackenzieho. A také o tom, že skutečnou hodnotu (věcí) si většinou (bohužel) uvědomíme až ve chvíli(ch), kdy o ně (nenávratně) přijdeme. Že to není nic nového (objevného)? ANO, to skutečně není, nicméně tento snímek nám to vše servíruje tak nějak nenásilně (jakoby mimochodem, jako holý fakt), naprosto úderně a zcela neodvratně, takže tomu divák těžko odolává. Výsledkem je tak „padající čelist“ nebo min zamyšlení se nad snímkem (nad sebou samým, svými život. hodnotami..) a to (samo o sobě) není zase tak málo. Co myslíte? Tohle není M. Bay a jeho Armageddon, tohle není ani R. Emmerich a jeho Den Poté (popř. 2012), tohle není ani F. Lawrence a jeho Iam Legend. Perfect Sense je (snad) nejblíž mixu L. von Triera a jeho Melancholii, Children of Men A. Cuaróna a McCarthyho/ Hilcoatovi The road a přece je to „zcela jinde“. Až se z toho „vzpamatuju“, srovnám si myšlenky a získám (zdravý) odstup, napíšu (snad) i něco smysluplnějšího. Prozatím bude muset postačit toto, nebo (pokud to chcete zcela stručně a výstižně)….jak říká můj kamarád „dejte to Americe a …poblejete se z toho. Nechte to v Evropě a …..posadí vás to na prdel“ nebo min „donutí“ přemýšlet. Nečekejte žádné bombastické triky, velkolepé spec. efekty, patetické proslovy, prezidenty usedající do kokpitů vojenských stíhaček a zachraňující „za 5min 12“ svět. Tady se vypráví úsporně (o to více úderně) obrazem. Ano, méně je někdy více. Výsledný resultát: objektivně za 4* (výhrady by byly a ano dokážu (i) pochopit výhrady typu: že tvůrci balancují mezi syrovou apokalypsou, artovým podobenstvím, civilní romancí….., přičemž „na samou dřeň“ nejdou ani v jednom z těchto případů a snímek (v určitých fázích) působí poněkud necelistvě (roztříštěně), nicméně subjektivně (a rád) i s přihlédnutím k omezeným možnostem a příjemně civilnímu ústřednímu duu E. McGregor-E.Green za („prozatímních“)5* Uvidíme, co s tím udělá (několika)denní odstup (23.01.2012)

Snímek o postupném ztrácení smyslů mě zanechal chladným. Zajímavý námět je zpracován bez atmosféry a napětí. První dvě třetiny jsem protrpěl! Přitom herecké výkony obstojné, kamera velmi dobrá, snad jen hudba se nedostala pod kůži vůbec. Místo syrovosti, špíny, hrůzy a strachu je film prozářen sluncem a úsměvy. Dobře, poselství má zřejmě znít: nikdy to nevzdávej! Jenže mně z toho vyšel kalkul, kterému nevěřím.... Kýčovitý snímek drží nad vodou jen neúprosný konec, což je zatraceně málo. Každý holt není Lars von Trier... (04.10.2016)