Suspiria

„Bola jej zima, keď zomrela. Ale nebála sa.“ Obludná hororová vízia. Argentov originál sa mi páčil, ale nie som žiadnym jeho megafanúšikom, čiže vznik remaku ma nerozčuľoval a nakoniec som rád, že vznikol, lebo vďaka tomu máme dočinenia s filmom, aký sa v dnešnej dobe vidí málokedy. Režisér dostal peniaze na dospelý, pomalý a brutálny horor, ktorý trvá dve a pol hodiny a odohráva sa v 70. rokoch v Európe (trocha to pripomína o dva roky starší Liek na život od Verbinského, ale naozaj len trocha). Je tam plno skvelých a sympatických mladých herečiek (Dakota Johnson alebo Mia Goth, ktorá by nemala chýbať v žiadnom divnom úchylnom horore) a Tilda Swinton, ktorú nemusím, ale to, čo tu predvádza (nebudem spoilerovať), je paráda. Retro atmosféra úžasná, scenáru som ku koncu síce čiastočne prestal chápať, ale vôbec mi to nevadilo, nakoľko som sa niekoľko dní psychicky spamätával z niektorých konkrétnych scén, ktoré sú hardcore aj pre brutálnych hororových fanúšikov. Nerozumiem, ako sa k tomu (v úlohe producenta) primotal (inak prevažne scenárista) James Vanderbilt, špecializujúci sa prevažne na totálne komerčné látky (Deň nezávislosti: Nový útok, Zelené peklo s Travoltom, Vitajte v džungli, Pád do temnôt, Amazing Spider-Man). (03.02.2019)

Z původního hororového příběhu o studentce, která rozkrývá temné spiknutí uvnitř taneční školy, zbylo jen na hlavu postavené torzo, zbytečně doplněné o druhou narativní linii, v níž osmdesátiletý německý psychoanalytik vyšetřuje na vlastní pěst zmizení jedné z tanečnic a pátrá i po své dávno ztracené manželce. Dualitu děje symbolizuje i prostředí na dvě části rozděleného Berlína roku 1977 (kdy byla v kinech původní Suspiria), kam byl příběh přesazen kvůli odkazům na terorismus RAF a post-nacistické ideologie. Výsledkem je zmatený a špatně stříhaný umělecký video-art, jenž permutuje motivy původního filmu po svém a výrazně se tak odlišuje od originálu včetně celkového vyznění. Přepáleně barevné zázemí školy z Argentovy verze nahradila nudná šeď, vizuálně působivé jsou akorát ty sekvence, v nichž se Guadagnino snaží diváky šokovat, a na hudbu si tentokrát ani nevzpomenete. Nová Suspiria je filmem o probouzení ženství a ženské síly, která slouží k ponižování mužů a k boji o nadvládu v matriarchálním společenství, v němž i hlavní mužská postava je hraná ženou, a kde se tanec rovná sexuálnímu prožitku. Je ale utopená ve zbytečně roztahaném a rozbředlém vyprávění, v němž pozvolně stupňované napětí a znepokojení střídá okázalá a nijak nebudovaná brutalita a přímočarost, projevující se i tím, že film se rozhodně nenamáhá skrývat, co jsou učitelky v taneční škole zač, a hraje od začátku s vyloženými kartami. (05.10.2018)

Jsem velkým fandou Argentovy trilogie a všechny tři díly o „Matkách“ považuji za velmi kvalitní tvorbu, na kterou nedám dopustit. I z tohoto důvodu jsem k tomuto „remaku“ – i když bych tento film moc tímto označením nenazýval, přistupoval s obrovskými obavami. Originální Suspiria totiž dle mého žádnou „renovaci“ nepotřebovala a nikdy potřebovat nebude – je to téměř dokonalost sama. Režisér Luca Guadagnino si toho ale byl vědom a svým způsobem se tímto filmem nechal jen inspirovat, použil hrubou kostru příběhu a natočil si to celé po svém. Nechtěl jen zbaběle kopírovat scénu po scéně – což mu přičítám sice k dobru, ale i tak si můj obdiv nezískal. Proč? Místy byl děj až moc zbytečně natahován v mých očích zbytečnými pasážemi – což bylo vzhledem k přepálené stopáži až ubíjející. To však nebyl jediný problém, který jsem tu zaregistroval. Dalším byla nevyvážená atmosféra a fakt, že obrovské množství odlišností mi přišlo spíš na škodu, než abych se z toho posadil na prdel. Argento si jel svoje, dokázal si bravurně pohrát s atmosférou, skvěle dokázal skombinovat snové pasáže s obdivuhodnou konstelací barev a vynikajícím hudebním doprovodem, při čemž samozřejmě nezapomněl ani na filmové násilí – což se do jisté míry povedlo i zde, ale ne tak jak bych si představoval. Jasně, násilí bylo i tady – takové lámání kostí nebohé baletky dokázalo jistě otřást nejedním divákem, ovšem vůbec nejpodivnější mi přišel samotný závěr. Čarodějnický rituál, nahatá děvčata a až šílené učitelky – to vše mělo něco do sebe, ale totálně mi to zprotivil červený filtr, vybuchující hlavy a gejzíry krve – to bylo co za pičovinu? Guadagnino to chtěl co nejakčnější, ale v mých očích se to míjelo kýženým účinkem. Spíš jsem jen nevěřícně zakroutil hlavou, jak to celé dokázal takříkajíc „posrat“. Co se hereckých výkonů týče, tak ty byli celkem slušné. Dakota Johnson si nevedla zas až tak špatně (přestože ji moc nemusím), Mia Goth se mi ale líbila o něco více. Jasný prim tu měla až odporná Tilda Swinton – na tuhle ženskou bych nevlezl ani v největším draku, ale zvládla to vcelku obstojně (na to že si zahrála těch postav víc). Moc ale nechápu, proč hrála i „hlavní“ mužskou roli – asi pro své „mužatství“. Potěšila i krátká přítomnost Jessicy Harper – která hrála v původní Suspirii Suzy Bannion. Byl bych však padlý na hlavu, kdybych tomuhle chtěl dát stejné ohodnocení, jako Argentově filmu. Vždyť to bylo o třídu horší – naštěstí tak odlišné…60% (26.11.2019)

Obrovsky ambiciozne. Mozno az prilis a obcas sa to straca same v sebe. Hromada scen je ukazkou toho ako sa da nieco co najkomplikovanejsie nasnimat, ozvucit, postrihat alebo vyrozpravat dana scena. No mna ako formalistu to velmi bavilo. Dakota je uplne v pohode, brakove pasaze su chrumkave a novy zaver lepsi nez v originalnom filme. Takto by sa mali robit vsetky remaky. Prepalena dlzka vobec nevadila. Hltal som to po cely cas. Silnych 8/10 (27.02.2019)