Ocelová pěst

Jedna z najpríjemnejších hollywoodských mainstreamoviek roku. Síce plná klišé o rodinných hodnotách, ale tentoraz neotravne. Film umne spája osemdesiatkové prvky s modernými trendami a je z neho cítiť, že jeho tvorcovia majú svoj príbeh a postavy radi a na výsledku im záleží. Čo je pri hollywodských mainstreamovakách vzácne (tento rok tým istým – a do ešte väčšej miery – prekvapilo tiež Zrodenie planéty opíc). Shawn Levy sa nakoniec javí ako veľmi dobrý, nadšenecký režisér, len potrebuje kvalitné scenáre (Real Steel ma pohladil po srdci viac nez Spielbergov Tintin). Presne napísané a oddane zahrané postavy Hugha Jackmana a malého Dakotu Goyo robia film osobným a úprimným. Emócie medzi nimi sú vyboostené mrštnou energiou skvelých robotích zápasov, ktoré presne vedia kde ubrať a kde pridať. Film, ktorý ma potešil a nabil pozitívnou energiou. (06.11.2011)

Cílená rána na masy. Strýček Spielberg nápad s roboty nenechal jen u TRANSFORMERS, ale přidal jeden melouch inspirovaný Mathesonovou povídkou. Hugh Jackman je hodně v pohodě, Dakota Goyo výborný (nebudu se posmívat jeho jménu) a velmi mile mě překvapila Evangeline Lilly, která je tady božská a hází tu fňuknu Kate ze Ztracených s přehledem za hlavu. Příběh je klasika o hledání sebe sama, stmelování rodiny a bitkaření obrovských robotů v ringu. Trikově hodně zdařilé bitkaření, které má v tobě to správné boxerské srdce (hlavně ve finále). Levy umí když má v rukách solidní scénář. Film, který nabije pozitivní energií. (03.01.2012)

Z pohádek jsem již poněkud vyrostl, ale třeba tu o robotických boxerech jsem si klidně pustil před spaním. Když jsem se však koukal na pohádku, tak jsem očekával pohádkový a nikoli rockyovský konec. Takže autorovi posílám ránu kovovou pěstí do čenichu za to, že jsem měl v noci neklidné spaní a jsem si jist tím, že kromě Jackmanova stínování si za pár dní nebudu ze snímku pamatovat vůbec nic. (06.07.2012)

Nemělo to bejt původně kreslený? Protože to by mnohý vysvětlovalo. Mnohem líp by pak vypadaly scény typu: "TATI!"(skok do náručí), vztekající se japončík co v závěrečným matchi prohrává, zlá kráska ve futuro-oblečku s extrémním přízvukem, přátelství hodného robůtka Atoma a malého chlapce nebo jejich četná taneční vystoupení. Hugh Jackman by se zhostil dabingu, Danny Elfman vymyslel pár muzikálových čísel, kde by hlavní hvězdy v pozadí doprovázel sbor bručících androidů, na konci by následoval povinný rozhovor otce a syna plný vět jako: "Miluju tě, tati. Miluju tě, Cletusi," a všichni by se pak v obětí vzdalovali divákovi na pozadí zapadajícího slunce. Klišé snesu dost, některá moje hodnocení budiž toho důkazem, ale tady toho bylo zvlášť ke konci až moc. Nicméně klíďo píďo bych to označila jako rodinný film, na kterej bych doporučila zajít hlavně otcům se syny, ty jsou podle mě ta pravá cílová skupina. (24.09.2012)

Jsou filmy, u nichž předvídatelnost a klišé vhodně doplňují klasické rodinné příběhy, akurátně naplňují divácká očekávání a příspívají k jakési uklidňující a nebouřlivé katarzi. Co si budeme nalhávat, moc jich není a právě Real Steel se zastavuje těsně před branami k nim. Avšak na poměry tuctového řežiséra může i tento těsně prohraný závod znamenat úspěch, přeci jen na Real Steel se kouká dobře, místy až překvapivě dobře, vstupní myšlenka je osvěžující a sbližování otce se synem má taktéž něco do sebe. Bohužel přílišná infantilnost a zjednodušenost v místech, kde by se mohly lépe projevit sci-fi prvky a již zmiňovaná klišé oplácaná kily patosu sráží dojem blíže k průměru, než bylo nutné. PS: Děcko bylo na facku. 6/10 (27.01.2012)