Šílený Max: Zběsilá cesta

Šílený trilobit aneb Cesta tam a zase zpátky. Nejsem žádný artový pičus, ale tady mi ta příběhová hloubka opravdu chyběla. Zatímco si v předchozí trilogii budujete vztah s Maxem (díky samozřejmě výbornému Melu Gibsonovi), zde jen prožijete jedno šílené dobrodružství s figurkou džíajdžou, jejíž osudy vám budou šumák už od chvíle, co sežere toho gekona. První mínus. A nabízí se další srovnání. Jestli někdo nadával, že v Dómu Hromu Max zachraňuje divoké děti, tady bude už vyloženě prskat vzteky. Další mínus... (záměrně se vyhýbám spoilerům, jen ať se každý podívá.) A mohl bych jmenovat dál, až bych se přes ty mínusy dostal k Odpadu. Má to ovšem i své silné stránky. Jedná se o určité inovace. Divocí lidé z postapokalyptických plání jsou perfektní, bubny a kytarista, bouře, exploze a výborné 3D jsou rovněž skvělou záležitostí, kino se vážně vyplatí. Ale co z toho, že? Dvě hodiny zíráte na kamion skrz oblaka prachu, on se po hodině a půl otáčí a jede zpět. Tac ól, folks. Všichni jsou blbci a vy jdete domů s nepříjemným pocitem, že jste zas naletěli na reklamu a projebali další dvě kila. Konečný verdikt: Z Maxe nezůstalo nic a boj o záchranu pěstebních dělnic nikoho nezajímá. Nakonec jen sledujete, jak (a teď už musím opravdu spoilerovat) skupina důchodkyň (tzv arcimatek) pobije hordy nabušených válečníků. A to je asi to nejhorší! To dovede fakt nasrat. (17.05.2015)

Hyperštýlová non-stop akčná jazda s úžasným drajvom a predstieraným obsahom. S postavami, ktoré definujú ich pohľady, mejkap a kostýmy. Klasik George Miller si trendy súčasných blockbusterov (prehlušujúci audiovizuál dôležitejší než dejová schéma) adoptoval do osobitej vízie postapokalyptického sveta (s ktorou nebodaj niekto iný dokáže nájst emocionálne spojenie?) a tú osadil tuctami nápaditých detailov, ktoré sú pre príbeh bezvýznamné, ale z diela ako celku robia (v spojení so spomenutým over-the-top drajvom) unikátny produkt filmovej zábavy. Detail hlavy, zdvíhajúcej sa z piesku, záberom roku. (22.05.2015)

Měl jsem dlouho dopředu obavy o to, jestli George Miller během minulých třiceti let definitivně nezcvoknul. A jak se ukázalo, zcvoknul... ale rozhodně velmi originálním způsobem;) A výsledkem jeho práce je vizuálně dokonalá (opět spolupráce s věhlasným kameramanem, držitelem Oscara a několikanásobným nominantem k tomu) přehlídka fyzických degenerátů, která díky stylizaci asi nejvíc připomíná Třístovku, a která je mnohem víc Fury Road než Mad Max. Max Rockatansky je tu totiž asi do poloviny filmu v podstatě pasivním účastníkem děje, a jeho největší akce v druhé polovině filmu se odehraje mimo záběr (vážně). K tomu bouří nebo dojem etických dilemat a minulých traumat navozuje překvapivě rozmanitá hudba, a co je hlavní, odehrávají se naprosto neskutečné a nevídané kaskadérské kejkle. Nechápu, jak něco takového technicky jde natočit, a už vůbec mi hlava nebere, jak je možné, že něco takového někdo byl ochoten zafinancovat, protože - a to je největší průšvih čtvrtého Maxe - tady nedává smysl naprosto nic:) A přitom by bylo tak zajímavé dovědět se něco o tom, jak celá Immortanova říše funguje... ale to není a myslím, že ani nikdy nebylo Millerovou ambicí. Tenhle sedmdesátiletý blázen se prostě potřeboval vybouřit, a povedlo se mu to naprosto dokonale:) Kde jinde najdete cisternu s mateřským mlékem, davy vzývající "V8", a hlavně postapokalyptický ekvivalent válečného bubeníka/vlajkonoše v podobě soundsystému s osmi bubeníky a s kapelmajstrem bez očí, na gumě, a s plamenometem v elektrické kytaře?:)) Jedině v comicsech, řekl bych. Doomsday se svými obtloustlými skotskými pankáči, motokrosem a kankánem je ve srovnání s Fury Road úplné nic. Tenhle film je v jednotlivostech naprosto zvrácený, v celku nedává nejmenší smysl, je výsměchem postavě Mad Maxe jak jsme ho znali, a přesto si nemůžu pomoct, a zíral jsem přikovaný očima k obrazovce na to, co se dá ve filmu vytvořit. A to se mi nestalo už opravdu hodně dlouho. Takže co s tím? Je to neskutečný nářez, ale trvá dvě hodiny, a jakékoliv rozmluvy kohokoliv o čemkoliv naprosto selhávají. Jo, to když se tu nepříčetně řve (a že se tu řve hodně;)), to je jiná:) Dát tomu osmdesátku, to bych si asi musel nafackovat. Ale rozhodně je to pozoruhodná a naprosto nekompromisní událost filmových dějin. 70% (14.11.2015)

