Neklid

Přirozenější snění než ve Věčném svitu; a ohromně přirozené herectví obou protagonistů. Restless zobrazuje, co by podobné filmy nezobrazily (resp. by je to ani nenapadlo), a zároveň nezobrazuje, co by jiné filmy (zbytečně) zobrazily. Protože si to prostě může dovolit. Zářným příkladem je ona osudová autonehoda, ale nakonec i to Annabelino umírání ... "jen sni s námi", jako by Gus Van Sant vzkazoval divákovi. Milé, roztomilé, smutné. (16.10.2012)

Režisér Gus Van Sant má asi rád film Love Story. Možná viděl i Knoflíkáře, a tak se rozhodl svůj neoriginální příběh okořenit postavou ducha japonského pilota. Mladík Enoch rád chodí na pohřby a následné kary (tedy pohřební hostiny). Zde se seznámí s dívkou podobných ušlechtilých zálib, s níž stráví kus svého roztomile podivínského života, než dívka zemře na rakovinu. Určitou roli v tomto vysoce originálním příběhu pak hraje duch (možná jen Enochova představa?) japonského pilota. Kdo viděl nějaký artový film, je mu hned od začátku jasno. A záleží jen na něm, zda se nechá kýčovitým dojímacím provedením vydírat a mokřit slzami kapesníčky, či ho nechá téma svým způsobem chladným stejně, jak chladná je režie i celkové provedení filmu. Kdyby film nabízel něco originálního, neřeknu ani Lars von Trier. Ale takto sledujeme jen puzzle dílků, které sami v hlavě sestavíte během úvodních minut a pak jen čekáte na dojímací konec, který skutečně přijde. A protože ducha japonského pilota použilo víc režisérů, nejen náš Petr Zelenka, ani ten tak není originální a jde jen o kamínek z jiného puzzle. (23.01.2012)

Nejedná se o doják, který by vás výrazněji připravil o zásoby papírových či čistých kapesníků, ale nejedná se ani o film, kterej by vám přidal na náladě. Osobně mi to přišlo místy až příliš divné, co do úchylek, zálib a životů jednotlivých postav, díky tomu mi pak film připadal až příliš strojený, teatrální a předevší blbě zahraný, místy s krkolomnými nenormálními dialogy, což je samozřejmě dáno oním dost zvláštním scénářem, jako takovým. Mám ráda komorní dramata, nemám ráda filmy o umírání, ale když se to všechno vezme s nadhledem (tim vtipnym, ne po Wasikowsku poetickofilozoficky přírodovědeckym) tak je to pro mě docela snesitelná záležitost, což se ale netýká tohodle snímku, u kterého sem měla chvílema co dělat, abych to pro tu místy nesnesitelnou přemoudřelost, tragičnost jednotlivých vadných postav a do toho všeho pro ten nadhled, kterej byl místy snad až moc zbaven reality, aby působil za každou cenu kouzelně a dojemně, nevypla. Vydržela jsem to do konce, ale byla bych se bez toho obešla. Výraznějším plusem filmu je hudební doprovod, jinak je vesměs všechno dost pomíjivé a hodně lehko zapomenutelné. 2,5 hvězdy a tuna nepochopení k tomu pro zdejší nadhodnocenost. (17.01.2012)

Krásně morbidní film. Restless je filmem o smrti, stejně jako o životě. Je to poměrně upřímný film, který z vás emoce nechce ždímat po kýblech, jak to dělají některé jiné filmy s podobným námětem, ale postupně a po troškách. Je to film, který vyloží karty na stůl poměrně rychle, a vy díky tomu sledujete osudy dvou lidí, kteří chápou smrt (a vlastně i život) jinak. Annabel kvůli tomu, co přijde a Enoch kvůli tomu, co bylo… A možná kvůli tomu je škoda, že film se na svém konci přehoupne do poměrně nudného stereotypu, který tu poetičnost první poloviny filmu zabijí. Naštěstí Mia odvádí jako vždy parádní výkon a mladý Henry taky nebyl špatný. 70 % dávám hlavně za povedený casting, a jak už jsem zmínil hned ze začátku, krásně morbidní scény. Jinak tohle není film, který bych musel vidět podruhé… (22.07.2012)

Po delší době opět film, který působí normálně či obyčejně, ale obyčejný rozhodně není. Restless mi poskytlo netradiční podívanou, která byla velmi dojemná, příjemná a nenáročná na sledování. To hodnotím velmi kladně. Herecká dvojice mi byla neuvěřitelně sympatická, stejně tak i celý děj a místy i hudba. Možná bych dal normálně 4*, ale v tomto případě se mi chce dát 5*. (25.01.2012)