Hra

Výtečně napsaná postava Michala Douglase a zajímavý námět jsou jednoznačnými plusy. Nevyrovnané tempo a lehce kostrbatý sled jednotlivých scén jsou pak jednoznačné nedostatky, kterými tento prapodivný snímek oplývá. Fakt je ovšem ten, že Fincher se vyhýbá jakémukoli tématickému klišé a každý jeho film je naprosto originální a jiný. Michael Douglas je opět vynikající a tentokráte mu zdatně sekunduje Sean Penn. Děj je příjemně neotřelý a plný strhujících scén. Je otázka, jak moc jste na tuto hru Davida Finchera přistoupit. (11.05.2004)

O "Hře" jsem slyšel jediné - že jde pravděpodobně o nejslabší film Davida Finchera...Podle mě nemá smysl se něčím takovým zabývat, protože každý jeho snímek vypráví o něčem jiném. "Hra" se mi líbila hodně, má spád, je plná překvapení a nečekaných zvratů a až do závěrečných titulků neztrácí tempo. Michael Douglas je v roli životem znuděného multimilionáře výborný, takovéhle typy postav mu sedí. Věříte mu vše - od pohledu na Rolexky až po pád na samé dno...Sean Penn a Deborah Unger nijak nezaostávají a výsledkem je výborný thriller, který vám nedá dýchat. (24.03.2005)

Komentář obsahuje SPOILERY. Fincher se po veleúspěšném Sedm vrací k motivu manipulace hlavním hrdinou - v níž nebyla hlavním tématem - manipulace jemnější, přesnější... manipulace tak jemné a přesné, že je to až k neuvěření. Naprosto. Docela rozdíl, od Sedmičky - tam věřit šlo. Dost dlouhou dobu jsem podezříval autory, že i přes tu zjevnou nemožnost naši důvěru žádají. Nebo si stačí uvědomit, že scénář a režie vládne postavám, diktuje jim, co mají říct, kam mají jít, co tam mají udělat, ba co si mají myslet. I Nicholas van Orten to již brzy zjistí. Veden na nitkách Fincherem pletených koná, jak je do detailu předvídáno, vlastně předurčeno. I uvědomění vlastní ovladatelnosti mu bylo vštípeno zvenčí, stejně jako jeho nutně k neúspěchu odsouzený pokus se vládě pera vzepřít. Ba falešný pocit, že Hra končí a jeho finální proměna osobnosti, stejně bizarní jako jeho předchozí dobrodružství - i to je dílem Pánů jeho. Hra přesahuje hru... Člověk běžně samozřejmě chápe, že tvůrci a ne postavy doopravdy rozhodují, obyčejně však je po něm jako po divákovi požadováno, aby na tuhle skutečnost při sledování filmu blahosklonně pozapomněl a pořádně se vcítil. Zpětná reflexe prožitku díla ve světle uvědomění, že nejenom Nicholasem, ale i Subjektivem je manipulováno - fajné. Hru jsem si přesto příliš neužil. Tam, kde třebas Mrtví Rosencrantz a Guildenstern diváka od počátku směřují k pohledu mimo dění k tvorbě, k ukotvení jejich světa do našeho světa, neúplnosti jejich světa atd., tam Hra až příliš dlouho člověka provádí po událostech, jejichž smysl možná později odhadne, ale do té doby předpokládá, že sleduje nepříliš důvěryhodný thriller, který jej nenapíná, neboť začne tušit, že Nicholase doopravdy nic neohrožuje a zároveň se společnosti CRS nemůže doopravdy vymanit. A to, prosím, trvá film 2 hodiny. Když přeci jen přijde na myšlenky z počátku komentáře (pokorně: "Možná nepravdivé, určitě neúplné."), řekne si: "Aháá, tak takhle," a zažije chvilkový pocit radosti z poznání, zkalený uvědoměním možné falešnosti toho poznání. Ta možnost Subjektiva ale trápit nemusí, onen pocit stejně po pěti minutách beze stopy vyhnije. Nebo mu přece jen někdo bude chtít namluvit, že jde o hyperbolu důsledků ovládání obou směrů informačního toku jednou osůbkou/skupinou? Možná by mu uvěřil, ale co by to změnilo? Filmové zažívání ne. (01.05.2011)

Fincher je nejlepší režisér své generace. A dokazuje to i ve Hře - takhle má vypadat správný temný thriller. Když ani divák ani hlavní hrdina neví, kde je pravda, to se ta deprese hnedka vyrábí trochu jednodušeji. Skvělá práce i při okázalém budování paranoie, i při minimalistických hlodancích do zdravého rozumu. (20.03.2003)

Znovu mi David Fincher připoměl, proč je v mé TOPce režisérů... filmy jako Se7en, Fight Club, nebo The Curious Case of Benjamin Button patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy viděl a právě dokoukaná The Game se k nim bez pochyby zařadí - i když mám k tomuhle filmu pár '' rýpavých '' dotazů :).... Po včerejším zhlédnutí Falling Down jsem v komentáři opěvoval výkon Michaela Douglase a ani dnes nemohu jinak. Nezbývá mi než doufat, že budu mít šťastnou ruku při vybírání filmů i nadále, protože začátek tohohle týdne se rozjel opravdu dobře - 95%. (09.06.2009)