Dokonalý smysl

Ten kdo psal oficiálního text distributora musel přijít nejen o veškeré smysly (včetně toho šestého), ale především o prostý zdravý rozum. A nebo musí ten film upřímně ze srdce nenávidět. Což je stejně nepravděpodobné jako že by Perfect Sense někdo upřímně miloval; na to jsou v něm originalita a forma příliš upřednostňovány na úkor všeho ostatního. Sice více zajímavé (a nedotažené) než opravdu dobré, ale naštěstí zajímavé tím správným způsobem. (10.03.2012)

Pět fází vynuceného vyrovnání se s nelidskostí a zkázou, kterou jsme způsobili světu i sobě navzájem, na cestě k obnovenému lidství. Po lítosti a vzteku přichází přijetí, z nezbytnosti, a procítění ryzí úchvatné tresti toho, co znamená být a milovat. ***** All the things beyond fat and flour. ***** Jednoduchý koncept. V přehlcené době stresu, únavy, izolovanosti, nedůvěry, destrukce ekosystému i lidských hodnot a krysích závodů ke dnu se teprve odnětím všech možností, jak se ještě dál zaměstnávat, bavit a ubližovat, stávají otupělí lidé znovu citlivými, vnímavými a soustředěnými jen na to, na čem doopravdy niterně záleží, a v úplné bezbrannosti a odevzdanosti jimi znovu proudí ryzí láska a úžas ze zázraku života a spolubytí. I když už to vědomí nebude možné k ničemu využít, samo o sobě je ve své naplněnosti utišující a hojivé. Dokonaná tragédie, která naplní svůj účel: po katastrofě nastává katarze, očištění. *** Film, který naprosto bez patosu a emočního vyděračství zvládl svou náročnou látku, způsobuje zimnici, zastavuje dech a vyvolává jímavou reflexi a dojetí. Kamera, střih i zvuk jsou bravurně podřízeny celku, umocňují postupné vyznění ztráty smyslů a posilují emoční náboj v dramatickém spádu až do neúprosného, odzbrojujícího a právě tak děsivého jako uklidňujícího finále v tichu a tmě, zpátky v lůně bezpodmínečné lásky. *~ (16.12.2022)

Pefektní námět, to bez diskuze. Režisér megafilmu Samec natočil překvapivě ambiciózní romantické drama na pozadí celosvětové katastrofy. Výsledek na mne docela zapůsobil, ale mohl zapůsobit i mnohem víc, kdyby lépe fungoval vztah dvou hlavních postav. Mezi McGregorem a Greenovou jsem v tom filmu prostě necítil žádné větší pouto. Mnohem lépe funguje ta apokalyptická linie, hlavně díky ní mě Perfect Sense bavil. Tak trochu kámen úrazu je však v tom, že se na těchto dvou liniích tvůrci chtějí vyjádřit k příliš mnoha věcem - od mezilidských vztahů, přes podstatu lidskosti až ke vztahu k rodné planetě Zemi - takže mi nakonec uniknul nějaký ústřední hlavní motiv, pokud byl tedy vůbec přítomen. Závěr na mne pak udělal asi tak jednoznačný dojem, jako kdyby mi někdo optimisticky řekl, že mi zbývá ještě celý rok šťastného života ... 7/10 (15.01.2012)

