The Loved Ones

Hodně neobvyklý, středoškolský torture exploitation, který zachycuje nástrahy odmítnutí pozvání od ošklivky na maturiťák. Ona totiž může být ta citlivka zároveň psychopatická, sadistická svině z dementní familíje, takže jí taky nemusí dělat problém poslat svýho zcvoklýho fotříka, aby si vás někde ve slabé chvilce ulovil. To je potom hodně předčasná kocovina, když se člověk místo maturiťaku podrobuje celkem i nechutnýmu mučení. Když započítám něco jako duble revenge na konec, tak po druhé projekci zvyšuju na 4*, protože kvalitu film má, ale já na torture moc nejsem, takže výš jít nehodlám. 75% (31.12.2013)

Australané se za poslední roky stále více tlačí na pomyslný hororový „vrchol“. Jejich snímky samozřejmě nemůžou konkurovat těm asijským, severským či španělským, ale tu a tam se objeví nějaký ten „klenot“, který uchvátí fanoušky tohoto filmového žánru. Za poslední dobu jsem narazil (a věřím, že nejen já) na několik opravdu solidních filmů a The Loved Ones určitě patří k těm (jenž se vám z hlavy jen tak rychle nevykouří…). I tentokrát si pro nás protinožci připravili pěkně zlomyslnou podívanou, která vás nenechá chladnými. Atmosféra nám sice nenabídne žádné nervy drásající pasáže, ale za to na nás čekají stupňující se krvavé hrátky (i když na můj vkus až moc „light“). Ne nadarmo se říká, že dívka by se odmítat neměla – zvláště ta, co to v hlavě nemá moc v pořádku. Ale kdo to mohl tušit, že? Je ovšem pravdou, že já bych se spíše zařadil mezi ty, jimž je povahově blíže kamarád hlavního hrdiny Jamie. Ten si na rozdíl od Brenta užívá opravdu plnými doušky, což bylo působivým paradoxem tohoto snímku. Solidně prostříhané scény mi vlily novou krev do žil (protože začátek nebyl zrovna dvakrát záživný). Nechat se ojíždět zhulenou borkou na školním plese – to by se mi líbilo rozhodně víc, než být přinucen chcát do sklenice od mléka. Přišlo mi, že tu ale opravdu „normální“ nebyl snad vůbec nikdo, takže jsem si tuhle lehce zvrácenou podívanou nakonec užil až do konce. Jak Robin McLeavy tak Jessica McNamee však měly něco do sebe. Jedna pomatená „princezna“ v růžových šatičkách a opravdu zajímavým deníčkem plným vzpomínkových fotek, druhá zhrzená dcerka policajta, které opravdu o tančení v šatičkách moc nejde. Hlavní prim tu však mělo hrát mučení, na které jsem se těšil nejvíc. Sadisti si však vystačí i s málem a hlavně mimo záběr kamery. Přesto mi to tady zas až tolik nevadilo, protože tvůrci chtěli dát především prostor divácké fantasii – no a následně nám ukázali výsledek. (13.08.2014)

Školní horor o jednom plese a jedné smutné princezně Lole, která je stejně nejradši doma s taťkou a spolu dávají co proto všem těm nevděčným mladým klukům :-)))) . Jo, spojuje to v sobě inspiraci z různejch exploatačních válů a hororů (šílená rodina atd.) a kříží je se školní teenge story typu kalby, plesy, baby, hulení, hustá gothic sympaťanda Mia která hrozně kalí atd :-) . Po dobu děje tyhle věci relativně drží pohromadě, ale zdůrazňuji relativně, postupně by se o soudržnosti filmu jako celku dalo trochu polemizovat. S přibližujícím se koncem to pak docela začína standardnět a mění se v takovou tu klasickou honičku. Zajímavé je využití naprosto precizní a těžce profi vizuální stránky, která je zde nasazena a kontrastuje se syrově exploatačním filmovým jádrem. Je to zde záměrně a přijde mi to až jako experiment, že si tvůrci řekli, uvidíme co to udělá. Jinak teda ten profi vizuál je opravdová pastva pro oči - jak už jsem psal dřív, já tohle vždy ocením - ty syté barvy a odstíny a spousta šikovných detailů - Loliny leskle růžové šaty, blízké záběry obličejů, Loliny zpocené tváře, pití mléka, zbytky jídla kolem úst - hraničí to tady opravdu až s fetišizací některých momentů. Sedne to dobře i se skvělým hereckým výkonem Robin McLeavy, která ji zahrála jako hodně šílenou (a zároveň docela sexy :-) ) potvoru :-) . Na druhou stranu ale tenhle vizuál zase v některých momentech zbytečně ční - např. v "jámě lvové", tam by mi spíš sedlo mnohem prostější a syrovější ztvárnění. Ale to už je věc názoru. Suma sumárum, má to jak dobré momenty tak mouchy, takže trojka na to sedne nejlíp. Jinak ta míra brutality tady není zase nějaká ultra, takže to můžu doporučit i normálnějším divákům, kteří mi jinak za ty jiný hrůzy vždycky říkají že sem magor :-) . (26.12.2010)

The loved ones je film o tom, že v každém z nás je kus magora. V někom menší (Brentovo černé svědomí za způsobenou autonehodu), v někom větší (Lola a její...ehm... svět). Australský černohumorný horor se zvrácenou (!!) atmosférou středoškolského plesu s pořádnou dávkou mučení - víc vědět nepotřebujete, tohle musíte vidět. (24.02.2016)

Robin McLeavy se dle režisérových instrukcí na svou roli připravovala vyhledáváním informací o sériovém vrahovi Jeffreym Dahmerovi, dále také musela zhlédnout filmy Misery nechce zemřít (1990), Takoví normální zabijáci (1994) a díla Quentina Tarantina.Takže solidní příprava a taky podle toho vypadal výkon.Ale podle mě ještě lepší výkon předvedl John Brumpton v roli psycho otce.Výkon hodný oscara. (04.04.2015)