Neklid

NEKLID? Tak to bohužel ne, film je klidný, až to nudí a nudí. Nemám rád filmy typu "vypadám jak art a chci vybočit", u kterých to ale celkově zavání spíš křečovitou snahou z toho art udělat za každou cenu. Téma už tak nepotřebné k rozebírání ve filmu, tak omleté několikrát z různých úhlů a mnohokrát lépe zpracované. Celý film je vlastně jen obrazem života před smrtí, ironie lásky na pokraji smrti a jiných dalších psychologických blábolů. Nic se tu ale neděje, všechno se odehrává za jakousi šedou oponou, kterou ani nemáte potřebu rozhrnout. Co má být zajímavé, není, co má být hlubokomyslné je spíš efektivně povrchní a fádní. Já vím, co čekat od filmu, kterej je hlavně o tom, jak divnej kluk pozná holku, které zbývá jen několik dní života a je stejně divná jako on...asi stejně divnou a melancholickou atmosféru. Jenže kdo tohle chce, kdo chce koukat na film pouze o pocitech před smrtí, kde se téměř nic dalšího neodehrává. Proč mařit čas něčím takovým, jako je smrt, na kterou nikdo dobrovolně nemyslí?! Podobný filmy jsou dle mého vhodné jen pro narušené melancholiky, já v nich nic hezkého nevidím. Když už podobný námět, tak to vzít z jiné perspektivy, dát tomu něco víc a ne nechat hodinu a půl diváka s dvěma nudnýma podivínama, který půl hodiny vopruzujou na cizích pohřbech, půl hodiny si čtou ornitologickou knihu a zbylou půl hodinu vedou předvídatelný bláboly....nuda! Vlastně ani netuším, za co dávám tu jednu hvězdu, možná ze soucitu nad dvěma mladými herci, kteří pod režisérem Gus Van Santem měli za úkol udělat melodramatickou romanci, ale bohužel. Alespoň tu snahu tedy cením jednou hvězdou ;) (01.02.2012)

Nikdy by mě ani nenapadlo, že film s podobnou tématikou dokáže člověka pohladit po duši. Restless si mě naprosto získal, líbila se mi jemnost a citlivost vložená do každého záběru. Neuvěřitelně příjemné dialogy, skutečně balzám pro mé uši. A možná, že to teď bude znít fakt divně, ale tento film s všudy přítomnou smrtí a pohřby je jeden z nejpříjemnějších filmů, jaký jsem v posledních týdnech viděla. A i když došlo na slzy, tak jsem zároveň nemohla smazat úsměv z tváře. Kašlu na ten jednodušší příběh, kašlu na lehce podivnější závěrečné minuty, myslím právě jen na ten úsměv, který já měla od začátku do konce. Kolik filmů to dokáže? (20.12.2011)

Gus Van Sant rozhodně není moc dobrý filmař, ale jednou za čas omylem natočí dobrý film, aby vám, když ho slyšíte o něm mluvit, došlo, jak strašně moc velká náhoda to byla. Neklid bohužel není z těch filmů, je to jen rutinní indie, které se labužnicky vyžívá v narušených postavách, samozřejmě veskrze samoúčelně a nudně. Až mě překvapilo, jak trapně a nedůstojně vlezlý a nekonfliktní film natočil někdo, kdo se vnímá jako velký umělec. Nízké hodnocení dát nejde, protože ten film je tak otravně v pořádku, že mi nedopřeje ani to. Zkrátka šedivý průměr. 50 % (15.11.2014)

Citlivé a něžné. Citově vyprahlý kluk, který chodí na cizí pohřby a má za přítele ducha. Dívka, která ví, že jí zbývají tři měsíce života a o to víc chce žít. Stylově podobné korejskému "...ing", ale s tlumenými barvami a s menší dávkou humoru. Občas docela absurdní, ale vzhledem na situaci logické dialogy. Líbilo se mi (výhradu mám ke scéně, ve které se čte dopis - mohli to udělat stručněji a lépe), 87%. Úsměv. (28.01.2012)

Režisér Gus Van Sant má asi rád film Love Story. Možná viděl i Knoflíkáře, a tak se rozhodl svůj neoriginální příběh okořenit postavou ducha japonského pilota. Mladík Enoch rád chodí na pohřby a následné kary (tedy pohřební hostiny). Zde se seznámí s dívkou podobných ušlechtilých zálib, s níž stráví kus svého roztomile podivínského života, než dívka zemře na rakovinu. Určitou roli v tomto vysoce originálním příběhu pak hraje duch (možná jen Enochova představa?) japonského pilota. Kdo viděl nějaký artový film, je mu hned od začátku jasno. A záleží jen na něm, zda se nechá kýčovitým dojímacím provedením vydírat a mokřit slzami kapesníčky, či ho nechá téma svým způsobem chladným stejně, jak chladná je režie i celkové provedení filmu. Kdyby film nabízel něco originálního, neřeknu ani Lars von Trier. Ale takto sledujeme jen puzzle dílků, které sami v hlavě sestavíte během úvodních minut a pak jen čekáte na dojímací konec, který skutečně přijde. A protože ducha japonského pilota použilo víc režisérů, nejen náš Petr Zelenka, ani ten tak není originální a jde jen o kamínek z jiného puzzle. (23.01.2012)