Příběh snímku sice není zasazen do konkrétního časoprostoru, ale „hypertextové“ prokládání aktuálního fikčního dění autentickými zpravodajskými záběry svědčí o globálním dopadu nákazy a dává tušit, že k viděnému dochází právě teď a v tomto světě. Malé měřítko vyprávění s pár lidmi a jedním místem tudíž není dodržováno tak svědomitě jako v jiném komorním filmu o konci světa, Trierově Melancholii (oba film také, v kontrastu s procedurální Nákazou, věnují prostor raději reakcím postav na tušený konec existence, než příčině zkázy). Není zřejmé, nač nás tvůrci chtějí upozornit. Na nesmyslnost léčení symptomů namísto hledání hloub sahajících příčin? Na vzdalování se kořenům „čisté“, předtechnické společnosti? Na cynickost a sobeckost lidstva, které v kritickém okamžiku upřednostní tělesnou slast před pokáním? Každopádně není pochyb, že podtext nejasně artikulované výzvy je nadějeplný: neřešte krávoviny a obnovte přerušený kontakt (s lidmi, potažmo se světem). Optimistické poselství bude zvlášť pro diváky nadšené Trierovým filmem, který pod jednou slupkou deprese skrývá depresi další, dobrou záminkou k úšklebkům. Největší cynikové mohou rovnou zvolit opoziční čtení a sledovat Perfect Sense jako nezáměrnou parodii apokalyptických filmů (žrací fáze působí jako vystřižený materiál z béčkového zombie hororu). Příliš velká interpretační volnost, předvídatelnost stupňovitě komponované zápletky a strach jít opravdu na doraz (jako Fernando Meirelles v mnohem syrovější Slepotě), brání vychutnat si Perfect Sense jako katastrofický thriller. Mnohem lépe, v poslední scéně takřka bezchybně, film funguje jako klasické melodrama o zamilovaném páru, jež čelí síle mocnější než oni sami, nikoli mocnější než jejich láska. Teprve jako drama, jimiž se dobrovolně necháme dojímat, dává film dokonalý smysl. 70% Zajímavé komentáře: takken, arkis, narthasia (04.02.2012)

"It's dark now. But they feel each others breath. And they know all they need to know. They kiss. And they feel each others tears on their cheeks. And if there had been anybody left to see them, then they would look like normal lovers, caressing each others faces, bodies close together, eyes closed, oblivious to the world around them. Because that is how life goes on. Like that. All beyond fat and flour." ________ Šálí mne snad můj šestý cinefilní smysl – anebo je snímek 'Perfect sense' jedno z nejpůvabnějších filmových lovestory, co jsem kdy viděl? Máš recht kurde, samozřejmě že je, protože nejde o klasickou stereotypní romanťárnu, ale o neobyčejně emocionálně poddajnou alegorii o nepřemožitelný síle lásky. Snímek zároveň polytematicky osciluje mezi melancholickým podobenstvím a jakousi kontradikcí, potažmo přímo antitezí katastrofického žánru – takže nejde ani o pompézní apokalyptický armagedon, ale o subtilní existenciální romanci, kde role syžetu o skomírajících lidských smyslech - tedy čichu, chuti, sluchu, a naneštěstí i zraku - je až druhořadou složkou. Má to paradoxně ale i svý světlý stránky – infikovaní si kupříkladu mohou labužnicky pochutnat na mýdle, nebo pěně na holení – při hladu se meze nekladou.... Režisér David Mackenzie tak doopravdy mistrně dokázal relativně nízkorozpočtovému projektu propůjčit jedinečný punc kultovní klasiky – stačilo pouze vymyslet originální fintu s apokalypsou, ukecat dvě herecká esa, a prodat lukrativně aplikovanou pointu, která může vyznít banálně, ale zato není implementovaná nijak prvoplánově: láska je tím nejdokonalejším smyslem, který přetrvává i poté, co nás ostatní smysly opustí – a hle, 'Perfect sense' žije! Což ostatně vybízí k stěžejní otázce: má život bez smyslů vůbec smysl? Tento filmový requiem za lidstvo vám možná nabídne odpověď, a zároveň vás usvědčí v tom, že Hollywood už dávno není monopolem v produkci žánrový kinematografie, a jeho post tak legitimně převzala Evropa.... No a fenomenální a zcela nezapomenutelná hudba Maxe Richtera umocňuje již tak mimořádně intenzivní zážitek - což platí dvojnásob pro neskutečně jímavou finální katarzi, která je hotovou emocionální ždímačkou, z níž budete mít až nesnesitelný nutkání uronit slzu. Mimochodem, krom toho, že zde můžem vidět cecky Evy Green a lofasa Evžena MekŘehoře, oba dva zde i explicitně souloží, takže si nejde moc na co stěžovat. Aneb kam se hrabe láska koronavirová.... // VERDIKT: JDĚTE SE OČIPOVAT! 8,9 roušek z 10 // (19.08.2021)