Lesní duch

Cekal jsem pruser a nakonec spokojenost. Dejove samozrejme nic extra, ale to nebyl ani original. Zadny velky bububu se taky nekona, lekacek tu sice par je, ale nic nervydrasajiciho. Tady jde totiz o brutalitu a ta je skutecne na maximalni urovni. Tela se mrzaci, vsude hektolitry krve, spina, hnus. Herci jsou sice klasicka vymleta sestava, ale je to v podstate fuk. Proste hodinu a pul dlouha prehlidka nechutnosti, bez nejakejch vylozene hluchejch momentu. Navic triky na hodne dobry urovni. Takze za me jasny 4*. Jen skoda toho camea Bruce, to bylo naprosto trapny. (04.11.2013)

Velmi smíšené dojmy. Alvarez zaplavuje plátno nechuťárnami, což mě nijak extra nebaví, ale ta zdůrazněná fyzičnost, kdy je hrdinům amputována jedna končetina za druhou (přičemž jejich reakce se mi nezdály moc adekvátní) a jejich tváře slouží za jehelníčky, mě zaujala. Vizuál je lahůdkově pošmourný, možná až moc sexy, postavy nesympatické a kromě ústřední dvojice sourozenců charakterově ploché, scény přetočené z originálu zaostávají (znásilnění stromem, sestup do sklepa...) a finále jsem odzíval. A bohužel jsem nedostal odpověď na otázku, kdo byli ti vymítači v úvodní scéně a proč tam nechali tu knihu jen tak válet, aby se mohl stát její obětí někdo jiný. (02.07.2013)

Zatím zklamání a nuda :-( Ještě mně snad ohromí, až to bude na BLU RAY a k tomu si dám pro lepší vstřebání portské víno. Dne 05.07.2013 koukáno na BLU RAY a hodnocení upravuji ze 40% na 80%. Na film jsem koukal po půlnoci, popíjel portské víno a bavil jsem se......Skvělý snímek - příjezdová cesta - povodeň, sekundová záležitost ale nezapomenutelná. Dne 13.05.2017 jsem viděl BLU RAY EXTENDED verzi a opět skvělé. (28.04.2013)

Je to podpriemerný horor, ktorý je remakom kultovej klasiky. Má celkom dobrý príbeh o pätici mladých ľudí, ktorí prídu do starej rodinnej chaty uprostred lesov, aby tu pomohli jednej z nich so závislosťou na drogách, lenže na mieste nájdu tajomnú knihu. Po prečítaní neznámych slov ale prebudia zlo, ktoré ovládne práve narkomanku a tak musia všetci bojovať o svoje životy, kým ich nenakazí všetkých a navyše kvôli počasiu odtiaľ niet úniku. Spracovanie ma ale vôbec nezaujalo, síce na jednej strane sa tu stále niečo deje, hluchých miest je minimum, oceňujem aj podanie bez tradičných otravných teenagerských prvkov, no tým klady prakticky končia. Celý čas to išlo nejak mimo mňa, vôbec ma to nebavilo, prišlo mi to až nechcene smiešne, nedokázal som sa zbaviť pocitu zbytočnosti a tak to vlastne bola jedna dlhá nuda. Jedine až záver je už celkom obstojný, no to už je neskoro. Po stránke hororových prvkov vôbec nie som moc spokojný. O nejakej atmosfére alebo aspoň napätí tu vôbec nemôže byť ani reči, zlo tu nevyvoláva žiadny rešpekt, tvorcovia vsadili všetko na nechutnosť na všetky možné spôsoby, ale ani to im moc nevyšlo. Aspoň chválim, že tieto drsnejšie scény nie sú vytvorené digitálne, ale je to poctivá práca, lenže všetkým týmto scénam úplne chýba nápad alebo aspoň pocit nepríjemnosti, pripadalo mi to skôr ako v paródii. Skutočne jedine ten finálny súboj bol celkom zaujímavý a až dva momenty ma zaujali, inak vôbec. Herecké obsadenie je celkom slušné, tvorí ho výhradne päť postáv a na moje prekvapenie mi úplne všetci prišli bez problémov, len škoda, že si ma nikto nezískal natoľko, aby mi na ňom záležalo, takže mi bolo úplne jedno, či to niekto prežije. Čo sa týka réžie a technickej stránky, páči sa mi vizuál, toto lesné prostredie má svoje čaro a chválim aj kvalitné efekty a masky, ale ako horor to vôbec nefunguje. Originál sa mi vôbec nepáčil, takže porovnávať nepotrebujem, bol som len zvedavý, ako dopadla nová verzia, no nanešťastie biedne. Je to dobre natočené a v rámci žánru aj celkom slušne zahrané, lenže to nefunguje a prišlo mi to až moc smiešne a to je pri horore celkom problém. Ale nepochybujem, že svojich fanúšikov si to nájde. 42% (03.07.2013)

