Šílený Max: Zběsilá cesta

Jak sám George Miller říká, Mad Max: Fury Road je spíše „revisit“, nežli sequel v pravém slova smyslu. Stejně tak název filmu celou sérii jako úspěšnou franšízu spíše zaštiťuje a dává na vědomí, že se nebude příliš odchylovat od zákonitostí a vyobrazení původního fikčního světa; že v něm budou vystupovat podobně/stejně smýšlející postavy a že v něm bude Šílený Max. Nemusí jít už v druhé řadě o to, jestli jde o postavu hlavní, což přinejmenším v úvodní části lze celkem úspěšně rozporovat. Právě na to upozorňují některé zahraniční kritiky a recenze a je asi otázkou každého diváka, jak tento aspekt vnímat. Téměř každý ale bude film vnímat jako nekonečnou jízdu „tam a zase zpátky“, kde téměř neustálý pohyb (postav, dopravních prostředků, kamery) je esenciální složkou celého díla. Pohyb je to přímočarý – jede se po jedné, zběsilé cestě tam a zpátky, postavy (pronásledovaní, pronásledovatelé) v rámci dějových odboček celý film neopouštíme, přičemž jednotlivé cíle i motivace známe u většiny postav od samého počátku. [==] V dnešní, digitálem přesycené době působí film jako jedno velké zjevení, alespoň co se technické stránky týče. A i když CGI technologie nechybí, jsou využity velmi citlivě a nenarušují celkový realistický, pachem benzinu a prachu nasycený obraz postapokalyptického (či dystopického chcete-li) světa. A tím se nový Mad Max totiž odlišuje od tematicky (či žánrově) podobně zaměřených filmů. Přesněji tedy uvěřitelností fikčního světa, který nemá pevně ukotvené základy ve světě současném – nejde zpočátku o hrst načrtnutých pravidel a zákonitostí, kdy poté film zaplňuje různá schémata a klišé a naplňuje divácká očekávání o normách klasického vyprávění, přičemž četné nelogičnosti a vágnost konceptu strhávají celkový dojem značně dolů (především v žánru sci-fi by takových příkladů byl nespočet). Mad Max jde v tomto ohledu mnohem dál – nezahlcuje diváka hned zpočátku, ale dávkuje informace o fikčním světě postupně podle toho, čí krajinou nebo oblastí zrovna skupinka uprchlíků projíždí. Ta je pak představena specifickými pravidly jejích obyvatel (dopravními prostředky, vzhledem a vlastně celkovým zevnějškem, zbraněmi či přímo mytologií). Takto prezentovaný fikční svět postupně nabírá naprosto reálných obrysů a vytváří pocit všeobklopujícího organického kolosu, jehož komplexnost do nejmenších detailů promyšlená, i když napoprvé asi nezachytitelná, diváka totálně pohltí. [==] Film, ze kterého by Jeremy Clarkson měl nejdříve velkou radost (mužský svět, burácení motorů, honičky, pach benzinu a nafty na nekonečných planinách), při bližsím pohledu už asi úplně ne (žena jako záchrana společnosti ovládané muži pijícími mateřské mléko). Mad Max: Fury Road přitom není jen manýristická póza stárnoucího režiséra, ale auterská vize tvůrce, který si zaslouží uznání, minimálně za odvahu si takový film prosadit a za tu kytááááru. Ta byla genitální. (17.05.2015)

Úplně jiný level blockbusteru, než tuctové vykastrované zívačky, na jaké jsme zvyklí. Tahle přízračná záležitost je intenzivní a promakaná jako prase a velmi sympaticky necílí na každého. Spíš než příběh totiž nabízí divokou okružní jízdu propracovaným, hodně krutým a vyšinutým světem, který může jemnější duše slušně vyděsit. A než příběhem titulního Maxe je příběhem Furiosy (ženy vůbec hrají ve filmu zásadní úlohu a přitom mnohé divačky od něj jistě z dálky odradí nálepka brutálního postapo akčňáku), která je stejně tvrdá jako on, ale narozdíl od něj ještě nepřišla o naději. Slovo Max v názvu tak dává více smyslu jako hodnocení snímku, než jako zdůrazňování jeho hrdiny - maximálně šílený, maximálně zběsilý, maximálně na cestě. Protože v téhle na dvě hodiny roztažené honičce z finále dvojky si náš bojovník silnic užije nejvíc boje a silnice v celé sérii a přitom paradoxně za volantem své V8 stráví za celou dobu všeho všudy pár sekund. Těžko za ní ale truchlit, když se tu prohání tak početný a naprosto úžasně nadesignovaný (a rozflákaný) autopark a to dokonce s vlastním pojízdným a patřičně excentrickým hudebním doprovodem! (17.05.2015)

Absolutní námrd a nejlepší akčňák za posledních X let, který se bude tesat do hollywoodského mramoru. Ještě teď rozdejchávám tu neuvěřitelnou smršť šílených nápadů a vizuálních vychytávek. Kytarista vede, to je jasná věc, ale tady si tvůrci vyhráli i s postavami a samozřejmě s designem všech těch aut, motorek a náklaďáků. Všechno to pak lítá vzduchem, efektně vybuchuje, a já tleskám a jsem šťastnej jako děcko. Zkrátka vysokooktanový mazec, víc nemám slov. (100%) (13.05.2015)

Vadila mi délka, a docela dost, ale vlastně nic jiného. Musím uznat, že je ten film je nečekaně pohlcující a vtahující do svého světa. Líbilo se mi, že Miller komunikuje s publikem výlučně skrze vizuální akci, při téhle stopáži mě to ale neudrželo. Sedmdesát minut a bylo by to pro mě geniální audiovizuální peklíčko, se dvěma hodinama ale vím, že jsem to viděl naposled. (13.05.2015)

MAD MAX v sedmdesáti letech dokonale zobrazoval postapokalyptický dech beroucí svět, při kterém cítíte naftu, spálený kouř pneumatik, cítíte v ústech prach a napětím těžko dýcháte. Nový MAD MAX netkví v příběhu, nemá chut' absolutně zaobírat se hloubkou postav ani atmosférou - dokonce ani s hlavní postavou Maxe a to je neodpustitelné. Kamera tak zběsile koluje, že divák nestíhá vstřebat všechno na první zhlédnutí. V druhé projekci, ale vidím vše. Šílené tempo, masakr, který zasytí celý svět. (26.06.2015)