Hvězdy nám nepřály

Je to takovej ten film, ve kterém se dva krásní mladí lidé v terminálním stádiu rakovinu poprvý políbí v muzeu Anny Frankový (!) a ostatní návštěvníci začnou spontánně tleskat. První lidi v sále začali nahlas brečet po deseti minutách, což je asi novej rekord, za stoprocentně podbízivý dojáček to ale úplně označit nechci. Na to Shailene občas až moc trefně hejtuje "rakovinové podpůrné skupiny" či vrstevníky posedlé "tisícem lajků" a některé situace nemají to nejvíce očekávatelné sladkobolné vyústění. 60% (03.06.2014)

„Pohřby nejsou pro mrtvé. Jsou pro ty, kteří žijí.“ Znáte ten, jak se sejdou slepej, jednonohej a hadičkářka v kostele? Ne, uznávám, ten cynismus v tomto případě není (tak moc) na místě jako u jiných podobně laděných záležitostí. Před projekcí jsem se bál atributů jako jsou citové vydírání, patos, přeslazenost, slzavé údolí či klišé. A těch se mi také skutečně dostalo, ale rozhodně v podstatně menší a (překvapivě) snesitelnější míře než jsem čekal. Film je sice romantickou pohádkou (díky panu Dokonalému především pro ženskou část publika), avšak alespoň se snaží o nějaký ten nadhled a humor (čímž ovšem nemyslím trapnou postavu Isaaca). A tak krom několika vyloženě do očí bijících momentů (jako např. tleskání na vrcholu, trapná snídaně, reakce na vajíčka atd.) jde sice o veskrze průměrnou, ale nutno přiznat docela bez problémů koukatelnou věc. „Gusi, já jsem granát. Jednoho dne vybouchnu a vyhladím všechno kolem sebe. Cítím, že je mojí povinností, abych minimalizovala množství obětí.“ (18.10.2014)

Film, po kterým si uvědomíte, že ty píčoviny v každodenním životě, co tak urputně řešíme a ze kterých máme deprese, jsou nic v porovnáním s problémy lidí, kteří trpí rakovinou (nebo jinou podobnou hnusnou nemocí). Opt po dlouhé době film, který mi ukázal, že život se musí užívat, dokud je čas. P.S. : Musím pochválit výtečné herecké výkony a úžasný výběrový soundtrack (M83, Jake Bugg, Tom Odell,...) a narážky na jiné skvělé interprety (Peter Gabriel, Pink Floyd,...). (13.09.2014)

Na tenhle film jsem se s přítelkyní připravoval dlouho. Ono není od věci připravit kapesníky a nervy na film, který vypráví příběh lidí, u kterých už předem víte, co je čeká. A není to nic hezkého. O to více jsem byl překvapený, jak přirozeně a hezky byl film vyprávěn. Stejně tak mám i rád, když Amíci jedou na výlet do Evropy a tak jsem si užil i tuto část filmu. Závěr je sice právě na ty nervy, depresi a tak dále, ale co také od takového filmu můžete čekat jiného. Naštěstí mi na závěr tohoto filmu nebylo zase takové smutno, jak jsem se bál a tak si myslím, že tuhle část film zvládl na sto procent. (20.05.2015)

Na tohle téma jsem už viděl řadu zajímavých filmů. Příběh je postaven relativně na pravdivém základě a pominu-li některé situace, které tlačí moc na pilu, tak jednoznačně to hodnotím pozitivně. Protože výsledný dojem není ani trochu špatný. Ve všech případech v tomto ohledu je vždycky krásné, když člověk najde někoho, s kým se může podělit o své touhy a představy, ať zdravý či nemocný. Dojemná love story. (22.11.2014)