SPOILERY „Feast on this, motherfucker“ aneb Proč muži nerozumí čarodějnictví a proč by si ženy neměly hrát s elektrickým nožem. Když se absurdně falocentrický horor v závěru – za použití citace z Carrie – zlomí v „ženský“ rape revenge movie, jde jen o poslední z přehršle projevů mimořádné obsahové nekonzistentnosti (řemeslné provedení je oproti tomu konstantně na výši). Lesní duch budí dojem filmu minimálně dvou režisérů, resp. několika scenáristů (kterým skutečně je), z nichž každý přistoupil k Raimiho originálu po svém. Někteří z nich jdou vstříc hororovým fanouškům, snaží se postmoderně vystupovat z žánru a dělat si z banality vyvražďovaček srandu. Jiní, jimž bohužel patřilo hlavní slovo, naopak zaspali několik dekád a prosadili do filmu děsy s dávno prošlou záruční lhůtou – strach z pohlavních chorob (prokletí se přenáší tělními tekutinami) a z divočiny, přesněji z lesa (který je ve finále ironicky pokořen neekologickou motorovkou). Tuto rozpolcenost přímo ve filmu zosobňují dvě mužské postavy, které zastupují dva možné typy diváků. David podléhá sentimentu a oplakává každou podlitinu. Chybí mu odstup. Racionální Eric je naopak nad věcí, jelikož si přečetl knihu (všechno již bylo napsáno). Stejně jako poučený hororový divák, také on zná předlohu, ví dopředu, co čekat, a společně s cyniky v publiku se vysmívá přecitlivělosti svého kamaráda. Potřeba jsou oba. Kdyby se David svým jednáním důsledně nedržel hororových klišé, film by skončil o několik tělesných amputací dříve, což si jako krvechtiví diváci nepřejeme. Paralelně jsme skrze Erica upozorňování, že někdo z tvůrců patří k poučeným a soucítí s komunitou hororových fanoušků. Vítězem nakonec překvapivě není ani jeden z nich, nýbrž zástupkyně do té doby vesměs jen pasivně trpícího (případně sebe-zmrzačujícího se) pohlaví. Opoždění vyrovnání genderových sil nás nutí k atypické re-distribuce empatií směrem k tělu, které ostatním způsobilo tolik nepříjemnosti. (V souvislosti s tělem a tělesností stojí za poznámku, kterou nechť si freudiáni rozvedou a interpretují dle libosti, že muži jsou ve filmu zpravidla něčím – broky, jehlou, hřebíky – „penetrováni“, zatímco ženy o jednotlivé části svého těla – o hlavu, ruce, nohy – přicházejí.) Zároveň se z nás díky uspokojivému završení drogové linie zpětně stávají svědci nejdrsnější odvykačky od Trainspottingu. Neujasněný tvůrčí záměr dal nezáměrně vzniknout subžánru melodramatického hororu, v němž je neurovnaným rodinným vztahům věnována málem větší péče než pálení čarodějnic a jiným lesním aktivitám (melodramatické „příliš“ se kromě gore scén týká také okázale oddalovaného pozdního smíření bratra a sestry). Jaká poučení z tohoto silně rozporuplného filmu plynou? Duše je důležitější než tělo a po drogách vám zhrubne hlas. Apendix: Rozhodně bych se neřídil dvakrát předvedeným „lékařským“ postupem – cokoliv krvácí, olepit izolepou. 65% Zajímavé komentáře: Marigold, Psema (04.04.2013)