Klub rváčů

Psychicky hodně náročný (jako u Finchera vždycky), tentokrát ale tak nějak "jiný" film. Sedm, Hra i Vetřelec 3 byly taky ujeté, ale určitě byly lehčeji stravitelné. Tohle je na můj vkus silné kafe a kdyby na konci nečekalo ono překvapení, asi by ten film ode mě nedostal ani 3 hvězdičky. Ale jinak musím uznat, že Pitt a Norton jsou opravdu skvělí. (06.08.2002)

Nejhůře stravitelný, ale názorově a myšlenkově nejnabitější a pro někoho asi i nejpodnětnější Fincherův film. A po zralé úvaze i můj nejoblibenější. Anarchie, bitky a chvílemi i bezvýchodná situace, deprese a beznaděj. Ale hlavně toho života v něm! Živoucí energie všech povah na jakoukoli denní, noční či osobní dobu. (20.08.2006)

VAROVÁNÍ: KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILER Schizofrenie sem, schizofrenie tam, došlo mi, jak je to ve skutečnosti s Tylerem, ale spíš než aby mi to otevřelo oči, mě napadlo, proč si tuhle hovadinu nemohl Fincher odpustit. Už pomocí poblikávání Pitta během filmu a dalších "znamení" mě totiž napadalo, že by to "takhle nějak mohlo být", ale doufala jsem, že se pletu, protože pointu celého filmu jsem viděla někde jinde. Mám ráda filmy s podobně realistickým násilím, zvlášť, když je takhle hezky vykreslený. Ne, že bych si nějak libovala v uřezaných hlavách na filmovém plátně, ale undergroundové, gangsterské a podobné filmy jsou prostě mou krevní skupinou. Jenže tady to Fincher trochu přehnal. Na jedný straně vytvořil efektní podívanou, na té druhé pro mě příběh vyzněl naprosto do prázdna. Na podobné téma už jsem viděla mnohem zajímavější dílka; kvůli nespoilerování informací i o dalších filmech je ale radši vyjmenovávat nebudu. (01.09.2007)

Asi nejlepší filmová metafora o vyhořelosti tohohle (západního) světa a jeho odtržení od kořenů (lidské ztráty našich zvířecích pudů a přírodního v nás) a o krizi role současného muže v západní společnosti. Na podkladě - Pozor spoiler ! - schizofrenického rozdvojení osobnosti (která umožňuje Fincherovi tak efektní pointu) brilantně rozehrává příběh o moderním městském člověku, jenž si v sobě nese tisíciletou zkušenost předků, kteří uspokojovali své zvířecí pudy a adrenalin si do krve vháněli lovem, bojem a dennodenním zápasem o vlastní přežití, z čehož ovšem západnímu měšťákovi (muži) zbylo pouze sezení u ,,adrenalinových" sportovních pořadů a ,,vzrušující" popíjení piva... Přebytek nevybitosti a nespokojenost s takovýmhle světem řeší hlavní hrdina tím, že za asistence svého archetypálního alter ega začne vyhledávat adrenalinové aktivity, zejména všeliké bitky a souboje, z čehož nakonec pramení jeho úsilí o ustanovení pravidelné sešlosti podobně postižených mladých mužů a ustavení ,,klubu rváčů". Nedílnou součástí řešení této neudržitelné situace je vznikání podprahové zóny odporu a utváření drobných ohnisek ,,občanské neposlušnosti". Ve své podstatě velmi levicový až anarchistický film, který ale přesně popisuje problém mladých městských ,,jupíků". Chyba je totiž v systému. Bravurní a velmi efektní režie, skvělí herci, geniálně postižené podpovrchové téma této doby a tohoto světa. Rána do černého...ta podpovrchová vyprahlost civilizace, jejíž příslušníci již dosáhli všeho, mi silně narušila integritu spokojené životní sebereflexe... Vynikající adaptace kultovního románu Chucka Palahniuka, podvraceče systému... (30.01.2007)

"...Do Klubu jste přicházeli slabí. Za pár týdnů jste byli jako ze železa...." Tak si s Tylerem říkám, jestli se má v souvislosti s tímhle filmem mluvit spíš o kameře, střihu, zvuku a tak, nebo o výkonech a scénáři. Já jsem pro druhé, Tyler pro první. Jo, vy nevíte, kdo je Tyler. To je vám jeden moc zajímavej chlápek. Tuhle jsem ho potkal v obchoďáku. Zrovna jsem si vybíral odstín látky na kobereček ke křeslu z IKEA před televizí, když se náhle vedle objevil tenhle člověk a začal se se mnou bavit, jestli si nemyslim, že je taková dečka úplně nahovno. Tak sme se dali do debaty až jsmer skončili u tohohle filmu. No a pak jsem dal tuhle Tylerovi nakonec za pravdu, že bych měl víc poslouchat tu normální skutečnou část svýho já, a ne tu první signální, kterou mi pořád okupujou různý reklamy, který mě nutěj dívat se na to jak voni ty v pozadí by chtěli. No a pak taky s Tylerem zažíváme takový všelijaký věci, ale vo tom se nesmí prej mluvit, takže jen co si votřu rozbitej nos, tak začnu psát třeba vo tom, že mi zrovna včera vybuchnul doma plyn, což je dost divný, poněvadž máme všechno na elektriku, no a tak se musim nastěhovat k Tylerovi. Byt ať vezme čert, teď jsem konečně našel sám sebe a taky dobrýho kámoše. Von teda vobčas trochu přemejšlí za nás voba, ale jinak jako mu to pálí, teda von taky pálí mejdlo a míchá třeba dusíkatý hnojiva a naftu, prej že zatočíme s finančním systémem a svět už nebude jako dřív a budem si muset jako lidi víc pomáhat a bejt k sobě upřímný a každej dáme ruku k dílu. Už se těšim, jak to s Tylerem začneme a další po nás budou pokračovat... "Teprve když nemáte co ztratit, dokážete všechno." (20.06.2006)