Vysooktanový mlíko ženský emancipace. Napřed ta over the top snaha bejt over the top zahltí motor, ale postupem času se z toho vynoří docela roztomilá struktura karcinogenních nápadů. Za vzor feminismu v Hollywoodu se to pokládat nedá, strejda George ale ke stáru zahořel láskou k přísnýmu matriarchátu a Charlize nějakým zázrakem pochopila, co se po ní žádá. A Tom koneckonců taky, takže si po baneovsku zašumloval a klidil se z cesty legii semen a mateřskýho mlíka, která nepotřebuje k životu zdegenerovanou grupu beta samců, co si hubu lakujou chromem a drandí pouští za zvuku debilního nu-metalu. Je to tak ukrutnej maglajz, až si to nakonec najde svojí zběsilou cestu plnou trosek a šílenejch kaskadérskejch kousků. Po prvotní snaze neusnout nastala fáze úsměvů. Hell on wheels a mutovanej kabaret. Určitě ne top roku, ale rozhodně svérazný pojetí zábavy. Zároveň ukázka, že Hollywood se letos silně odvrací od digitálních trendů a hledá svoje materiální kořeny. A nebojí se při tom ukazovat, že známí hrdinové žijí ve světě trosek a jsou vlastně tak trochu na obtíž. (22.12.2015)

Jediný film, který jsem až doposud od George Millera zhlédla, byl Šílený Max 2 - Bojovník silnic. Moc si z tohoto snímku nepamatuji, ale vím, že mně příliš nebavil a přišel mi poněkud nezáživný. Doufala jsem proto, že tato "moderní renovace" by mi mohla přinést větší zážitek. Nemýlila jsem se. Mad Max: Fury Road je skutečně ku*evsky našlapaná jízda od začátku až do konce. Snad jen v pár scénách nechá diváka trochu vydechnout, než to na něj zase pořádně vybalí. Tom Hardy toho moc nenamluví, Charlize Theron je úžasná a Nicholas Hoult zase střelený. Tím hlavním kanónem tohoto filmu jsou totiž ty MEGA husté vytuněné káry. Luxusní TankoMobily:) Ty to všechno táhnou a zanechávají zcela jistě diváky v úžasu nad tím, jak to všechno někdo dokázal dát dohromady. A samozřejmě, hudební stránka je dokonalá. Byla jsem překvapena nad tím, když jsem na YouTube našla videa z natáčení a očekávala jsem plac v obklopení zeleného plátna. Vypadá to tak, že Mad Max si po celý film dokázal vystačit i bez toho. Smekám před tvůrci a režisérem, že v době, kdy je zelené plátno, kam se hneme:), se ještě najde člověk, který ho nepotřebuje, ač se jedná o tak náročný film, co se týče množství akčních scén a kaskadérských kousků. No Green Screen! Yup!:) (04.10.2015)