Tamara Drewe

„Why does the asshole always get the girl?" Až na Luka Evanse poměrně dost nesympatické postavy jsou ten hlavní důvod, proč je tenhle film víc otravnej, než zábavnej. Potěší staromilská atmosféra anglického venkova, který je jakoby odtržen od reality. Film však balancuje na hraně parodie a dramatu, což v kontrastu, že je to tam vlastně "každý s každým" a všichni se chovaj praštěně, vlastně moc nefunguje. (06.05.2020)

Hlavní hrdinka, Tamy (zde ztvárněná půvabnou Gemmou Arterton), přijíždí po letech zpět do své rodné vesnice. Ne tak proto, aby zde nalezla inspiraci pro svůj článek, jako spíš samu sebe. Poté, co prodělala plastiku, se jí totiž otevírá úplně nový svět možností výběru toho pravého, respektive zde spíš nepravého. Do toho všeho zde figuruje i skupina spisovatelů, kteří přijeli na zdejší farmu za hledáním inspirace pro své knihy. A mezi ně patří i nejvýraznější chlápek, co nejen, že nemůže chytit tu správnou slibu, ale chová jisté city k Beth, která se se svým prolhaným a podvádějícím manželem, taktéž spisovatelem, stará o blaho všech kolem. A nesmím zapomenout ani na dvě vesnické puberťačky, kterým se podaří zamávat osudy úplně všech a to jen kvůli jejich vlastnímu egu (respektive jedné z nich, která byla doslova na zabití). Asi tak bych shrnul tento film se zajímavým nápadem hlavně nadhledem, ať už se “na plátně” dělo cokoliv. I přes to všechno jde o maximálně tak docela dobrý film, který hlavně staví na tom, jak se hrdinka kvůli své nově nabité povrchnosti vyspí hned s několika důležitými postavami, aby si své jednání uvědomila, až je skoro celá vesnice vzhůru nohama. Do toho neodpustím hlavně jednu méně logickou situaci ke konci, která i s ohlédnutím zpět stále působí poněkud hloupě. Naštěstí vše zachraňuje zajímavé a netradiční vyvrbení, postrádající jakýkoliv moralizující podtext. 70% (24.02.2017)

Tamara se po letech rozhodla vrátit na svou rodnou hroudu. Do vesnice vtrhne ve velkém stylu a svýma šortkama rozhodí sandál zahradníkovi, zpěvákovi indie-rockové kapely a úspěšnému promiskuitnímu spisovateli. Dokonce i některé ženy zaznamenají její přítomnost. A právě ty nejmladší postupně rozpoutají kolotoč událostí, které Tamaře poněkud zpřehází původní záměr, se kterým sem přijela. Prodej statku se záhy rozplyne jako pára nad hrncem. Já to pořád říkám, že nechávat klíč od dveří pod rohožkou nebo květináčem je chyba. Když oni to ty venkované tak rádi dělají. (04.02.2011)

Po delší době kouzelný film, který vážně nevážně a hlavně nenápadně přeskakuje od ironického úšklebku v staromilské atmosféře po drama hraničící s parodií. Jaro, léto, podzim, zima spisovatelských snobů tenkrát na venkově zvedá koutky a budí permanentní zvědavost, jaká se objeví další scénáristická perlička a kam se to s dějem vrtne dál. Nic není nemožné, jen těch 56% mi zas nejde na rozum. (09.05.2012)

O čtvero ročních obdobích, o kom zdejší muži sní, komu ženy tajně dvířka otevírají? Poprvé a ne naposledy. Přijíždí Tamara Drewe, která zelektrizuje i to nejuvadlejší stéblo trávy na anglickém venkově. Tamara je výzva, peřej v poklidné oáze, nevysychající fantazie, která pohárky vůněmi a barvami naplňuje. V útočišti spisovatelů věčnou múzou. Sešel se zástup pánů, kteří chtějí chránit ji před deštěm, před "únavou." Znovu a znovu padat do její náruče. Na nočním stolku "pugét" od tebe i od tebe. Duch tvůrčí lapá po tepu okolních světů. Denní hosté bezbřehých vznětů. S veleváženým tónem odstíny "tisíce a jedné verze vztahů, citů, nevěr, prvních, platonicky neopakovatelných lásek, oznamujem. Možné city vzplanou, uvíznou ve "vánici" a už nikdy více neopustí tu krajinu zavátou malebností. (11.11.2015)