Klub rváčů

Tak na film jsem byl jednak zvědavý kvůli režisérovi Fincherovi, jednak kvůli Nortonovi. Ale zatímco Norton podal fenomenální výkon, u Finchera to konstatovat zcela nemůžu. Čekal jsem 5* snímek, jenže ten Nortonův schizofrenismus (nebo co to bylo za duševní nemoc) občas moc neseděl (viz např. ten pohled kamery, jak se Jack sám vláčí po podlaze) a navíc se mi nechce přijmout ta myšlenka, že zde opravdový Tyler Durden (Pitt mě svým výkonem příjemně překvapil) z masa a kostí vůbec nebyl (podobně jako William Hurt v Mr. Brooksovi). Opravdu bych rád hodnotil plným počtem, ale zatím to vidím jen na 4* s tím, že nato někdy znovu kouknu a popř. upravím hodnocení. (08.07.2008)

tak ted fakt nevim (ale ted opravdu ne) co napsat.. tenhle snimek je tak spletity, nadzanrovy, naddejovy, ze popisovat ho konkretne snad ani nejde.. Po technicke strance uplne brilantni, po strance kniznich adaptaci velmi, velmi zdarile dilo.. fakt nevim, do jakeho zanru bych ho dal... Fincher skvele kombinuje romantiku, anarchii (ano, to je klisovite, ale presto sem to musel napsat), akci, myslenkove pochody - to vse pod taktovkou skveleho Nortona.. A lepsi pointu by clovek tezko hledal, velice neklasicke pojeti dvou hlavnich postav, hlavne postava Brada Pitta, no nevim jak to napsat, aniz bych neco vyzradil, takze proste zustanu u toho, ze me film absolutne dostal... Fincher neustale skoruje (20.05.2009)

Celkem mi vyhovuje být spokojenou součástí systému, kolečkem, které drží stroj spolehlivě v chodu, ale to je jen venkovní póza. Já jsem totiž ve své podstatě trošku rebel, který nechce být systémem odhalen a zcivilizován. Proto nikdy nezaložím spolek, který si bude nekontrolovaným způsobem vybíjet zlost, ale pozvánku do něj bych nikdy neodmítl. Mně se prostě tahle nakládačka konzumnímu způsobu života hodně líbila, ale k nekontrolovaně nadšeným ovacím mne Fincher ještě nikdy nedonutil. A to mi přitom nasadil pořádnou podpásovku v podobě skladby Where is my mind od Pixies, pro kterou mám mimořádnou slabost, ale přesto zatnu zuby, udržím bolest a nechám to na čtyřech hvězdách. (10.11.2015)

"Znáš Tylera Durdena?" Nic vás neprobudí z letargie a otupění lépe než bolest, tak si nechte rozbít hubu a ráno mi zavolejte aneb lék na nespavost a civilizaci od Davida Finchera a jeho nejlepší věc. Fincherovo famózní převedení Palahniukovy bizarní předlohy do filmu zaslouží obdiv, vedle chytrého scénáře na tom mají zásadní podíl hlavně herecké koncerty Nortona, Pitta a Bonham Carterové, sexy ponurý vizuál, skvělá hudba a kopec režijních nápadů. Konec je pak v mém osobním top tenu nejlepších filmových konců všech dob. (22.01.2003)

Když se ve filmu sejde můj nejoblíbenější režisér s mými nejoblíbenějšími herci, tak to snad ani nemůže dopadnout špatně. Když si navíc začnou utahovat z konzumní společnosti, tak jsem na vrcholu blaha. Kdo by se taky nepobavil na úkor lidí, kteří rezignovali a žijí podle šablony. Klub rváčů je prostě taková pecka, že se ihned pasoval do role mé absolutní jedničky. Jak bývá u Finchera zvykem, tak nechybí prvotřídní gradace děje s náběhem na závěrečné vyražení dechu. Filmová verze Klubu rváčů dokonce překonala už tak skvělou knihu. (06.01.2010)