Úkryt

S takéhoto námetu málo kto dokáže vyčarovať zázrak, ale David Ficher to nie len zvládol, ale u mňa aj zabodoval na plnej čiare. Fincher dal tejto lúpeži skvelú nočnú a dažďovú atmosféru, ale hlavne, spravil s toho napínavý Thriller. Za pozornosť stojí aj hudba, vynikajúca kamera a casting na čele s Forestom Whitakerom. 90% - 5* (15.08.2010)

Film u něhož jen těžko lze popadnout dech a to není způsobeno nejen hutnou atmosférou a dobře zahranými hereckými party ale naprosto úchvatným technickým zpracováním - no prostě se mi zdá, že Fincher každým svým novým filmem rozpracovává, to co začal v tom minulém (jízda mozkem Edwarda Nortona taky stála za to), ale tentokrát to jde až do krajních deatilů. Moc fajn pokoukáníčko... (12.01.2003)

Už jen Jodie je zárukou kvality, natož když je tam ještě Forest a režíruje to Fincher. To už prostě musí dopadnout dobře, i kdyby trakače padaly. Jen občas mi to přišlo trošku jednoduchý, postavy jen dělali to, co jsme od nich očekávali. Ne že by nehráli dobře, ale například Foresta mám zažitýho jako dobráka. A to byl i tady. Jodie je zase obvykle žena skvěle zvládající vypjaté situace. I tady se jí to dařilo. A Jareda jsem viděl kdysi v Zázračném běžci a mám ho zažitýho jako chlapíka, co se nevzdává za žádnou cenu. A občas mi tam některý scény nebo činy přišly jen jako čistě účelový (viz úplně poslední scéna o výběru nového bydlení nebo scéna, kdy maskovanej polda chce po Forestovi, aby mu ukázal dlaně). Celkově ale je to zajímavá atmosférická výše, která sice není ani nejlepším filmem Jodie, Foresta, Jareda nebo Finchera, rozhodně jim ale v kariéře nedělá ostudu (12.02.2006)

No tak samozřejmě, kvalit snímku Seven to nedosahuje, ale nadprůměrnost si to drží po celou dobu. Skvělá atmosféra, slušné herecké výkony, perfektní kamera a dobrá hudba. Tajně jsem doufal, že budu moct ohodnotit dílo plným počtem a také tomu mnohé nasvědčovalo, ale v tom mi bohužel brání odfláknutý konec. Takže bych to viděl na slušné 4*; milovníkům thrillerů jako jsem já vřele doporučuju. (25.10.2008)

Ve Fincherových filmech velmi často dochází k manipulaci – v Sedmi manipuluje dvojicí detektivů brutální vrah, ve Hře pak rekreační zábava, v Klubu rváčů vypravěčovo alter ego. Jeho představa druhého já však nepodléhá stejným zákonům, je ideálním řešením, které běžní lidé neznají. Jeho „témata ohrožení“ navíc postrádají pravidla. Pravidla rád nelítostně ničí, rád je obchází, nedodržuje. Jeden luxusní dům, jeden soukromý bunkr opevněný ocelí, Jodie Foster, tehdy neznámá Kirsten Stewart a tři zločinci. A z logistického hlediska asi perné natáčení. Vše za kamerou bedlivě kočíruje mistr filmové tísně David Fincher, který dohlíží na to, aby ta vrtačka byla skutečně na správném místě a aby záběry z bezpečnostních kamer korespondovaly s tím, co jsme viděli před pár vteřinami v reálu. Tihle tři pánové si myslí, že dům je prázdný. Něco hledají. A jsou schopní kvůli tomu i zabíjet. Jeden to celé vymyslel a mlží o sumě, která je ve hře, druhý je dobrácký černoch, který se vyzná v sejfech a poplachové technice, třetí se nebojí použít bouchačku. Divák klíčové informace nezná. Fincher s nimi nakládá poměrně rafinovaně, ač karty rozdá prakticky hned po pár minutách, co kamera prolétne uchem konvice. Divák přemýšlí, jak by se zachoval on, co by udělal jinak, co stejně, celé je to přitom komorně laděné a zatraceně atraktivně podané. Zvuk, kamera, všechno šlape na jedničku. Perfekcionista Fincher piluje záběry, jeho posedlost je tentokrát v technickém zpracování filmu. Začne úžasnými úvodními titulky, skončí všemi těmi průlety a detaily na elektrickou svítilnu. Když na kočku a na myš, tak ideálně s Fincherem. (19.03.2012)