Wonder Woman

"Ať dostanem, co chcem. Ať dostanem, co potřebujem. Ale ať nikdy nedostanem, co si zasloužíme." Tak fajn. Z hlíny uplácaná Diana se mi líbila, ostrovní ráj s amazonkami bych chtěl jednou navštívit a tady pozitiva končí. Já prostě nemůžu ani trochu brát vážně holku, která s bičíkem, mečíkem, víkem od popelnice a neprůstřelnými chrániči předloktí likviduje kulometná hnízda a veškerou německou bojovou techniku. Že je to comics a ona má superschopnosti, takže může všechno? Aha, tak to jsem se asi neměl dívat, protože mě by to víc bavilo jako komedie, ke které to při závěrečném boji s Áresem mělo dost blízko. (07.03.2018)

Velká nuda, takže to vezmu rychle - úvod na ostrově amazonek je sterilní, jakékoliv scény, kde se má odehrávat bojový výcvik působí hrozně lacině a snaží se vypadat tak moc efektně, až je to sterilní nuda, kde se sice metají salta a kozelce, ale vypadá to prostě blbě. A když se dostaneme do prvo-válečné evropy, tak je z toho némlich to samé, co Kapitán Amerika, akorát tu nikdo nemá hvězdy a pruhy na hrudi, ale na minisukni (teda, tahle filmová verze wonder woman je nemá, ale...). Ne, vážně, je to zcela to samé, DC znovu předvedlo absolutně nulovou invenci, nudnou CGI animaci ve velenudném finále s trapným padouchem a samozřejmě za tmy, že ano. Protože jsme temní, hůůůů. Slabé. (10.09.2017)

Ve filmovém vesmíru stáje DC, který trval deset let, se v tomhle místě zablesklo na (nej)lepší časy, protože se přestalo bujet do všech žánrů, témat a směrů. Trailery sice lákaly na výbušnou akci prokládanou perfektně načasovanými vtípky, ale realita je úplně jinde. Z Wonder Woman se totiž před mýma překvapenýma očima vyklubala půvabná, nefalšovaná a pravověrná pohádka. Má v sobě archetypální boj dobra se zlem i ponaučení o jejich prolínání a nezbytnosti. Má v sobě víru v lásku a její sílu. A má v sobě i princeznu, které to s kapitánem Trevorem neuvěřitelně sluší a za jejichž dialogy asi na velkém plátně debutující scénárista Heinberg upsal duši. Krásná podívaná se všemi atributy staroškolských dobrodružných tradic. (02.06.2017)

Chjo, proč u nás musí žebříčkům návštěvnosti dominovat něco tak v druhé půli vypravěčsky rozpadlého a přívalem atrakcí ubíjejícího jako PIRÁTI Z KARIBIKU: SALAZAROVA POMSTA, když je v kinech nejlepší celovečerní film se superhrdinkou. (Ok, konkurence - CATWOMAN, ELEKTRA ad. - je bídná, ale i tak.) Film, na kterém je nejlepší, na kolik se vymyká požadavkům na komiksový blockbuster zapadající do širšího universa: žádné - pokud je mi správně známo - rozšíření vyprávění do jiného média; až na rámující úvodní a závěrečnou sekvenci a jednu fotografickou momentku absence návaznosti na další tituly ze sdíleného vesmíru; příklon k hrdé pokleslosti (blíž to má ke campu než v této souvislosti častěji zmiňovanému pulpu alias braku), kdy inspiračním zdrojem nebyla válečná propaganda (jako u KAPITÁN AMERIKA, s nímž je WW zavádějícím způsobem srovnávána), ale rané komiksy známé třeba z řady DCKK; stylistická eklektičnost, kdy se s proměnou prostředí či času změní i převládající barevné ladění i velikost rámování; nenapodobování jiných děl, a pokud, tak leda pro vymezení se vůči nim (Wonder Women na rozdíl od Supermana /1978/ nemá lidský kostým šedé myši, ale obléká si šat sufražetek); hravé podvracení určitých superhrdinských klišé (Chris Pine jako dáma v nesnázích) i společenských a stylistických norem (Chris Pine je určen pro pohled)... V mnoha ohledech je to konvenční (výstavbou, dvěma liniemi akce, obměnou mýtu hrdiny za mýtus hrdinky atd.), i tak ale radost nemalá. (21.06.2017)

Když Kapitán Homokokot konečně podlehne genderovým přetlakům a nechá si přišít kundu, změní se v mimořádně nesympatickou prkennou Židozonku s tak dokonalým šišoidem na krku, až má jeden při pohledu na něj neodolatelnou chuť šoupnout ho zadákovi do mlýnu a pokládat pětky. Takže jediným trochu seksy rozptýlením je první dvacetiminutovka, kdy může divák, znechucený zajisté urputně depilovanou Icákou Rabínovou, alespoň úchylně přemítat nad kapku prošlým, ale pořád jedlým sendvičem, obloženým Bobinou Piš a Mrs. Nýlsenovou. A pak už následuje jen obvyklá pícnina pro dementy, řecká mytologie pro zvláštní školy a Kapitán Homokokot ryloudyt s androgynně feministickým poselstvím pro škaredé týnejdžerky s kníry, nezletilé pokojové masturbanty a otylé chovatelky koček za zenitem. Sice s fokusem na Velkobrity a asi proto méně patetické, nicméně pořád anemické, mentálně nestravitelné a zdravotně závadné. Ono sledovat totálně koženou vypleštěnou izraelskou štěrbinu, jak v neušpinitelném plážovém outfitu zajišťuje klid na Západní frontě, potírajíc světelným bitchíkem a kanálovým poklopem kulometná hnízda císařské armády, to je něco, jako čumět v nekomediálním spektáklu na Miče Bjůkenena, kterak v těch svých červených trenkách a s kovovými předloketníky mlátí na pobřeží v Palm Bitch třeba Godzilu a se seriózním výrazem u toho dělá na povislých kozách TA-BLE-TY. A u takovéto sofistikované podívané se buď můžete v záchvatu huronského smíchu poprskat lahváčem, anebo si samým napětím retardovaně cucat palec v klecovém lůžku a polámanýma pastelkama s mohutným přetahováním kompulzivně vybarvovat omalovánky se Supergejem. (03.07.2017)