Tři dny ke svobodě

Mám Russella hrozně rád. Tváří se na filmovém plátně jako neskutečně férovej chlap. Doufám, že je takový i ve skutečnosti, protože taky právě kvůli tomu mám filmy s ním tak moc rád. I Tři dny ke svobodě je supr film. A to především díky němu. Vždyť on se naprosto nádherně na plátně mění, jako když chameleon mění barvy. Jednou je to zatrpklý tatík a napodruhý je z něj cítit neuvěřitelná odplata. Takhle se měnit na plátně dokáže snad jenom on. Radost na to koukat. Do toho perfektní hudba, solidní scénář, který sice novotou nečerpá, ale pořád nezklame a parádní akční scéna, na kterou budu ještě hodně dlouho vzpomínat. Co víc od takového filmu chtít? (26.04.2011)

Těžko se mi staví tomuto filmu čelem, neboť je výborně zahraný a skvěle zrežírovaný (za tím si stojím), ale svou naivní a přespříliš ambiciózní myšlenkou jakoby byl předem odsouzen k nezdaru. Scénář zkrátka nedokáže obsáhnout jak rodinnou idylku, líbivé postavy, emocionální momenty, tak kompletní vykonstruování MacGyverovského plánu útěku zakončeného adrenalinovou honičkou - všechno tohle do jednoho filmu narvat nejde. Tvůrci se snaží bojovat s naivním vyzněním, snaží se omezovat patos a v rámci jednotlivých scén se jim to i daří, klobouk dolů za konzistentní zábavu po celé dvě hodiny, jenže jako celek působí film přestřeleně a jaksi uměle... Bodík navíc za skvělého Russella Crowe. 7/10 (26.04.2016)

Při sledování tohoto filmu jsem prošel několika změnami duševního rozpoložení asi jako žena v šestinedělí. Nejdříve jsem se ptal sám sebe, jak dlouho se ještě budu nudit. Naštěstí ale Croweho manželku zavřeli, aniž bychom se zaobírali nějakým monstrprocesem, takže film se přehoupl do své svižnější poloviny. Lehce natěšenou náladu střídal pocit nepochopení, kdy jsem se musel zaobírat Croweho zdary a nezdary při shánění falešných dokladů a vůbec jeho cestě k vysvobození manželky. Připadalo mi to, jakoby film nevěděl v jaké rovině se chce pohybovat. Jestli nás zadusí hutnou atmosférou psychologického dramatu opuštěného táty se zamlklým chlapcem na krku nebo strhujícím thrillerem o jednom boji proti nespravedlivé soudní mašinérii. Ovšem přesto všechno jsem se nějak prokousal k závěru, kdy mi poprvé Elizabeth Banks způsobila ztopoření chloupků na těle, svou sebevražednou tendencí v momentě kladení filozofické otázky, zda má svoboda cenu bez svého syna. Malá přestávka, dotek malíčků manželů a jede se dál. Nakonec se tedy film takříkajíc povedl. Přes několik nešvarů mu dokážu odpustit a klidně jej doporučím někomu dalšímu. Líbit se bude zvlášť těm, kteří mají Uprchlíka ve své topce... (16.05.2011)

Paula Haggise i Russella Crowa mám velmi ráda, dokonce natolik, že se divím, jak dlouho mi trvalo do kina na The Next Three Days zajít. (A možná bych se neodhodlala ani dnes, kdybych nevěděla, že od zítřka už Haggisovo filmové dílo v programu kina nenajdu.) To jen na okraj k téhle řemeslně výborně zvládnuté variaci na útěk z vězení, kterou od řady sobě podobných odlišuje především lidskost a průměrnost hlavní postavy. Žádné dokonalé a precizně vycházející plány zkrátka nečekejte; hrdina v touze vyšplhat se v několika dnech z "chlapa odvedle" ke "kriminálnímu esu" páchá ty samé chyby, které by na jeho místě konala asi většina akademiků znajících slovo zločin jen z novinových článků a vědeckých časopisů. A právě v těchto minimomentech, kdy v Johnovi obě postavy soupeří (naložení postřeleného do auta, třesoucí se ruka v závěru), pro mě jinak velmi tradiční film získává onu zajímavou čtvrtou dimenzi, kvůli které si zmínku mezi poctivými, výbornými dramaty / thrillery zaslouží. Nové Crash to sice není, ale i přes dlouhou stopáž se to překlene velmi rychle. Nedůležitá poznámka na závěr: Asi jsem paranoidní, ale svými nočními jízdami po Pittsburghu mi hlavní hrdina připomněl Taxikáře a později ve scéně během sledovačky jednoho zločince před domem zas Mela Gibsona v Odplatě. (02.02.2011)

Haggis nečekaně vytírá zrak. Kde ostatní thrillery za poslední léta mírně škobrtají, a kde se několika málo filmům podaří diváka na okamžik pobavit tak, jak by to mělo býti v kině zvykem, tam střílí skvělý režisér Crashe do terče samé desítky. Sedačky zůstavají ve vylidněném sálu po promítání rozdrásané a umazané od krve, koberce zmáčené slzami... štěstí! Protože jestli v dnešní době zaplatím za lístek 170,- Kč, tak čekám podobný odvaz; nemůžu si pomoct, ale když mě naposledy takhle dostal třeba Avatar nebo Kick-Ass, tak to je už pořádně dlouho. Skvělá režie, parádní herci, a čirý adrenalin a napětí druhé půlky filmu - to vše činí z Tří dnů ke svobodě ojedinělý zážitek, díky kterému s lehkým přivřením jednoho oka odpouštím i ten několikanásobný konec... (31.01.2011)