Wonder Woman

Wonder Woman (2017) je od Supermana (1978) zřejmě první filmový komiks, který se nesnaží být "temný", "realistický" ani "něco jako...", nýbrž kráčí hrdě ve stopách té nejnaivnější tradice vlastního média. Sice jeho jednotlivé části působí jako samostatné sešity téže komiksové řady pro malé kluky... pokaždé od jiného scenáristy i kreslíře, leč bez oněch meta-meta-rovin to zejména v dnešní době vyvolává vlastně osvobozující dojem upřímného braku. Jako onen typ komiksu, o němž Umberto Eco psal ve Skepticích a těšitelích. (S těmi ostatními DC filmy to naštěstí moc společného nemá, i když se prolog a epilog snaží sugerovat.) (01.06.2017)

Wonder Trevor. V Marvelu už se těší na tantiémy, protože podoba s prvním Kapem je místy opravdu "nenápadná". Ale nevadí to. Stejně jako hromada dílčích slabin a dialogová sešněrovanost stále ne úplně herečky Gal Gadot. A to z prostého důvodu - MÁ TO SRDÍČKO JAKO HROM. A pulzuje čím víc je na place Pine, který je středobodem všeho a se kterým má Gadotka moc pěknou chemii. Do toho libová superhrdinská akce (No Man's Land!), ne úplně vyprázdněná rubanice v závěru (emocemi nacpaný flashback), moc pěkný soundtrack a hlavně pocit, že to tentokrát mělo scénář, nad kterým se někdo zamýšlel hlouběji než "musí to tam hodně bouchat". Nevěřil jsem, že DC uklohní inspirativní biják pro ženský. O to víc jsem v šoku, že ho vyplodili rovnou pro všechny. (01.06.2017)

Po Man of Steel konečně více než snesitelná DC komiksovka (která ovšem, co se týče rozsahu, nesahá MoS ani po kotníky). Stačí pouze přetrpět nijaký úvod v království amazonek a máme tu zábavný a kupodivu i celkem akční origin, který nikomu a ničemu rozhodně ostudu nedělá. Jop, a narozdíl od traileru na Justice League, tu zábavné momenty jsou opravdu zábavné ... čili žádné Flashovy rádoby hlášky a "vtipy", u kterých cringe factor dosahuje takových hodnot, že vaše vlastní prdel se vcucává do své vnitřní prdele, kde následně imploduje (ten trailer i film by už teď měl být odsunut někam do trezoru ... nebo alespoň Flash ... díky bohu, že se ve WW vůbec neobjevuje). (01.06.2017)

#4 DCEU. Bylo nebylo, na konci roku 1941 vyšel první příběh Wonder Woman z pera Williama Moultona Marstona a od té doby uplynulo hodně času. 75 let čekal celý komiksový svět na její celovečerák, jenom u nás ty chybějící překlady situaci poněkud zkomplikovaly. Dnes už je ale Wonderka naštěstí mnohem víc, než jen vedlejší postavou z Justice League. Transpozice základního příběhu z 2. světové války do 1. světové války se povedla, Gal Gadot zazářila a Patty Jenkins nezklamala. Přijetí Wonder Woman 1984 už je ale zase docela jiný příběh, nicméně všichni, kdo milovali seriál Wonder Woman s Lyndou Carterovou jsou dodnes spokojení. #IMAX (01.06.2017)

Chjo, proč u nás musí žebříčkům návštěvnosti dominovat něco tak v druhé půli vypravěčsky rozpadlého a přívalem atrakcí ubíjejícího jako PIRÁTI Z KARIBIKU: SALAZAROVA POMSTA, když je v kinech nejlepší celovečerní film se superhrdinkou. (Ok, konkurence - CATWOMAN, ELEKTRA ad. - je bídná, ale i tak.) Film, na kterém je nejlepší, na kolik se vymyká požadavkům na komiksový blockbuster zapadající do širšího universa: žádné - pokud je mi správně známo - rozšíření vyprávění do jiného média; až na rámující úvodní a závěrečnou sekvenci a jednu fotografickou momentku absence návaznosti na další tituly ze sdíleného vesmíru; příklon k hrdé pokleslosti (blíž to má ke campu než v této souvislosti častěji zmiňovanému pulpu alias braku), kdy inspiračním zdrojem nebyla válečná propaganda (jako u KAPITÁN AMERIKA, s nímž je WW zavádějícím způsobem srovnávána), ale rané komiksy známé třeba z řady DCKK; stylistická eklektičnost, kdy se s proměnou prostředí či času změní i převládající barevné ladění i velikost rámování; nenapodobování jiných děl, a pokud, tak leda pro vymezení se vůči nim (Wonder Women na rozdíl od Supermana /1978/ nemá lidský kostým šedé myši, ale obléká si šat sufražetek); hravé podvracení určitých superhrdinských klišé (Chris Pine jako dáma v nesnázích) i společenských a stylistických norem (Chris Pine je určen pro pohled)... V mnoha ohledech je to konvenční (výstavbou, dvěma liniemi akce, obměnou mýtu hrdiny za mýtus hrdinky atd.), i tak ale radost nemalá. (21.06.2017)