The Loved Ones

V hraniciach subžánru sa jedná o naozaj jedinečný zážitok, ktorý si vychutnajú len tí, ktorí budú na niečo podobné pripravení. Dejová línia je takmer ako z céčkového braku, no režisér veľmi dobre pochopil, čo je potrebné spraviť s kamerou, ako načasovať strih a ohromiť divácke zmysly zvrátenými scénami tak, aby to prinieslo žiadúci efekt. Film však odhalí slabšie žalúdky až v druhej polovici, ktorá ak by neprišla, tak škrtám štvrtú hviezdičku. Rozjazd teda trošku pomalší, ale o to efektnejší záver. Navyše vedľajšia dejová línia mala svoje opodstatnenie. Či už príbehové, ale najmä striedanie explotation scén s pomalými majo svoje čaro a zmysel, aby sa divák nepresýtil. 80%. (09.10.2013)

Jeeej, pre mňa obrovské prekvapenie. Krvavé, brutálne a miestami som sa dokonca zasmial. Vadili mi len scénky spolužiakov hlavného hrdinu, lebo tí napokon nijako do deja nezasiahli, takže tam boli vlastne zbytočne. Nevadí, v každom prípade ma potešili mutanti v šachte. Mne to vlastne trochu pripomína anglický exploitation Mum and Dad, toto sa mi zdalo dokonca o niečo lepšie. (09.10.2010)

Exploiter pro teenagery, už to začíná, podobně jako slashery v 80. letech zjemnily, aby byly přístupný většímu záběru diváků ... Je to dobrý, je tam hodně krve, ale je to celkově slabota a postavy mi vůbec nepřirostly k srdci .. Navíc "tortura" ve srovnání s asijskou či evropskou vlnou je naprostej čajíček ... (09.10.2010)

Australané se za poslední roky stále více tlačí na pomyslný hororový „vrchol“. Jejich snímky samozřejmě nemůžou konkurovat těm asijským, severským či španělským, ale tu a tam se objeví nějaký ten „klenot“, který uchvátí fanoušky tohoto filmového žánru. Za poslední dobu jsem narazil (a věřím, že nejen já) na několik opravdu solidních filmů a The Loved Ones určitě patří k těm (jenž se vám z hlavy jen tak rychle nevykouří…). I tentokrát si pro nás protinožci připravili pěkně zlomyslnou podívanou, která vás nenechá chladnými. Atmosféra nám sice nenabídne žádné nervy drásající pasáže, ale za to na nás čekají stupňující se krvavé hrátky (i když na můj vkus až moc „light“). Ne nadarmo se říká, že dívka by se odmítat neměla – zvláště ta, co to v hlavě nemá moc v pořádku. Ale kdo to mohl tušit, že? Je ovšem pravdou, že já bych se spíše zařadil mezi ty, jimž je povahově blíže kamarád hlavního hrdiny Jamie. Ten si na rozdíl od Brenta užívá opravdu plnými doušky, což bylo působivým paradoxem tohoto snímku. Solidně prostříhané scény mi vlily novou krev do žil (protože začátek nebyl zrovna dvakrát záživný). Nechat se ojíždět zhulenou borkou na školním plese – to by se mi líbilo rozhodně víc, než být přinucen chcát do sklenice od mléka. Přišlo mi, že tu ale opravdu „normální“ nebyl snad vůbec nikdo, takže jsem si tuhle lehce zvrácenou podívanou nakonec užil až do konce. Jak Robin McLeavy tak Jessica McNamee však měly něco do sebe. Jedna pomatená „princezna“ v růžových šatičkách a opravdu zajímavým deníčkem plným vzpomínkových fotek, druhá zhrzená dcerka policajta, které opravdu o tančení v šatičkách moc nejde. Hlavní prim tu však mělo hrát mučení, na které jsem se těšil nejvíc. Sadisti si však vystačí i s málem a hlavně mimo záběr kamery. Přesto mi to tady zas až tolik nevadilo, protože tvůrci chtěli dát především prostor divácké fantasii – no a následně nám ukázali výsledek. (13.08.2014)

Prvních 15 minut filmu bylo o ničem. Pak se to rozjelo a já se chvílemi dokonce nestačil divit. Předností snímku, ale i zároveň i jeho velkou slabinou je žánrová nevyrovnanost. Je fajn, že to není klasická teen vyvražďovačka nebo něco podobného, protože vážným divák u tohoto filmu asi těžko zůstane, přesto ta nadsázka mi přišla místy až moc přehnaná. Myslím tím hlavně od scény s vrtačkou, která sice byla v mnoha ohledech vrcholem snímku, ale to co následovalo po ní se mi už nelíbilo a jenom jsem to apaticky dokoukával. Taky nevím, proč tam byla zařazena dějová linka se spolužákem a jeho „problémy“. Překvapivě mě i sem tam vcelku pobavila, ale vlastně pro příběh nebyla vůbec podstatná, nijak do něj nezasáhla a tvůrce trochu podezřívám z toho, že neměli dostatek nápadů pro hlavní dění, a tak jim tohle pomohlo vyplnit prázdná místa. Na film určitě nezapomenu, na to bylo to co se dělo na „večírku“ přece jenom moc podnětné a úsměvně zvrhlé, ale více než na lepší průměr tenhle australský počin bohužel (alespoň u mě) nemá. (25.05.2013)